Sedm kilometrů jihozápadně od Světlé nad Sázavou se tyčí dvouvrcholový vrch Melechov. Nejvyšší bod ledečska má výšku 715 m.n.m., na jeho nižším vrcholu (709 m.n.m.) stojí od poloviny 30. let 20. století zeměměřičská věž na půdorysu sedmiúhelníka, vysoká 16 metrů. Již v letech 1824-25 tu byl zřízen geodetický bod, který byl v roce 1864 použit při středoevropském stupňovém měření. Od roku 1930 je součástí trigonometrické sítě. Rozhledna není přístupná veřejnosti, občas je využívána radioamatéry.

Zřícenina hradu Žebrák se nachází v okrese Beroun u obce Točník na jižním okraji Křivoklátských lesů. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Při důležité cestě, která spojovala Prahu s Plzní a vedla dále do Norimberku nechal hrad Žebrák vystavět  pravděpodobně Oldřich Zajíc z Valdeka, člen mocného šlechtického rodu Buziců. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Tehdejší majitel Zbyněk z Valdeku vyměnil Žebrácké panství za Budyň. Lucemburkové si strategicky položený hrad velmi oblíbili. V roce 1341 koupil hrad mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který provedl rozšíření a nechal postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do roku 1349, tehdy jej prodal samotnému Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. Po požáru v roce 1395 byl sice Žebrák ještě opraven, ale přesto začala jeho obliba u  Václav IV. klesat. Ten totiž nechal vystavět na nedalekém kopci nový a honosnější hrad Točník a na Žebrák přestal dojíždět. Ten si sice ještě v průběhu 15.století uchoval svou obranyschopnost, ale jeho význam postupně upadal. Jeho zkázu urychlili hledači pokladů, kteří hledali legendární poklad Václava IV a zejména požár z roku 1532. V polovině 16.století je hrad zmiňován již jako opuštěný. Poslední šlechtický majitel souhradí Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů a proběhla částečná rekonstrukce. Žebrák byl stavbou bergfritového typu. Do dnešních dnů se dochovala mohutná válcová věž tzv. bergfrit zdobená iluzivním kvádrováním, která dnes slouží jako rozhledna. Dále je zde k vidění temná hladomorna, starý palác s pecí a torzo zdiva výstavného paláce Václava IV.

Židovský hřbitov se nachází asi 1,5 km jihozápadně od obce, při malé asfaltové silničce vedoucí od Terešova na Bílou Skálu v malé zalesněné ploše. Založen byl asi na přelomu 17. a 18. století, podle některých pramenů v roce 1623. Kolem roku 1768 byl rozšířen a ohrazen kamennou zdí, roku 1816 postaven domek pro hrobníka. Dnes se na ploše cca 4.092 m2 nachází asi 300 náhrobků, nejstarší pocházejí z let 1725-1729. Hřbitov je zaplněn zhruba z poloviny, částečně zarostlý a některé náhrobky jsou povaleny. Ohradní zeď není v dobrém stavu a domek hrobníka se nedochoval. Hřbitov je volně přístupný.

