Pražská Loreta je jednak významná architektonická památka a zároveň proslulé barokní poutní místo. Lorety jsou vlastně katolická poutní místa, které byly zakládány po celé Evropě, u nás zejména v 17.století. Název Loreta vznikl podle italského poutního místa, kde se nachází Santa Casa – Svatá chýše. To byl původně domek, obývaný Pannou Marií v Nazaretu v Palestině, který se stal relikvií a podle legendy jej přenesli andělé ve 13.století do Itálie. Podle italského vzoru architekta Donata Bramanteho se stavěly Lorety v dalších katolických zemích. Loreta na Hradčanech se začala stavět v roce 1626 a k jejímu vysvěcení došlo 25.března 1631. Vzorem pro pražskou Loretu byla Svatá chýše v Mikulově, postavená kardinálem Diettrichsteinem, která se zalíbila hraběnce Kateřině Benigně z Lobkovic. Právě ona poskytla na stavbu pozemky, stala se její patronkou a z Vídně povolala italského architekta Giovanniho Orsiho. Pod patronátem Lobkoviců byla Loreta až do 20.století a uvnitř areálu je i jejich rodinná krypta. Jelikož se proslulost Lorety postupně zvyšovala a rostla její navštěvovanost bylo potřeba zvětšit liturgické prostory poutního místa. Postupně byly přistavěny kaple v rozích dvora, zvětšeny obě původní kaple a původně kaple Narození Páně byla přestavěna na kostel. Počátkem 18. století byla Svatá chýše obehnána barokním průčelím, pod dohledem architektů Kryštofa Dientzenhofera a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ve 20.století byla vybudována nová klenotnice přístupná veřejnosti. Dnešní areál Lorety tvoří tedy uzavřený komplex staveb kolem Svaté chýše, která stojí uprostřed arkádového nádvoří, jež je obklopeno šesti kaplemi, kostelem Narození Páně a věží s hodinami se světoznámou zvonkohrou. Zvonkohru vyrobil roku 1694 hodinář Petr Neumann a zvonky odlil amsterdamský zvonař Claudius Fremy. Mramorové schodiště vede do patra ambitu, kde jsou prostory nové klenotnice s překrásnou sbírkou liturgických předmětů, hlavně monstrancí, z nichž nejcennější je Diamantová monstrance, zvaná Pražské slunce. O Loretu i o poutníky od založení až do dnešních dnů pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů, jejichž klášter s kostelem Panny Marie Andělské je v sousedství.Loreta na Hradčanech byla postavena jako mnoho jiných loret, podle známé Svaté chýše v italském Loretu. K pravzoru loretánských kaplí se pojí pověst, že to bylo opravdu stavení, v němž žila Svatá rodina a které roku 1291 přinesli andělé z Nazareta do Dalmácie, aby ho zachránili před Saracény. Poté se chýše objevila v Itálii, nedaleko Ancony, ve vavřínovém lese jisté paní Laurety. Po ní dostal dům jméno Lauretin z čehož vznikl název Loreto. V Praze na Hradčanech založila Loretu paní Benigna Kateřina, manželka Viléma Popela knížete z Lobkovic. Podnětem k tomuto činu byla v roce 1626 Svatá chýše olomouckého biskupa kardinála Ditrichštejna v Mikulově na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře emigrovalo mnoho pražských protestantů do zahraničí. Jejich domy zůstaly opuštěny a katoličtí Habsburkové je zkonfiskovali. To se stalo i s celou ulicí na Hradčanech, kde dnes Loreta stojí. Paní Benigna Kateřina odkoupila opuštěné a polozbořené domy a jejich parcely určila pro stavbu hradčanské Svaté chýše. Třetího června roku 1626 se začalo se stavbou kaple, kterou svěřili italskému staviteli Giovannimu Battistovi Orsimu. Postavil ji přesně podle italského vzoru, jen výzdoba stěn je trochu odlišná. Všechno je v tom svatém domečku půvabné. Nejvíc figurální štuky a sochy na fasádě, zobrazující starozákonní proroky, pohanské věštkyně a scény ze života Panny Marie a Krista. Podélnou severní stěnu zdobí kromě soch dva výjevy: Narození Panny Marie a Zasnoubení Panny Marie. Na západní straně jsou reliéfy znázorňující Zvěstování a Navštívení Panny Marie a její příchod do Betléma. Na jižní straně je Narození Páně a Klanění Tří králů. Reliéfy na východní straně zobrazují Smrt Panny Marie a přenesení nazaretské chýše do Dalmácie. Když svatyně nemohla pojmout všechny věřící, kteří sem na poutích docházeli, dala zakladatelka zřídit kolem Svaté chýše krytý ochoz – ambit, aby ti co se do kaple nevejdou, byli chráněni před nepohodou. A právě v tom ambitu je kaple plná hrůzy. Podivná svatá je tu přibita na kříž jako Ježíš Kristus. Je to dívka a má plnovous. Pod bílým svatebním atlasem se rýsují křivky ženského těla, u nohou má nápis: „Svatá, Starosto, pros za nás!“. Kdo byla svatá Starosta? Legenda o ní vypráví, že to byla velmi krásná dívka, kterou chtěl její otec, král portugalský, provdat za sicilského panovníka. Ona však tajná křesťanka, slíbila věčné panenství Kristovi a prosila nebe o pomoc, aby svů slib mohla splnit. Prosba byla vyslyšena a přes noc narostl dívce hustý plnovous. Sicilský král svou svatební nabídku odvolal a rozhořčený krutý otec dal princeznu ukřižovat. Je patronkou všech, kteří k ní utíkají obtíženi starostmi. Když zakladatelka Lorety v roce 1653 zemřela byla pochována v kryptě pod Svatou chýší. Ta se stala později mauzoleem Lobkoviců. V roce 1721 začaly další stavební úpravy Lorety za účasti K.I.Dientzenhofera. Pod vedením tohoto význačného stavitele bylo prostranství před Loretou opatřeno balustrádou se soškami andělíčků. V té době byla i postavena věž s proslulými loretánskými zvonky. Zvonkovou hru dal zhotovit v roce 1694 malostranský pláteník Eberhard z Glauchova. Na 27 zvonků odlil Klaudius Fromm v Amsterdamu a ve spojení s hodinami sestavil pražský hodinář Petr Neumann. Je možné hru uvádět do pohybu mechanismem anebo hrát ve věži na zvonečky jako na klavír. Zvonkohra má rozsah dvou oktáv. Dříve hudbu loretánských zvonků měnili, dnes zní většinou jen jedna skladba: mariánská píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.Návštěvníky nejvíc láká loretánská klenotnice a v ní například diamantová monstrance, kterou zhotovili v roce 1699 zlatníci Mathias Stegnar a Johan Khünichbauer. Má úctyhodnou váhu – 12 kg. Je ze silně pozlaceného stříbra. Její základna je pojata jako skalisko, na němž stojí Panna Maria. Nad Madonou se rozvětvují paprsky koruny.  

