Rozhledna stojí i na nejvyšší hoře Jizerských hor, na Smrku (1124 m). Ta současná měla dřevěnou předchůdkyni, která byla postavena v roce 1892. Důvodem pro její výstavbu byla jednak skutečnost, že odlesněný vrchol Smrku začal opět zarůstat a také to, že začali pruští turisté stavět na sousedním, o 19 metrů nižším Stohu svou rozhlednu. Obyvatelé Nového Města pod Smrkem se nechtěli nechat zahanbit a během sedmi týdnů postavili za 1683 zlatých dřevěnou, 20 metrů vysokou rozhlednu. Svůj závod ovšem prohráli, byť jen o jeden měsíc. Vedle věže vznikla i chata nabízející nocleh a občerstvení. O chatu i rozhlednu bylo vzorně pečováno, dostávala pravidelně nový nátěr a turisté se z jejího vrcholu mohli kochat pohledem až do 50.let 20.století kdy se zřítila. Od roku 1968 nahradila rozhlednu pětipatrová, volně přístupná, triangulační věž nacházející se asi 100 metrů severozápadně od původní věže. Roku 1974 nevydržela nápor sněhu a zhroutila se. Současná stavba je výsledkem dlouhých snah, za kterými stála Společnost pro obnovu rozhledny na Smrku, založena roku 1992, přesně sto let po vzniku první vyhlídkové věže. Snažení vyvrcholilo dne 20. září 2003, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena. Je to kovová stavba, vysoká 23 metrů, je volné přístupná, má dvě patra a místo kam se lze ukrýt v případě nepříznivého počasí. Z ochozu rozhledny, který je ve výšce 18 metrů a vede na něj 91 schodů, je za dobrého počasí vidět do okruhu 150 kilometrů. Kromě Jizerských hor výletníci spatří Krkonoše, Lužické hory, Ještěd, Bezděz, a dokonce Říp. Otevře se jim i výhled do Polska.

Atrakce pro děti i dospělé nedaleko výstaviště Černá louka. Můžete zde obdivovat více než 30 modelů významných evropských budov v měřítku 1:25 s dominantou 12 metrů vysoké Eiffelovy věže. Součástí jsou rovněž železniční tratě s vláčky či vodní cesty s parníkem.

Věž zvaná Práchovna se nachází na pravém břehu Labe na konci Podskalského nábřeží. Stavba vznikla patrně v první polovině 15. století a je jedním z mála dochovaných zbytků městského opevnění. Byla vybudována jako předsunuté opevnění kolínského hradu a strážní věž. V průhybu 16. a 17. století snad sloužila také jako vodárna. Posléze se stala skladištěm střelného prachu, od tohoto účelu pochází také její dnešní pojmenování. Zřejmě někdy polovině 19. století přišla o svoji jehlancovitou střechu s ochozem a dále se měnila ve zříceninu. Okolo roku 1945 bylo projektováno nové zastřešení a možná i využití jako rozhledna, k tomu však v té době nedošlo. Až v roce 2006 byla po rekonstrukci je věž zpřístupněna prostřednictvím informačního centra. V sousedství Práchovny se ještě na konci 70. let 20. století nacházel cenný soubor lidové architektury. Tvořily jej domky budované v průběhu 16.-19. století původními obyvateli předměstí. V 80. letech 20. století byly zdemolovány a nahrazeny novostavbou panelových domů.

Židovské osídlení je sice v Písku doloženo již ve 14. století, ale mělo jen jepičí život. Již v roce 1425 byli Židé z města vypovězeni a v následujících staletí se zde usidlovala pouze jednotlivé rodiny. To se změnilo během židovské emancipace v polovině 19. století. Velký příliv židovského obyvatelstva znamenal, že zde na konci 19. století žilo až několik set Židů. Vzrůstající počet židovských obyvatel přinesl potřebu postavení synagogy. Jako místo byla zvolena Soukenická ulice a roku 1872 byla v orientálním slohu s novorománskými prvky synagoga postavena. K bohoslužbám sloužila do druhé světové války, po ní byla jako mnoho jiných využita pro hospodářské účely.  V jejich prostorách našel skladiště Velkoobchod s oděvním zbožím. Pro účely skladu byl hlavní sál rozdělen stropem na dvě patra. V roce 1995 byla synagoga vrácena do vlastnictví Židovské obce v Praze. Proběhla její rekonstrukce a je znovu přístupná veřejnosti.