Batelovský židovský hřbitov se nachází na malém vršku u západního okraje obce. Založen byl patrně v druhé polovině 15. století a sloužil až do druhé světové války. Na hřbitově, který je poměrně zaplněn se nachází zhruba tři stovky náhrobků většinou barokního a klasicistního typu. Nejstarší by měl pocházet z roku 1715. Hřbitov prochází drobnou rekonstrukcí, je ohrazen kamennou zdí a uzamčen. Dojít se k němu dá polní cestou vedoucí po okraji remízku ze silnice Batelov-Švábov.

Bruntál je okresní město v Moravskoslezském kraji ležící v Nízkém Jeseníku. Město má dlouhou historii a jeho zachovalé historické jádro je městskou památkovou rezervací. Doložená historie města začíná roku 1213 kdy byl založen moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem krále Přemysla Otakara II. Městu patří jeden primát, který asi leckoho překvapí. Bruntál je vlastně nejstarším městem na území dnešního Českého státu. Nejstarším městem z institucionálního hlediska. Jak vyplývá z tzv. Uničovské listiny českého krále Přemysla I. Otakara z roku 1223, obdržel Bruntál deset let před jejím vydáním jako vůbec první obec v českých zemích magdeburské městské právo. Město proto bylo až do roku 1352 odvolací stolicí pro všechna města s magdeburským městským právem založená na severní Moravě, mezi jinými i pro královské město Olomouc. Důvodem pro založení Bruntálu byla jednak nutnost chránit severní hranici Moravy proti kolonizačním snahám vratislavského biskupství, jednak rudné bohatství těchto hor. Pávě těžba drahých kovů byla hlavním zdrojem hospodářské prosperity po dlouhou dobu. Tuto skutečnost odrážel i městský znak - již jeho nejstarší vyobrazení na listině z roku 1287 obsahuje postavu horníka. Tím, že byl Bruntál horním městem stal se zeměpanským majetkem, nejdříve tedy moravských markrabat, posléze opavských vévodů. Díky tomu obdržel řadu výsad a privilegií a mohl se velmi rychle rozvíjet. Město se stalo v průběhu 13.století branou pro další kolonizaci Jeseníků, stalo se centrem řemeslné výroby a regionálních trhů. Mělo právo konat ročně čtyři jarmarky a týdenní trh. Jeho poloha na důležité spojnici severní Moravy se Slezskem vedla ke zřízení mýtní stanice, doložené k roku 1296. Bruntál byl tedy předurčen, aby se stal správním centrem širší oblasti, z které se počátkem 16. století konstituovalo svobodné panství Bruntál. Jeho majiteli byli až do roku 1621 páni z Vrbna. V té době prošlo město i renesanční přestavbou, bylo zvelebeno a páni z Vrbna přestavěli hrad na zámek. Útlum těžby na konci 16.století znamenal pro město počátek úpadku. V roce 1621 získal panství jako bělohorský konfiskát Řád německých rytířů, který je vlastnil až do roku 1939. Pokles významu města však pokračoval i nadále. Nejdříve přišly válečné útrapy během třicetileté války, po ní morové epidemie a v 18.století i velké požáry.I přes toto těžké období se Bruntál dočkal stavebních úprav. Byla postavena řada barokních staveb – mimo jiné byl přestavěn zámek a poutní kostel na Uhlířském vrchu a byla postavena piaristická kolej s kostelem. Nový rozkvět města nastal ke konci 18. století v souvislosti s rozvojem průmyslové, hlavně textilní výroby. Okolo roku 1850 byl již Bruntál nejvýznamnějším střediskem lnářského průmyslu v českém Slezsku. Další vlna rozvoje průmyslu v Bruntále následovala ve druhé polovině 19. století. Roku 1872 bylo město napojeno na železniční trať Olomouc – Opava, v roce 1885 zde byla otevřena vůbec první veřejná nemocnice v českém Slezsku. Ve městě vznikla řada škol. Rozvíjející se město se v polovině 19. století stalo městem okresním. Bruntál čekaly problémy, kterými si prošla většina příhraničních měst s převahou německého obyvatelstva. Od 30. let 20. století sílil nacionalismus u většiny německých obyvatel města, které se stalo baštou Henleinovy Sudetoněmecké strany. I přes tyto problémy se město za první republiky rozvíjelo. Bylo postaveno 480 nových budov a starší byly rekonstruovány. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a v letech 1945 – 1946 bylo město dosídleno českým obyvatelstvem. Na jeho vývoji se negativně projevila likvidace tradičního textilního průmyslu. Nejvýznamnější památkou nejen města, ale i regionu je zámek, který vznikl ve 2. polovině 16. století přestavbou původního městského hradu z konce 15. století. Zámek pánů z Vrbna postavený ve stylu severské renesance má netradiční dispozice tvaru kruhové výseče s trojúhelníkovým nádvořím s arkádami a stojí téměř ve středu města. Byl pozdně barokně přestavěn v letech 1766 – 1769. Vznikl tak objekt ojediněle spojující renesanční a barokní sloh v jednom celku. Zámek byl upravován v polovině 19. a počátkem 20. století. Dominantu zámku tvoří 61 m vysoká, osmiboká věž s hodinami. Na zámku,se zachovalo cenné vybavení původních interiérů s bohatou obrazovou sbírkou, zbrojnicí a knihovnou. Zámek je sídlem regionálního muzea, jsou zde muzejní expozice a výstavní síně a konají se tady kulturní a společenské akce. Při zámku je rozsáhlý park s objektem salla tereny, pískovcové sochy a zbytky městských hradeb s baštami. Ve městě je také řada sakrálních památek. nejvýznamnější je kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 13. stol., nyní v novogotické úpravě. Na náměstí stojí několik památkově chráněných domů např. renesanční Gabrielův dům z 16. stol. a významný je i Klüppelův sloup upomínající na událost z třicetileté války.

