Přibližně 4 km západně od Dvora Králové nad Labem se nachází krásná přírodní památka geologického charakteru - Čertovy hrady. Na ploše 1,89 ha jsou chráněny svrchnokřídové pískovcové skalní útvary, skalní výchozy a rozsáhlé balvanové moře se smíšeným porostem a ojedinělými starými buky. K památce vede turistická značená cesta z Dvora Králové nad Labem.

Areál v Sedlci je bývalý cisterciácký klášter. Jeho počátek sáhá do poloviny 12. století, kdy se velmož Miroslav rozhodl na svých statcích v Sedlci založit klášter. Při výběru řádu mu radil olomoucký biskup Jindřich Zdík. Klášter v Sedlci se tak stal prvním cisterciáckým opatstvím v Čechách. Mateřským konventem mu byl klášter v bavorském Waldassenu. Několik prvních desetiletí jeho existence bylo složité. Vše se změnilo roku 1282, tehdy byl zvolen opatem Heidenreich, s jehož jménem je spojen vzestup a zlatý věk kláštera. Nutno podotknout, že opat využil skutečnosti, že v blízkosti kláštera bylo objeveno jedno z největších evropských ložisek stříbra. Díky tomu se ze Sedlce stal nejbohatší klášter v zemi a neobyčejně stoupla jeho politická prestiž. Heidenreich se stal významným diplomatem, rádcem Václava II. a také panovníkovi půjčoval nemalé finanční obnosy. Ale jejich nesplácení, vysoké daně a velká rozmařilost znamenaly postupný úpadek kláštera. Vrcholem jeho agónie byl rok 1421, tehdy jej husité vypálili a pobořili a opatství zůstalo na několik desítek let neobsazeno. Pokusy o jeho obnovu v 16.století zhatila třicetiletá válka a také všeobecný úpadek klášterního života. Svoji druhou životní kapitolu započal Sedlec na konci 17. století za opata Jindřicha Snopka. Ten k obnově kláštera povolal významného barokního stavitele J.B. Santiniho. Klášter byl přestavěn ve stylu barokní gotiky a vznikla nejvýznamnější stavba celého komplexu – monumentální klášterní kostel Panny Marie. Stavební činnost a na ní navazující umělecká výzdoba ovšem klášter finančně velmi vyčerpala. V letech 1764 – 83 bylo sedlecké opatství řízeno nejdříve z kláštera v Oseku, později ze Zlaté Koruny. V rámci reforem Josefa II. byl zadlužený konvent 24.října roku 1783 zrušen. Objekt byl nejdříve používán jako sklad mouky pro armádu, ale již v roce 1806 po novém vysvěcení sloužil alespoň jako farní kostel. Roku 1812 zde byla zřízena tabáková továrna. Další osudy jsou spjaty s knížetem Karlem Schwarzenberkem, který klášterní panství roku 1819 zakoupil. Právě on nechal hřbitovní kostel Všech svatých vyzdobit do dnešní podoby za použití kosterních pozůstatků více než 30 tis. obětí moru. Kostnice je tak dnes nejpopulárnější částí kláštera. V současnosti je ústřední stavbou velkého klášterní areálu kostel Nanebevzetí panny Marie. Na východní straně je velký konvent. Dále je k vidění torzo kostela Sv. Filipa a Jakuba a na severu hřbitov s kaplí, kostnicí a sousoším sv. Jana.

Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli. Rozlehlé město s historickými stavebními památkami, mohutnou Mariánskou skálou v samém centru leží na soutoku řek Býliny a Labe, v srdci Českého středohoří. Na sever od města se nacházejí Krušné hory a Labské pískovce s turisticky vyhledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Po útlumu těžby hnědého uhlí a omezení některých výrob se životní prostředí výrazně zlepšilo. Z původní zástavby i díky bombardování spojenců v dubnu 1944 se příliš nedochovalo. Město Ústí nad Labem vzniklo před více než tisíci lety. Do historie ale vstoupila nedaleká ves Stadice. Český kronikář Kosmas právě sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, v druhé polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové. Přesto jeho význam zůstával pouze regionální. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a na začátku 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo prohraného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl. Třicetiletá válka přinesla městu velký úpadek. Město bylo několikrát pleněno. Nastala vleklá populační krize trvající déle než dvě století. V následujících dvou století zůstalo Ústí nad Labem jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. Ve 2. polovině 19. století, díky splavnění Labe, železniční křižovatce a bohatým zdrojům hnědého uhlí, se Ústí změnilo ze zaostalého provinčního města v důležitou průmyslovou, obchodní a dopravní metropoli severu Rakousko – uherské provincie. Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny a město se rozrůstá. Vyrůstají zde dva přístavy a město se stává největším přístavem monarchie co do počtu přepraveného zboží. Mimořádná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy nepříznivé, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací.I přes devastaci města těžkým průmyslem a bombardování za Druhé světové války, si město zachovalo řadu památek. Kostel Nanebevzetí panny Marie byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Další sakrální památku je kostel sv. Vojtěcha. Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice. Svého zástupce má mezi sakrálními stavbami i protestantská víra. Novorománský kostel apoštola Pavla postavili r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera. K dalším lákadlům patří Městské divadlo, postavené v novobarokním stylu, počátkem 20.století, muzeum města Ústí nad Labem a sluneční hodiny na Lidickém náměstí, které jsou součástí fontány. Z moderních staveb, které stojí za povšimnutí, patří zajímavý Mariánský most postavený v roce 1998. Dominantu města, tvoří rozsáhlá gotická hradní zřícenina Střekov. Situovaná na jihu města ad pravým břehem Labe na 100 m vysoké skále. Ve snaze zajistit bezpečnou plavbu po Labi, dohodl se český král Jan Lucemburský v roce 1316 s pražským měšťanem Peškem z Veitmile, že na skále vystaví nový hrad. V září 1319 přenesl král léno na děčínské Vartemberky.poté se majitelé rychle střídali. V letech 1479 až 1506 vlastnili Střekov bohatí í podnikatelé Glacové ze Starého Dvora, kteří jej přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1563 vlastní hrad Lobkoviczové. Od počátku 19. století dali Střekovu obraz romantické hradní zříceniny, jejímž obdivovatelem byl J. W. Goethe i hudební skladatel Richard Wagner, básník K. H. Mácha i malíř Ludwig Adrian Richter. V roce 1992 byl hrad vrácen v restituci Lobkowiczům.

Synagoga Holešov, text v přípravě