Hrádek spolu s městečkem založil ve 2. polovině 14. století Karel IV. Panovník, jenž dal novému hradu své jméno, se všemožně snažil o rozkvět zdejšího panství při řece Vltavě. Avšak namísto velkého města a slavného hradu zůstal Karlhaus bezvýznamným městečkem, odloučeným od okolního světa. Ani hrad se nestal střediskem panství, které bylo i nadále spravováno z Hluboké. Jeho zkázu a úpadek završila doba husitských válek. Z hradu zpustlého v průběhu 15. století, se zachovaly části zdiva budov při obvodu hradu a zbytky kaple a vjezdové brány. Dispozice hradu Dispozice byla dvojdílná. Za rozsáhlejší, valem opevněnou přední částí, u níž nelze vyloučit, že v ní mělo vzniknout městečko, se nachází vlastní hrad polygonálního, zhruba trojúhelného obrysu. Na všech stranách ho obíhal mohutný příkop, před nímž byl vyhozen val dosahující na vstupní straně úctyhodných rozměrů. Na čelní straně se též zřejmě ještě nacházel parkán. Obvod hradu byl tvořen souvislou zástavbou, jejíž součástí byla i rozměrná kaple s polygonálním závěrem v jednom z nároží hradu. Ve skladbě místností palácových křídel se setkáváme i s roubenými komorami. Všechny prostory s výjimkou tribunové kaple byly plochostropé. V hradním organismu nenalézáme žadné pozůstatky věže. Pokud se rozhodnete navštívit také nedalké město Hluboká nad Vltavou, za návštěvu stojí zámek nebo Zoo Ohrada. Ve městě se můžete také ubytovat.

První pec zde byla postavena v roce 1880 a před první světovou válkou produkovala Berlova vápenka na 25 tun vápna denně. Po válce ve dvacátých letech to bylo dokonce 45 tun denně. Vápenec sem byl dopravován košíkovou lanovkou z nedalekých Prachovic, poháněnou parním strojem. Patřila k nejstarším u nás, měla délku 5,5 km, 180 košů s kapacitou každého na 280 kg vápence a dřevěné stožáry vysoké 6-20 m v rozestupech od 20 do 140 m jich bylo na 110. Hotové vápno se dopravovalo vlečkou do Čáslavi. Výroba vápna byla zastavena v roce 1957 a lanovka postupně demontována. Vápenka se naštěstí dochovala. Zachovány byly obě pece, každá trochu jiné konstrukce. Obě však mají dvě samostatné peciště (šachty). Jedna je robustnější a představuje typičtější konstrukci železnohorské vápenky, druhá subtilnější je pacoldovského typu. Vápenka je také unikátní svým způsobem zavážení, který zde tvoří ocelová konstrukce výtahu a lávky, která od něj vede k zavážecím otvorům. Stavební stav vápenky je dobrý. Vápenka byla rekonstruována a západní pec navíc doplněna o objekt, ve kterém byla zřízena malá expozice vápenictví.

V obci Obříství nedaleko Neratovic stojí na místě původní tvrze zámek s kostelem sv. Jana Křtitele. Tvrz se poprvé zmiňuje již v roce 1290 a stála na vyvýšeném ostrohu při řece Labi, s mohutnou čtyřbokou věží a druhou nižší. Historie zámku Počátkem 17. století došlo za majitele Václava Pětipeského k přestavbě tvrze na zámek, ale ještě nedokončená stavba mu byla za účast na protihabsburském povstání zkonfiskována. Zboží následně koupila Polyxena z Lobkovic, která ovšem ve stavbě nepokračovala a již v roce 1638 se sídlo uvádí jako chátrající. V roce 1655 koupil zámek Jan Goes a až za nového majitele Ferdinanda Viléma Slavaty z Chlumu po roce 1666 byla stavba teprve dokončena. V letech 1810 - 1811 nechal zámek přestavět nový pán Kristian Kryštof Clam-Gallas, který nechal starý zámek upravit a rozšířit. Jeho nástupce František Koller, známý jako člen eskorty dopravující Napoleona na ostrov Elba, přistavěl k zámku ještě v letech 1821-1826 dvě postranní křídla. Vnikl tak zcela nový objekt ve tvaru podkovy s čestným dvorem a parkem, obrácenými do návsi. Podoba této klasicistní přestavby se však dodnes nedochovala, překryla ji další úprava fasád ve stylu nejpozdějšího klasicismu v roce 1873 za Ferdinanda Trauttmannsdorfa. Nápadnou dekorací z roku 1873 je dvojitý znak rodu Trauttmansdorffů a Lichtenštejnů na středním traktu. I když někdejší feudální páni nežili v Obříství trvale, byl zámek často svědkem rozmanitého ruchu, slavností a význačných návštěv. V době paroplavby z Obříství do Drážďan sloužil z části i jako přepychový hostinec, v němž mohli přenocovat cestující z Prahy do Drážďan. V majetku Trautmannsdorfů zůstal zámek do roku 1926, kdy se v rámci první pozemkové reformy stal součástí velkostatku. Od roku 1938 pak sloužil pro školské účely až do roku 1999, kdy byla v obci dostavěna nová škola a zámek byl následně navrácen v restituci do rukou nynějšího majitele Igora Havelky. Pod zámkem u řeky Labe se nachází nádherný udržovaný park. Zámek je však v současnosti veřejnosti nepřístupný. V bližším nebo vzdálenějším okolí můžete navštívit celou řadu památek, jako například malý zámeček Chlumín, rokokový zámek Hořín nebo barokní zámek Liblice. Ubytování naleznete v Mělníce, který má také co nabídnout, a stojí proto za návštěvu.

Muzeum umění Olomouc, dříve známé jako Galerie výtvarného umění, je muezum poměrně mladé (bylo založeno v roce 1952 jako součást Vlastivědného muzea), nicméně dnešním významem jedno z nejdůležitějších u nás. Samostatnou budovu dostalo muzeum v centru města po roce 1989. Význam Mueza umění Olomouc hledejme nejen v počtu spravovaných sbírkových předmětů (cca 200 000), což je řadí hned za Národní galerii v Praze, ale také po stránce odborného záběru a výstavního programu. Krátkodobými a střednědobými výstavami i dlouhodobými expozicemi představuje výtvarnou kulturu od nejstarších dob po současnost ve třech objektech:  Arcidiecézní muzeum Olomouc Arcidiecézní muzeum Kroměříž Muzeum moderního umění Stálá expozice Dům milovníka umění – Umění a řemeslo přelomu 19. a 20. století. Expozice představuje jedno z nejplodnějších uměleckých období na přelomu 19. a 20. století: secese, moderny, expresionismu, kubismu ve stylové jednotě mnoha výtvarných druhů - architektury, malířství, užité tvorby, grafiky, krásné knihy atd.