Rožnov pod Radhoštěm se nachází na úpatí Vsetínských vrchů ve Zlínském kraji, v okrese Vsetín. Asi osmnáctitisícové, kdysi dřevěné, městečko se rozkládá po obou březích řeky Bečvy v chráněné krajinné oblasti Beskydy. Na počátku 20.století zde byly světově proslulé klimatické lázně, nyní láká návštěvníky, především krásná příroda Beskyd a zejména největší český skanzen Valašské muzeum v přírodě. Rožnov pod Radhoštěm byl založen v polovině 13. století, mezi lety 1246 – 1267, olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburku. Právě z roku 1267 existuje první písemná zmínka o panství. Bruno ze Schaumburku ho tehdy před odjezdem na křižáckou výpravu do východního Pruska, uvedl jako svůj majetek. Půdorys města je příznačný pro dobu svého vzniku. Ve druhé polovině 13. století kdy České království za panování Přemysla Otakara II. prožívalo rozkvět, byly města často zakládány na zelené louce. Proto i domy na náměstí stály v rovných řadách, podloubí spočívala na sloupech s pavlačí. Unikátní bylo, že domy bylo velmi dlouho dřevěné. Nedaleko založené osady na jihozápadní straně byl vrch Hradisko a na něm byl postaven gotický hrad. Jestli byl jeho zakladatelem biskup Bruno či až jeho další majitelé panství, prameny nic neříkají. Doložen je roku 1310, ale pravděpodobně stál již za panování Přemysla Otakara II., kdy plnil strážní funkci na velmi exponované hranici s tehdy nepřátelskými Uhrami. S jejichž králem Bélou vedl Přemysl Otakar II. dlouholetou válku. Své zkázy se hrad dočkal v 15. století, na rozkaz Císaře Ferdinanda I. byl částečně rozbořen roku 1539, kdy se v něm usadili loupežníci. V průběhu let se v Rožnově vystřídalo několik šlechtických rodů. Roku 1548 získali panství Žerotínové a udrželi si ho až do 19. století. Za jejich vlády došlo v Rožnově k rozkvětu hospodářství i řemesel. Žerotínové přispěli k rozkvětu města a Rožnov se proslavil zejména tkaním plátna a mušelínu a to po celé rakouské monarchii. Jen zvolna se dřevěné městečko měnilo na kamenné. I přes rozvoj řemesel se většina obyvatel živila málo výnosným zemědělstvím a pastevectvím. Podle pastevců - valachů byli osadníci nazýváni Valaši a celá oblast Valašsko. Většina lidí si tuto oblast spojí se salaší, kolibou a stády ovcí. Pečoval o ně bača, z jejich mléka vyráběl ovčí sýr brynzu a syrovátku zvanou žinčici. A právě žinčice stála společně se zdejším klimatem na počátku hospodářského vzepětí Rožnova, který přineslo lázeňství.Všechno začalo roku 1796 kdy si brněnský lékař dr. Kročák povšiml zdejších příhodných klimatických poměrů a rozhodl se sem poslat své pacienty, kteří měli prsní choroby. Velmi dobrý výsledek a nárůst počtu pacientů dal v Rožnově vzniknout klimatickým lázním. Ty založil roku 1820 tehdejší ředitel zdejšího panství Josef Drobník. Zpočátku se léčilo žinčicí a terénními vycházkami, později také koupelemi a elektroléčbou. Největšího rozmachu dosáhly klimatické lázně na počátku 20. století, kdy během lázeňské sezóny přijíždělo do Rožnova až 3000 hostů z celého světa. Účinky tamější léčby tak například okusil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, a zakladatel genetiky Georg Mendel. Lázně léčily nemocí dýchacího ústrojí, plic a také srdce. Lázně po Druhé světové válce skomíraly a byly zrušeny v roce 1960. V druhé polovině dvacátého století mění město svůj charakter a stává se průmyslovým, hlavně díky elektronickému průmyslu zastoupeným podnikem Tesla. Toto období přineslo typickou zástavbu té doby.I přesto, je Rožnov stále vyhledávaným turistickým centrem a snaží se vzpomenout na svou lázeňskou tradici. Půlkruhem kolem historického jádra města se rozkládá městský park. Již v minulosti v něm byly pro lázeňské hosty upraveny stezky se sedátky. I v současnosti má mnoho půvabů jako je jezírko či lipovou alej, vysazenou počátkem tohoto století. V centru městského parku stojí někdejší léčebný dům. K památným objektům ve městě patří katolický chrám,zasvěcený Všem Svatým, postavený v letech 1748-52. Za povšimnutí stojí budova současného sídla Chráněné krajinné oblasti Beskydy, historická stavba, vybudovaná před 200 roky, původně první rožnovská škola, pak fara a později pekárna. Ale především beskydská příroda, mytologií prostoupený vrch Radhošť a skanzen je to co každoročně přivede do Rožnova pod Radhoštěm desetitisíce návštěvníků.