Zřícenina hradu Landštejna je nejrozsáhlejší a nejlépe dochovanou zříceninou románského hradu v českých zemích, který byl rozšířen pozdně goticky a renesančně. Hrad byl vybudován na žulovém vrchu ve výšce 665 m nad mořem a asi 10 km východně od Nové Bystřice poblíž místa, kde se setkávají hranice Čech, Moravy a Rakouska. Jak už název a také lokalita napovídá byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Historie hradu Založení hradu se datuje do 13. století. Původně Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci, kteří jsou doloženi jako jeho majitelé roku 1259, není známo. Prvním majitelem Landštejna byl Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali stále větší politický vliv v království a své panství postupně rozšiřovali. O Třeboň, Lomnici, Nové Hrady a Novou Bystřici. Největšího vlivu dosáhli za vlády Jana Lucemburského, kdy se Vilém z Landštejna stal jeho rádcem a zemským hejtmanem. Vliv si udržel i za vlády Karla IV., který jej jmenoval purkrabím pražského hradu. Karel IV. se dokonce stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Šlo o to, že hrad měl důležitou strategickou pozici, protože hlídal významnou zemskou obchodní stezku z Itálie přes Rakousko do českého vnitrozemí a dále na sever k polským sousedům. Pro panství z toho plynuly značné finanční příjmy, proto se páni z Hradce snažili tuto stezku odklonit na své panství kolem Jindřichova Hradce, což se jim nakonec podařilo. Tato okolnost měla vliv na hospodaření Viléma z Landštejna, který zaznamenal značnou finanční ztrátu. Vilémovi dědici byli bezdětní, proto po jejich smrti připadl Landštejn královské koruně. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Nejdříve hrad rozšířili v pozdněgotické slohu. Největších změn se hrad ovšem dočkal v 16. století, kdy zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku, který jej prodal jihlavskému měšťanu Davidovi Neumaierovi. Tomu byl po bitvě na Bílé hoře hrad zkonfiskován, protože se postavil na stranu odbojných stavů. Po konfiskaci hrad rychle mění majitele. Ke zkáze tohoto hradu velkou měrou přispěl požár roku 1771, kdy zcela vyhořel a již nebyl obnoven. Okolní obyvatelé k devastaci přispěli rozebíráním kamene na stavby svých příbytků. Podoba hradu Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Jádrem hradu je románská stavba z počátku 13. století, tvořená dvěma hradními věžemi a obytným palácem mezi nimi. Vyšší hlavní věž s malými okny a s vchodem vysoko nad úrovní terénu měla obrannou úlohu. V druhé věži se dodnes dochovala románská hradní kaple. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap. Přímo z hradu dohlédnete na vodní nádrž Landštejn. Nedaleko odsud můžete také zavítat na zámek Nová Bystřice. V Nové Bystřici najdete také kostel Nejsvětější Trojice. Za návštěvu pak jistě stojí malebné město Slavonice, kde najdete i výběr ubytování.

Městská část Praha - Kunratice je součástí správního obvodu Praha 4.

Letecké muzeum Kunovice bylo založeno v roce 1970 členy Slováckého aeroklubu, Aloisem Hráčkem a Jiřím Markem. Muzeum je objektem Slováckého muzea se sídlem v Uherském Hradišti. Původně měly být v muzeu vystavovány jen stroje vyrobené či kooperované v továrně v Kunovicích, ale posléze se letecký park rozrostl také o stroje jiných výrobců a z armády. Nejdříve muzeum bylo umístěno v návštěvnicky těžko dostupném místě v areálu tehdejšího n. p. Let. Umístění expozice se podařilo uspokojivě vyřešit v roce 1991. Tehdy bylo letecké muzeum přemístěno do bezprostřední blízkosti Slováckého aeroklubu, kde sídlí dodnes.   Stálá expozice Stálá expozice 23 vojenských, dopravních a sportovních letounů, z nichž více než polovina byla vyrobena v leteckém závodě v Kunovicích. K cenným exponátům patří prototypy L-410, vystavené na aerosalonech v Paříži a Hannoveru, nebo zpřístupněný Iljušin II-14 T se salonní úpravou. K vidění je kromě letadel i vrtulník Mi-4. Zatím posledním přírůstkem je prototyp L-610, jenž se nedostal do výroby, vzniklo pouze sedm kusů a kunovické muzeum jej vystavuje jako jediné na světě. Návštěvníci mohou obdivovat i další leteckou techniku, například vlečený terč KT-04 nebo přibližovací radar.

Dražického náměstí se rozkládá v lokalitě, kam bylo v roce 1182 přemístěno pražské biskupství. Rozkládalo se zhruba mezi dnešní Letenskou, Josefskou a Mosteckou ulici. Nevětšího rozkvětu dosáhlo pod vedením arcibiskupa Jana IC. Z Dražic. Odtud také název náměstí. Biskupství, jako církevní instituce, mělo vliv na mnoho událostí města i státu. Konaly se zde například první promoce Karlovy university, různé sněmy a soudy. Historie zdejšího biskupství má co do činění s Mistrem Janem Husem, který na jeho vrata 26.8.1414 připevnil veřejné prohlášení, jímž vyslovil svou ochotu hájit své učení před kostnickým koncilem. Stalo se tak a Jan Hus byl 14.7.1415 upálen. Katolická církev se s touto křivdou doposud nevyrovnala. Pozůstatkem po zdejším biskupství jsou i dnešní Vojanovy sady, které jsou považované za nejstarší dochovanou pražskou zahradu. Dražického náměstí je pojmenované podle pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který žil v letech 1301-43. Už ve 12. století tady byl biskupský dvůr, jeho prostor je vymezen ulicemi Mosteckou, Josefskou a Dražického náměstím. Největšího rozkvětu dosáhl právě za tohoto biskupa, kdy byl dvůr přebudován že měl spíše charakter tvrze než dvora. Byl důkladně opevněn a patřilo k němu území sahající až ke kostelu sv. Tomáše v Letenské ulici. Zabíral místo v dnešní ulici U lužického semináře a dnešní Vojanovy sady, které jsou malým pozůstatkem rozsáhlých biskupských zahrad. Po založení Karlovy univerzity v roce 1348 se ve dvoře konaly první promoce a až do roku 1366 většina slavnostních aktů. Probíhaly tady i duchovní soudy, kněžské synody, sněmy a sjezdy a různá církevní řízení. Když vypukly husitské války, husité nenáviděný biskupský dvůr vypálili a pobořili. Do našich časů se zachovala jen čtyřhranná věž ve dvoře domu čp. 47/16 v Mostecké ulici. Uprostřed náměstí stojí starý kandelábr veřejného plynového osvětlení z 18. století, takové jsou v Praze už jen tři. A nyní něco krátce k domům. Dům čp. 4/60 „U nejsvětější trojice“, stojí na místě někdejšího biskupského dvora, podal hmotné svědectví o době prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Při výkopu výtahové šachty zde byly objeveny fragmenty podlahových dlaždic s erbovním reliéfem pánů z Pardubic. Také při stavbě domu čp. 6/62 byla objevena vrcholně gotická dlažba, identická s dlažbou procházející věží biskupského dvora.