Monolit je zhotoven z měřínské žuly a je 12 m vysoký. Na vrcholu sloupu je jónská hlavice se zlatou koulí. Monolit stojí na Moravské baště a nechal ho zde v roce 1923 umístit J. Plečník.

Benediktinský klášter v Broumově je natolik významným architektonickým a kulturním komplexem, že byl pro svou nezpochybnitelnou hodnotu zapsán do seznamu národních kulturních památek České republiky. Najdeme ho v hradeckém kraji, vzdušnou čarou 25 km severně od Náchoda,  přímo v městě Broumově, konkrétně jeho severovýchodní části, nedaleko náměstí. Jistě ho nepřehlédneme, neboť se jedná o jasnou dominantu města na nejvyšším místě skalního ostrohu nad řekou Stěnavou. Počátky kláštera sahají až do začátku 13. století, konkrétně do vlády Přemysla Otakara I., kdy břevnovští benedikté obdrželi od panovníka broumovský výběžek, kde po roce 1322 založili benediktinské proboštství a dosavadní tvrz započali přestavovat v klášter. Tato přestavba na opevněný klášter probíhala ve 14. století, kdy též vzniká gotický klášterní kostel, zasvěcený sv. Vojtěchovi, tedy stejnému světci, kterému je zasvěcen i dnes. Husitské války znamenaly pro mnoho klášterů a řádových staveb velmi strastiplné období, ovšem broumovský klášter, ač byl dvakrát husity obléhán, nebyl díky kvalitnímu opevnění dobyt. I díky tomu do něj přenesl své sídlo opat nejvýznamnějšího benediktinského kláštera z Břevnova, který byl za husitských válek vypleněn a význam kláštera tím výrazně vzrostl. Období prosperity však netrvalo dlouho, neboť přicházející reformace uvedla klášter do hlubokého úpadku, který trval až do období rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. Katolická reformace přináší období úchvatného architektonického růstu, kdy se mění gotická podoba areálu v barokní, a to především díky vrcholným umělcům této epochy - Krištofovi a Kiliánu Ignáci Dienzenhofferům, kteří přestavují i vnitřní prostory kláštera a jeho podoba zůstává takřka nezměněná dodnes.Úděl německých řeholníků kláštera se naplnil v roce 1945, kdy byli z větší části v rámci odsunu německého obyvatelstva vysídleni a nahradili je čeští benediktýni povolání ze Spojených států. Ani ti však nesetrvali v klášteře delší dobu, neboť únorový převrat v roce 1948 je též přinutil k odchodu. Od roku 1950 se klášterní prostory mění v internační tábor, který zde komunisté zřídili po zrušení kláštera a soustředili sem mnoho řeholníků z celé republiky. Ti  jsou brzy vystřídání řeholními sestrami, které zde pracovaly v nelidských a krutých podmínkách. Návrat kláštera benediktýnskému řádu proběhl až v roce 1990, ovšem vzhledem k minimálnímu počtu členů tohoto řádu u nás, zde žádný nežije a až blízká budoucnost ukáže, zda se podaří realizovat záměr obsazení objektu řádovými sestrami.Ačkoliv je klášter v současnosti z větší části nevyužit, je přístupný veřejnosti, která zde může nalézt mnoho pozoruhodných prostor. Patří mezi ně opatský kostel sv. Vojtěcha, přestavěný z původně gotické podoby na kostel barokní, knihovna obsahující kolem 17 000 svazků knih či sakristii se vzácným intarzovaným nábytkem. Nesmí se zapomenout ani na připomínky vyhlášeného místního gymnasia na kterém studoval první český arcibiskup Arnošt z Pardubic, vlastenec Bohuslav Balbín či literát Alois Jirásek. Lákavá je též návštěva Muzea Broumovska, které nabízí zajímavou expozici kulturní, historickou a přírodovědnou. Jako zajímavost jistě působí tzv. vamberecká mumie (pozůstatky mumifikovaných vambereckých kněží) či unikátní, nově restaurovaná replika Turínského plátna z roku 1651.

Muzeum v Dobrušce datuje počátky své činnosti do dvacátých letech dvacátého století. Při vzniku sehrála zásadní roli iniciativa místních spolků a organizací. První sbírky se plnily za účasti celého města. Obyvatelé Dobrušky nashromáždili 200 sbírkových předmětů, mezi nimiž byly i unikáty, dodnes tvořící nejcennější exempláře muzejních sbírek. Vůdčí osobností, která stála u zrodu dobrušského muzea, byl poštmistr a starosta města Václav Malý. Pro shromážděné sbírky se našly výstavní prostory, a tak mohlo být dne 19. července 1931 slavnostně otevřeno Vlastivědné museum pro Dobrušsko a Opočensko. Ve třicátých letech se pro potřeby muzea podařilo získat dům čp. 53, který sloužil až do první poloviny osmdesátých let, kdy byl zbořen. Od roku 1984 sídlí muzeum v bývalém rabínském domě na Šubertově náměstí čp. 45.     Pestrý sbírkový fond muzea představuje v současnosti na 11.000 položek, dokumentujících vývoj města a regionu. Jde zejména o sbírky týkající se etnografického, historického a uměleckého zaměření. Je zde například soubor prvotin malíře Františka Kupky, unikátní dílo malíře a kronikáře Aloise Beera, reprezentativní archeologická sbírka, dokumentující nejstarší osídlení regionu, dřevěné plastiky, betlémy, řemeslnické nástroje a výrobky apod. Součástí muzejních sbírek je i bohatý archiv, obsahující především pozůstalosti a odkazy nejen místních a regionálních osobností, ale i např. Františka Vladislava Heka, ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta, nakladatele Jana Laichtera, spisovatele Karla Michla a dalších.Muzeum má tři stálé expozice. V rodném domku národního buditele Františka Vladislava Heka (věnovanou především této významné osobnosti českého národního obrození a prvnímu novočeskému satirikovi); expozice Mládí Františka Kupky a Hrdelní právo města Dobrušky ve věži radnice; expozice Židé v dějinách Dobrušky v čp. 45, jejíž součástí je i rituální očistná lázeň - mikve. Stálá expozice Rodný domek národního buditele Františka Vladislava Heka (F. L. Věka), Novoměstská ul. 185, bydlení lidí na počátku 19. století - Kupecký krám - Život a dílo F.V. Heka Židé v dějinách Dobrušky, Šubertovo nám. č. 45 - Součástí expozice je i rituální očistná lázeň mikve Renesanční radnice, nám. F. L. Věka 1, mládí Františka Kupky, hrdelní právo, radniční věž s vyhlídkou

První městské opevnění vzniklo se založením města od druhé poloviny 15. století. Později pak bylo zdokonaleno. Vnitřní opevnění se v nějakém uceleném celku nedochovalo, je pouze trochu patrné v zadních částech domů. Nejlépe dochovaná část vnějšího opevnění najdeme na západní straně při ulici Žižkova. Jde o hradební pás s dvěma dochovanými baštami a bránou předbraní. Bašty po té co ztratily vojenský význam, byly pronajímány řemeslníků a využívány také jako skladiště. Dnes je v jedné z nich restaurace a v druhé, muzeum Zkamenělý les. Další dochovanou částí je severní strana, kde je hradba doplněna několika půlkruhovými nízkými věžemi či baštami.