Podorlický skanzen Krňovice vzniká od roku 2002 v těsném sousedství Přírodního parku Orlice. V areálu postupně rostou zajímavé stavby z našeho regionu. K vidění jsou domy venkovského i městského typu z Královéhradecka a podhůří Orlických hor. Objekty jsou přenášené z původních lokalit, kde jim hrozil zánik, ale vznikají i rekonstrukce nedochovaných staveb (dle původní dokumentace, historického zaměření či fotodokumentace apod.). Návštěvníkům se tak nabízí srovnání historických staveb po staletích užívání a staveb tak, jak vypadaly v době svého vzniku. Používané stavební materiály jsou typické pro regionální stavitelství - dřevo, opuka a cihly v nejrůznějších kombinacích. Dřevo se používalo nejen pro výstavbu roubených domů, ale bylo i základním stavebním materiálem pro konstrukci stodol, krovů i celých technologických zařízení (například mlýny, pily apod.). Opuka byla po staletí typickým regionálním stavebním materiálem pro zdění. Je v okolí hojně rozšířená – opukové stavby, ploty a zídky lze vidět v okolí dodnes. Nechybějí ukázky dobových řemesel, strojů a pracovních nástrojů potřebných k životu předešlých generací. Příkladem může být funkční žentour, stabilní benzínové a elektrické motory a mnoho dalších zemědělských strojů. V areálu Podorlického skanzenu jsou kolem vznikajících staveb vysazovány sady a zahrady z původních odrůd ovocných dřevin - zejm. jabloní, hrušní, švestek a dalších druhů také a navazující drobná architektura - např. sušárna ovoce. Zřizovatelem skanzenu je soukromá firma a Český svaz ochránců přírody. Stavby ve skanzenu Zájezdní hostinec „Na Špici“ z Hradce Králové. Replika zájezdního hostince, který stával až do 20. let 20. století na Pražském Předměstí. Budova byla zhotovena podle dobových fotografií a mírně zmenšena a přizpůsobena potřebám skanzenu. Je zde umístěn vstup do skanzenu s pokladnou, výstavní prostory a své sídlo zde má také ekocentrum ZO ČSOP Orlice.   Kočárovna je příslušenstvím zájezdního hostince „Na Špici“. Dříve se zde „garážovaly“ kočáry a povozy a svému původnímu účelu slouží tato stavba víceméně i v současné době ve skanzenu. Je zde umístěna expozice dopravních prostředků a zemědělských strojů.    Roubená škola ze Všestar je zatím největší stavbou, která byla do skanzenu přenesena z původního umístění. Budova byla vystavěna cca v polovině 18. století a jako škola fungovala v letech 1767-1770. Předtím i později sloužila jako obytný dům. Do skanzenu byla přesunuta v roce 2006 a znovu postavena v letech 2008-2009.   Špýchary ze Semechnic u Opočna a z Prasku u Nového Bydžova jsou prvními přenesenými stavbami (přesunuty v letech 2003 a 2007), které našly ve skanzenu své nové místo. V obou z nich jsou umístěny expozice a oba se stanou v budoucnu součástí menší zemědělské usedlosti.   Sušárna ovoce je přesnou a zcela funkční rekonstrukcí původní sušárny ze Semechnic u Opočna.    Areál „Polabského statku“ slouží jako provozní zázemí skanzenu. Předlohou vlastní budovy „statku“, která je novostavbou, je typický patrový statek polabského typu (jedním z posledních dochovaných je Šrámkův statek v Hradci Králové - Pileticích).  Součástí areálu jsou také dvě stodoly - z Klášterce nad Orlicí a Ledců.    Dalšími důležitými stavbami, které jsou v současné době připravovány je kovárna a vodní mlýn z Bělče nad Orlicí.  Na tyto objekty již bylo vydáno pravomocné stavební povolení. K jejich realizaci tak schází jediné – najít zdroj finančních prostředků pro realizaci

Zalesněným údolím protéká Račí potok, který dal patrně tomuto údolí jméno. Starousedlíci pamatují na hojnost raků v potoce. V poslední době se opět začínají občas objevovat. V údolí se rovněž nachází objekt bývalé tančírny. Budova lázeňského typu byla ve 30. a 40. letech oblíbená pro zábavní večery, které se zde pořádaly. Od 50. let objekt chátrá. Nejprve byly vlastníkem Československé státní lesy, posléze JZD a nakonec České dráhy. Způsob hospodaření ve druhé polovině 20. století přivedl stavbu na prokraj zničení. Do budovy zatéká, vstupní schodiště je zničeno, poškozena je i zadní část stavby a většina vitrážových oken je rozbita. Nicméně záchrana stavby je ještě zatím stále možná, snad se jí dočká.