Pohyblivý jez nad plavební komorou Štvanice je největším zařízením tohoto druhu v České republice. Doplňuje zdymadlo Štvanice a je i pražskou technickou zajímavostí.

V Boskovicích, které leží v jihomoravském kraji, v okrese Blansko, asi 40 km severně od Brna, zanechali Židé velmi významnou stopu.  V Boskovicích žila početná židovská komunita v uzavřeném ghettu ležícím jihozápadně od náměstí. První zmínky o Židech v Boskovicích jsou z roku 1343. Na jejich odkaz upomíná ghetto, židovský hřbitov a také synagoga. Dnes je synagoga, zvaná pro odlišení maior, čili větší, jedinou zachovanou v boskovickém židovském městě. Byla postavena v roce 1639, ale ještě před ní tu stála synagoga renesanční. O jejím vzhledu a poloze panují dohady. Když zdejší komunita početně vzrostla natolik, že ji již starý templ nevyhovoval, byl požádán italský architekt Sylvestr Fiota, boskovický občan, aby vystavěl novou. Synagoga se stala vzorem pro mnoho synagog na Moravě a je jednou z nejlépe zachovalých synagog v celé Evropě. Dispozice synagogy byla tradiční: na východní stěně umístěna schránka na tóru (aron ha-kodeš), uprostřed sálu je vyvýšené řečniště (bima), kolem dřevěné lavice pro muže, galerie v patře určená pro ženy. V první fázi byla postavena předsíň, hlavní sál a ženská galerie. V dalších letech proběhlo několik stavebních  a dekorativních úprav. Roku 1698 dostali Židé souhlas od správců boskovického panství – Ditrichštejnů – s rozšířením synagogy. Byla zřízena vedlejší loď, vzniklo schodiště na ženskou galerii, severní stěna byla prolomena arkádou. Taky byly působivě vyzdobeny stěny synagogy s motivy zvířat, přírody, ale i Desatera či s Korunou Tóry. V polovině 19.století byla synagoga adaptována v novogotickém duchu, zejména okna a portál hlavního vchodu. V roce 1892 byl přistavěn nad průčelí balkon z blanenské umělecké litiny, v roce 1908 byla okna sálu opatřena barevnými vitrážemi. Za druhé světové války byla synagoga uzavřena a sloužila jako skladiště majetku, který byl zabaven boskovickým Židům. Jako skladiště sloužila i po válce. V letech 1989 – 2001 prošla synagoga maior celkovou stavební rekonstrukcí. Roku 1994 byla vrácena do vlastnictví Židovské obce v Brně. Ta do prostor synagogy umístila stálou expozici, která pojednává o historii a památkách zdejší židovské komunity. V Boskovicích si lze prohlédnout i další židovské památky, z nichž vyniká zejména návštěva sklepení protějšího domu U Templu č.3/5, kde je k vidění židovská rituální lázeň – mikve.

Vodní nádrž Slezská Harta se nachází 14 km jihovýchodním směrem od Bruntálu. Výstavba nádrže započala v roce 1987 a dokončena byla o deset let později v roce 1997, přičemž napouštění probíhalo v letech 1996-1998. Hráz nádrže je kamenitá se šikmým středním jílovým těsněním. Je dlouhá 540 m a v nejvyšším místě vysoká 64,8 m. Celkový objem nádrže činí 218,7 mil m3 a je dlouhá přibližně 12 km. Součástí vodního díla je elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonech 2,75 a 0,4 MW. Hráz nádrže je volně přístupná.