Měšťanská beseda v Kopeckého sadech v Plzni byla dokončena v roce 1901 plzeňským stavitelem Františkem Kotkem. V architektonickém řešení budovy převládá novorenesanční sloh, umělecká výzdoba je převážně secesní. Měšťanská beseda s několika společenskými sály a salonky, 1. ART Kinem Beseda, Divadélkem JoNáš a proslulou secesní kavárnou je jedno z nejvýznamnějších společensko-kulturních center v Plzni. V Měšťanské besedě je možné uspořádat jakýkoliv typ společenského setkání (meetingy, teambuildingy, školení, konference, společenské i maturitní plesy, koncerty, divadelní a filmová představení, atd.) Tradičně k největší kulturní akci patří únorové Smetanovské dny - multižánrový hudební festival. K dispozici jsou tyto prostory: Divadélko JoNáš - malá komorní scéna s kapacitou 80 míst v suterénu přední části budovy. Při slavnostním otevření 1. října 2002 byl přítomen i herec Jiří Suchý, který se stal kmotrem divadélka. Schodiště, které nás do divadélka zavede, vzniklo až nově při celkové rekonstrukci budovy. Více zde 1. ART Kino Beseda - se nachází v 1. patře přední části budovy naproti vchodu do Primátorského salonku. Tento sál lze využívat víceúčelově a to díky mobilnímu hledišti, které lze zasouvat do niky v pozadí sálu pod promítací a technickou místnost. Kino s kapacitou 100 míst vzniklo v roce 2002. Sál byl dříve znám pod jménem Malý technický kabinet. Více zde Velký sál - Kapacita 535 (divadelní), 208 (konferenční), 564 (plesová), 158 (školní) míst.   Vstupenky Předprodej vstupenek: Informační centrum města Plzně (nám. Republiky 41, tel: 37 803 5415), e-mail: ticketing@dominikcentrum.cz Prodej vstupenek v den akce také na recepci Měšťanské besedy vždy ½ hodiny před začátkem akce Rezervace vstupenek: www.plzenskavstupenka.cz - platnost rezervace 48 hod.  

Kousek jihovýchodně za obcí Starý Vestec se nachází Břístevecká hůra (240 m.n.m.) a na ní zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže Kaple byla vystavěna v roce 1714 z příspěvků farníků. Kaple centrálního typu ve tvaru kříže (11,92 x 10,4 m) měla delší osu orientovanou sever-jih. V roce 1818 při pálení čarodějnic vyhořela a dále již nebyla obnovena. Ještě na počátku 20. Století zde byly patrny zbytky klenby a barokní výmalby. Po obojím již není památky a kaple postupem času podléhá zkáze. Přímo pod vrchem vede dálnice Praha – Hradec Králové, takže zde není příliš klidu na rozjímání. Ke kapli vede turisticky značená cesta ze Starého Vestce (BUS).

Nejstarší stopy na území Dolních Počernic byly zachyceny nad severním bokem Počernického rybníka v lokalitě kde je dnes vilová čtvrť Vinice. Našly se zde pozůstatky osady lidí řivnáčské kultury (tedy asi 4.000 let před n.l.). Rozpadem osady v raném středověku a s doplněním o další grunty, došlo potom zřejmě k vytvoření shlukové vsi, jejíž základní urbanistický rozvrh setrval dodnes. Lze předpokládat, že nejpozději ve 2. polovině 12. století získal osadu s okolím jako výsluhu za vojenské či jiné služby některý z knížecích družiníků, jehož jméno (ves lidí „Počerného“). Velmož si potom dal vybudovat při cestě výše nad osadou při hraně bažinatého údolí Rokytky (dnešního zámeckého parku) nepochybně dosud dřevěný sídlení dvorec. U dvorce vyrostl současně nebo o něco později nevelký vlastnický kostelík, jehož panská tribuna navazovala možná – jak bývalo obvyklé – lávkou přímo na obytné patro feudálního sídla. Základní hmota jednolodního románského kostelíka s pravoúhlým kněžištěm, zděná z tesaných pískovcových kvádrů, zůstává dodnes zachována jako vzácný doklad románské stavební kultury na vesnici.Jako o Počernicích se poprvé píše ve 20. letech 14. století. Na základech dvorce zde vyrostla gotická tvrz. Na rozvoji vsi pak ve druhé polovině 16. století měli velký podíl Matěj a Jan Hůlkové z Počernic. Ti uskutečnili přestavbu trvze na renesanční zámek. V letech 1644-1706 byl zámek a přilehlé statky v držení hraběcí rodiny Colloredo-Wallsee a mezi roky 1720-1755 páni von Saltza. V 19. století představuje nejvýraznější zásah do půdorysu obce vybudování státní pražsko-olomoucké dráhy, dokončené v roce 1845, která oddělila starou obec od nové železničním náspem s klenutým podjezdem. Druhá polovina 19. století proměňuje obraz Dolních Počernic zejména výstavbou „nového zámku“, jehož realizací pro hrabata z Dercsenyi byl v roce 1857 pověřen pražský architekt V. Bělský. Následně byl po roce 1858 zbořen starý mlýn na zámeckém nádvoří a ve stylu anglické novogotiky postaven při rybniční hrázi mlýn dnešní, zapsaný dnes vedle obou zámků, kostela a souboru pivovaru rovněž mezi chráněné kulturní památky. Ve 20. a 30. letech 20. století dochází k bouřlivému rozvoji výstavby rodinných domků. Po druhé světové válce pak došlo k výstavbě panelových domů. V roce 1968 byly připojeny Dolní Počernice k Praze a dnes je MČ Praha – Dolní Počernice součástí správního obvodu Praha 14.

Janáčkovo nábřeží lemuje levý břeh Vltavy mezi Palackého mostem a mostem Legií v délce cca 970 m. Koncem 19. století se severní části nazývala Ferdinandovo nábřeží. Jižní části, kterou tvořila cesta, se říkalo Nábřežní ulice. Současný název je používán od počátku 20. století. Nábřeží slouží automobilovému provozu a pro pěší. Mezi nábřežím a Dětským ostrovem, který lemuje je vodní zdymadlo Smíchov. Lávkami spojuje Dětský a Petržílkovský ostrov s pevninou.