V obci Bílá můžeme najít zajímavý dřevěný kostel sv. Bedřicha. Kostel byl vystavěn v letech 1873-1874, iniciátorem olomouckým arcibiskupem Friedrichem kardinálem Langratem z Fürstenburgu. Ten se inspiroval podobným modelem vystaveným na světové výstavě ve Vídni. Jako materiál byl použit z okolních lesů. Původní stavba byla menší (14 x 10 x 4-10 m). Roku 1911 byla přistavěna sakristie, kůr a věž. Dnes je kostel jednolodní zalamovaného půdorysu s převýšenou lodí a trámovým stropem. Varhany pocházejí z roku 1924. Střecha i věž je pokryta ručně štípaným šindelem ze smrkového dřeva. Kostel je přístupný v době bohoslužeb.

Socha světce sv. Petra je umístěna na nároží ulic U Lužického semináře a Míšenské. Na nároží domu, kde býval seminář pro studenty z Horní Lužice a také kaple sv. Petra. Je dílem lužického sochaře Matěje Václava Jäckela z roku 1728. Stejně jako většina postav tohoto světce, i tato drží v jedné ruce klíče symbolizující vstup do nebes, a ve druhé knihu s hříchy těch, kteří na nebesa mají vstoupit.

Hudební divadlo Karlín patří k nejstarším a nejkrásnějším pražským divadlům. Současně je druhým největším pražským divadlem. Známé je především pro slavné muzikály a operety v provedení známých osobností hudebně-divadelní scény. Pseudobarokní budova z roku 1881 sloužila původně pro cirkusová a varietní představení. V první polovině 20. století zde sídlila Moderní opereta, za druhé světové války pak soubory Národního divadla a divadla Na Vinohradech. 

Technická památka Rosenauerův mlýn stojí na katastru Velkých Hydčic na ostrově proti městu Horažďovice. Dnes zde je muzeum mlynářství a využití vodní energie. Mlýn zároveň slouží jako malá vodní elektrárna. Historie objektu se počala už v polovině 17. století, kdy objekt sloužil jako papírna. Prvním vlastníkem a papírnickým mistrem byl Mikuláš Tempel. Poté se majitelé často střídali, až se roku 1807 stal majitelem Josef Rosenauer, syn význačného vodohospodáře a lesního Inženýra Josefa Rosenauera. Tím se tato část větve rodu Rosenauerů dostává do Horažďovic, kde sice již vymřela po meči, ale v ženské linii pokračuje dodnes. Roku 1834, po 164 letech existence, skončila v objektu své působení papírna, protože Rosenauerové ji přeměnili  na mlýn. Objekt dnes poskytuje celou řadu služeb. Můžeme vidět historickou původní expozici mlýna, život a zvyky mlynářů, praktické ukázky mlýnských strojů a vývoj využití vodní síly. Stálá expozice Historická expozice původního mlýna Život a zvyky mlynářů Praktické ukázky mlýnských strojů a jejich funkce Vývoj využití vodní síly, skutečné vodní stroje v činnosti