Zachovalý a v návštěvních hodinách přístupný hrad Svojanov se nachází na ostrohu nad Křetínským potokem na severním okraji stejnojmenné obce. Okolo něj vede turistické značení, mj. i z městečka Bystré, vzdáleného přibližně 3 km západním směrem. Historie hradu Svojanov založil okolo roku 1265 král Přemysl Otakar II. Vyjma let 1287–1290, kdy jej vlastnil Záviš z Falkeštejna, byl až do husitských válek královským majetkem. V Majestas Carolina je uváděn jako jeden z nezcizitelných královských hradů. Od roku 1419 jej vlastnil Oldřich z Boskovic a jeho potomci, z nichž Ješek z Boskovic jej v 70. letech 15. století pozdně goticky upravil. Další úpravy proběhly v první polovině 16. století za Trčků z Lípy. Okolo roku 1547 hrad získal Václav Žehušický z Nestajova. Jeho potomci po požáru roku 1569 hrad upravili renesančně. Od konce 16. do počátku 18. století Svojanov vlastnili Zárubové z Hustířan. Těžké rány hrad utržil za třicetileté války i prusko-rakouských válek. Posléze byl pouze částečně opravován a utilitárně využíván. Po požáru roku 1842 byl hrad opět opraven a vznikla zde nová empírová budova. V roce 1910 hrad koupilo město Polička a zpřístupnilo jej částečně veřejnosti. Nacházely se zde též byty a ubytovna. V roce 1948 se hrad stal státním majetkem, ale od roku 1992 je opět v držení města Poličky, které zde provozuje dvě prohlídkové trasy, hotel a restauraci. Podoba hradu Původní raně gotický hrad sestával z hradby, paláce při severozápadní straně a bergfritu s břitem, namířeným proti případným útočníkům. O další zástavbě uvnitř hradby nemáme informace, i když velmi pravděpodobně existovala. Pozdně gotická přestavba se okrajově týkala jádra, ale její hlavní náplní bylo vybudování vnější linie opevnění s polookrouhlými baštami, z nichž jedna obsahovala navíc bránu. Nová hradba pojmula i novou rozměrnou hospodářskou budovu. Renesanční stavební činnost se soustředila především na jádro hradu, kde vznikl nový palác před břitem bergfritu. Empírový palác pak byl po roce 1842 situován severně pod jádrem a zčásti využil pozdněgotické hradby a dvou bašt. Tipy na výlet Ve Svojanově najdete také kostel sv. Petra a Pavla. Renesanční zámek nebo starou vápenku najdete v Bystrém. Vystoupit můžete také na rozhlednu Horní Les. Ubytovat se můžete ve Svojanově. M.K.

Budova smíchovského lihovaru.

Klementinum patří mezi rušná místa Prahy. navštěvují ho především turisté. Leží při královské cestě, kudy míří na Karlův most, Malou Stranu a Hradčany. Nebo naopak na Staroměstské náměstí. Denně tudy projdou stovky a stovky obdivovatelů architektury, historie a umění. K vidění je toho opravdu hodně. Klementinum je ale také místem zastavení samotných Pražanů. Místem posezení, rozjímání, součást příjemné procházky Starým Městem. Cestu sem ale hledá i mnoho lidí, jejichž cílem je Národní knihovna České republiky, Astronomická věž a podobně.

Též dům Václava z Radče.  Vzhledem k mohutnému sousedu Toskánskému paláci je tento dům čp. 65 zdánlivě malým a nepatrným. O to větší je však jeho starobylost a sepětí s tímto historickým náměstím. Vznikl na místě dvou středověkých domů, z nichž severní byl v roce 1414 velkolepě přestavěn kanovníkem a stavitelem svatovítského dómu Václavem z Radče pro jeho soukromou potřebu. Je téměř jisté, že na stavbě jeho domu působili kameničtí mistři svatovítské huti. Tato skutečnost řadí objekt na první místo mezi vrcholně středověké domy. V domě byla též vybudována kaple, jak se uvádí s překrásnou interiérovou výzdobou. Stavební dispozice domu je zcela ojedinělá, neboť si zachoval povahu izolovaného dvorce s obytným křídlem a věží v jihozápadním koutě nepravidelného lichoběžníkové městiště. Tato věž se zachovala v průčelní části objektu do výše dnešního druhého patra. Dům odolal nejen husitským válkám, ale i ničivému požáru roku 1541. Významnou dispoziční změnou bylo zboření malého kanovnického domku čp. 66, lidově zvaného Dírka v letech 1853-54. Tehdy byl uzavřen dřívější průjezd vstupní věží a místo něho zřízena vrata v ohradní zdi dvora. Na hlavní průčelí je v kartuši vyveden obraz sv. Jana Nepomuckého, který zde podle tradice svého času bydlel. Dnešní podoba je výsledkem rozsáhlé barokní přestavby z poloviny 18. století. V tomto domě žil od roku 1950 syn slavného malíře Alfonse Muchy, spisovatel Jiří Mucha. Po nástupu komunismu byl  v roce 1951 zatčen a obviněn nespravedlivě ze špionáže a odsouzen k trestu smrti. Rozsudek pak byl změněn na doživotí a po smrti Stalina a Gottwalda byl v roce 1955 z vězení propuštěn. V domě Jiří Mucha dokázal vytvořit těžko definovatelnou atmosféru. Navštěvovala ho zde pestrá směsice lidí mj. Václav a Olga Havlovi; Miloš Forman; Miloš Kopecký; Karel Gott; Jiří Krampol; Petr Hapka; Olga Schoberová; Henry Kissinger a další. Spisovatel žil v tomto domě až do své smrti 5.4.1991.