Kostel sv. Václava se nachází západně od hlavního sušického náměstí (při ulici Příkopy). Byl postaven ve 14. století při románské kapli. Po velkém městském požáru roku 1707 byl barokně přestavěn a v letech 1884-1885 upraven pseudogotickými prvky. Bývalou románskou kapli dnes tvoří sakristie. Hlavní oltář s obrazem sv. Václava pochází z roku 1861. V kostelní dlažbě můžeme vidět kamenné náhrobníky místních šlechticů a měšťanů z doby po roce 1560.

Muzeum ve Skutči počalo svou historii na sklonku 19. století. Prvotní snaha směřovala k uchování zdejší historie, umění a památek. První kroky jsou spojeny s osobou historika B.V. Konečného. Jeho předčasná smrt znamenal odsunutí vzniku muzea až do roku 1910. Tehdy ho založil Václav Jetmar, ředitel skutečské měšťanské školy. Výstavní prostory našlo muzeum postupně v budově bývalé školy na náměstí, v místnostech domu bratří Zvěřinových, v domě čp. 364 v Rybičkově ulici –kde tvořil a zemřel hudební skladatel Vítězslav Novák a konečně roku 1956 byla muzeu předána budova bývalého špitálu. Po řadu let byla pateří skutečského muzea expozice dělnického hnutí, obuvnictví a kamenictví, později vlastivědná expozice. V době nedávno minulé byla vlastivědná expozice nahrazena expozicí obuvnictví. Dále byla zrekonstruovaná muzejní zahrada do podoby lomu a zpřístupněny sklepní prostory muzea, kde se rovněž nachází expozice kamenictví.  Příležitostně se v muzeu konají krátkodobé výstavy, koncerty, přednášky. Nová expozice přibližuje  tradiční řemesla Skutečska – kamenictví a obuvnictví. Obuvnictví – ukázka starých cechovních řádů, vývoj obuvnictví za éry první republiky, kdy byla Skuteč obuvnickou velmocí, i fenomén Botany. K vidění je pestrá skladba obuvi, ale i řada obuvnických strojů a zařízení. Unikátem je např. obří ručně šitá polobotka, která je zapsaná v České knize rekordů a kuriozit nebo kopírka na kopyta. Kamenictví – venkovní expozice těžby kamene a jeho zpracování. Na jednotlivých zastavení bude provedeni lomem v období od konce devatenáctého století do poloviny století dvacátého. Řada exponátů je funkční a schopna plnohodnotných ukázek práce. Vnitřní kamenická expozice podrobněji popisuje vývoj kamenoprůmyslu včetně prezentace geologických zajímavostí Skutečska.Obě expozice doplňují nejen fotografické prezentace a filmové záběry z oblasti kamenictví a obuvnictví, ale i zajímavé hry na dotykovém počítači. Těšit se můžete např. na pexeso či postřehové otázky na paměť. Pod městské muzeum Skuteč patří také dva památníky: Památník Vítězslava Nováka Památník V. J. Tomáška