Vodní dílo Přísečnice se nachází na stejnojmenném toku v blízkosti obce Kryštofovy Hamry. Vodní dílo vzniklo v letech 1969-1976 na místě kde stála obec Horní Přísečnice, zmiňovaná v písemných pramenech již v roce 1335. Ještě před druhou světovou válkou zde žilo na 5.500 osob. Po válce pak obec stále více chátrala, zejména protože ležela v blízkosti hranic. Jelikož se severočeská oblast se stále více se rozvíjecím průmyslem a těžbou uhlí potýkala se zvyšujícím se nedostatkem vody, bylo rozhodnuto o výstavbě zdejší nádrže. Jejím hlavním účelem je akumulace vody jako zdroj pitné vody pro severočeskou hnědouhelnou pánev. Dále pak ke zlepšení průtoku v Přísečnici a ochraně před povodněmi. V poslední řadě slouží také jako zdroj vody pro pohon elektrárny Hradiště a malé vodní elektrárny Přísečnice.Hráz vodní nádrže je přímá, sypaná, kamenitá se středním zemním těsněním. Délka hráze v koruně je 469,7 m, šířka 10 m a maximální výška hráze nad terénem 47,2 m. Celková zatopená plocha činí 361,96 ha s celkovým objemem 54,690 m3. V nejhlubším místě dosahuje nádrž hloubky až 50 m.K vodní nádrži Přísečnice patří malá vodní elektrárna s turbínou Pelton o výkonu 18 kW. Dále pak z nádrže vede tlaková štola do elektrárny Hradiště. Zde se nachází v původní části Francisova turbína o výkonu 2,1 MW, v nové pak turbína Hydrohrom-Pelton o výkonu 834 kW.

Dne 20.6.2009 byla na vrchu Pastvisko (m.n.m.) otevřena nová rozhledna podle návrhu Antonína Olšiny. Z centra Moravské Třebové je to cca 3-4km po značené cestě. Dřevěná rozhledna s ocelovým vřetenovým schodištěm (220 schodů) je vysoká 27 m, přičemž vyhlídková plošina se nachází ve výšce 22 m. Rozhledna poskytuje kruhový výhled do okolí. Za dobré viditelnosti jsou odsud vidět Orlické hory, Jeseníky nebo i Kralický Sněžník. Vstup na rozhlednu je na vlastní nebezpečí – volný. Už předtím 19. srpna roku 1906 zde byla otevřena její předchůdkyně, 23 m vysoká dřevěná rozhledna. Za vstup na ni se platilo 20 haléřů. V roce 1908 byla pojmenována podle knížete Johanna z Liechtensteina, ku příležitosti 50. výročí jeho vlády. Bohužel 5.7.1916 postihla Moravskou Třebovou a okolí velmi prudká bouře, která poškodila mnoho staveb. Za oběť jí padla i tato rozhledna. Bohužel se při jejím zřícení v ní nacházeli zrovna mladí lidé (ve věku od 9 do 21 let), které vichřice zaskočila zrovna zde na výletě. Někteří byly zrovna ve chvíli zřícení rozhledny v jejích vyšších patrech. Ti také utrpěli těžká zranění. Bohužel nejmladší devítiletá žákyně dívčí národní školy Anna Matisová byla s diagnózou otřesu mozku svěřena do domácího péče. V noci z 5. na 6. července zemřela. Dne 11.7. se v reakci na toto neštěstí sešla valná hromada místní sekce Sudetského horského spolku. Bylo zde konstatováno, že o rozhlednu bylo pečováno, dobře postavená a za její zřícení tak mohla mimořádná povětrnostní situace. O obnovení stavby pod dojmem neštěstí a uprostřed první světové války se vůbec neuvažovalo. Materiál ze zřícené stavby získal 19.7. v dražbě místní pokrývač a obchodním se stavebninami Franz Koldas.