Lékárna Nýřanská v Praze Radotíně.

Autorem je Matěj Václav Jäckel, který sousoší zhotovil roku 1709 na objednávku opata kláštera cisterciáků v Oseku Benedikta Littweriga. Uprostřed sousoší, stojí Panna Maria s Jezulátkem, k ní vzhlíží vpravo klečící sv. Bernard v řeholním rouchu, andílek před ním drží opatskou pokrývku hlavy. V levé části kromě andílků jsou atributy Kristova utrpení - kříž, hřeby, kladivo a kleště, figura kohouta a veraikon - upomínka na pověst o Veronice, která zmučenému Kristu podává šátek k otření tváře, do něhož se zázrakem otiskl jeho obličej. Sv. Bernard z Clairvaux byl řeholním reformátorem a náboženský myslitel žijící v Burgundsku ve 12.století, který zakládal kláštery. Originál sousoší je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Na mostě je kopie, Kterou roku 1979 vytvořil autorský tým ve složení  M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf. 

Barokní zámek v Mikulově stojící na Zámeckém vrchu, je nejvýznamnější památkou tohoto jihomoravského města. Historie zámku Původně zde stával románský hrad, jehož existence je doložena v roce 1218 kdy patřil Kounicům. Velmi brzy ovšem spojil hrad i osada pod ním svůj osud s významným šlechtickým rodem Lichtenštejnů. Stalo se tak roku 1249 kdy Přemysl Otakar II., tehdy ještě markrabě moravský, celé panství daroval Jindřichu z Lichtenštejna. V jejich držení byl Mikulov až do roku 1560. Během té doby rozšiřovali hrad obrannými a obytnými přístavbami. Největší přestavba proběhla ve 14. století. Tehdy se pozdně románský hrad změnil v hrad gotický. Rozšířilo se předhradí, v opevnění byly přistavěny další věže. Díky poloze blízko jižní hranice, kterou od počátku 16. století ohrožovaly turecké nájezdy, bylo nutné neustále zdokonalovat obranný systém. Proto byly postaveny mohutné bastiony, které stojí dodnes. V roce 1560 Lichtenštejnové o Mikulov přicházejí. Mikulov za Ditrichštejnů Po krátké epizodě, kdy byl hrad v moci uherského válečníka Ladislava Kereczenyiho z Kanyaföldu, se novými majiteli roku 1575 stávají Ditrichštejnové. Ti vlastnili zámek až do roku 1945 a významně se tak zasloužili o přeměnu pevnosti v pohodlné šlechtické sídlo. První přestavba a vzestup celého panství je spojena s kardinálem Františkem z Ditrichštejna, olomouckým biskupem a nejmocnějším mužem na Moravě. Ten v letech 1601-1618 učinil z Mikulova svou hlavní rezidenci a hrad nechal přestavět na renesanční zámek. Za třicetileté války byl Mikulov roku 1645 dobyt Švédy, kteří odvezli cennou zámeckou knihovnu. Další přestavbu provedli po požáru roku 1719. Zámek dostal nový vzhled v duchu vrcholného baroka. Kromě zámku, kde byly bastiony přestavěny na sály, zámek a věže byly zvýšeny, se velká pozornost věnovala i vnějším prostorům. Nový vzhled dostala nádvoří, vznikly terasy, zámecká zahrada a čestný dvůr. Interiéry zámku vyzdobili významní umělci z celé říše. Mikulov se stal i dvakrát centrem nejvyššího politického dění. Nejdříve zde v roce 1805 po bitvě u Slavkova krátce pobýval císař Napoleon, aby zde podepsal mír s Rakouskem a v roce 1866 tady bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem. Tragedií byl pro zámek samotný konce druhé světové války. Ustupující německé jednotky zámek vypálily. Zámek dnes Ruiny zámku byly postupně zrekonstruovány do dnešní podoby. Dnes na zámku sídlí Regionální muzeum, které návštěvníkům nabízí stálé expozice o vinařství s unikátním obřím renesančním sudem v zámeckém sklepě a také výstavu o stavebním vývoji zámku – Od gotiky k empíru. Dále je k vidění historická zámecká knihovna a galerie. V areálu je také zámecké divadlo a pro společenské potřeby upravena barokní jízdárna. Tipy na výlet V Mikulově dále najdete synagogu, židovský hřbitov nebo poutní kostel sv. Šebestiána na Svatém kopečku. Výlet si můžete udělat na nedalekou zříceninu Sirotčí hrádek, zříceninu Dívčí hrady nebo do Dolních Věstonic za slavnou Věstonickou Venuší. Zde také najdete Muzeum Dolní Věstonice a zajímavou expozici Věk lovců a mamutů. Nezapomeňte ani na krásný Lednicko-Valtický areál, ktarý je i na Seznamu UNESCO. Bohatý výběr ubytování najdete přímo v Mikulově.

Vodňanský židovský hřbitov je situovaný asi 800 m jihozápadně od centra osady Pražák, jinak cca 3 km jihozápadně od centra Vodňan. Z osady Pražák k němu vede červená značená cesta. Zakladatelem a majitelem byla židovská náboženská obec ve Vodňanech, která pro něj zakoupila v listopadu 1839 pozemek od městské obce. Hřbitov sloužil k pohřbům z Vodňan a okolí až do dubna 1942. V té době byli vodňanští židé deportováni do Českých Budějovic a později do Terezína, kde z nich naprostá většina zahynula. Po roce 1945 patřil hřbitov židovské náboženské obci v Plzni, nyní je ve vlastnictví židovské obce v Praze. V letech 1992-1998 prošel hřbitov opravou. Dnes se na ploše 1695 m2 nachází okolo 150 náhrobků převážně klasicistního a moderního typu. Z márnice zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. Hřbitov je veřejnosti volně přístupný.