

Kalendář akcí

Tip na výlet
Doporučujeme
Praha - Zličín Městská část Praha - Zličín je součástí správního obvodu Praha 17.
Doporučujeme
Střední průmyslová škola elektrotechnická Střední průmyslová škola elektrotechnická.
Doporučujeme
Zámek Hradec nad Moravicí Nedaleko slezského města Opavy stojí bílý a červený empírový zámek Hradec nad Moravicí. Zámek se nachází ve stejnojmenném městě s přibližně 5225 obyvateli, Moravskoslezský kraj.
V polovině 11. stol. bylo na místě dnešního hradeckého zámku vystřídáno slovanské hradiště, které zde stávalo již v 9. stol., knížecím, a o dvě stě let později královským, přemyslovským hradem. V letech 1279 - 1281 zde měla svůj dvůr Kunhuta, ovdovělá manželka Přemysla Otakara II. Zřejmě zde ji okouzloval Záviš z Falkenštejna. Panství si zachovalo svůj středověký vzhled až do konce 16. stol., kdy, po nástupu rodu Pruskovských, se započalo s rozsáhlou přestavbou. Kašpar Pruskovský zahájil celkovou přestavbu hradu na pohodlnější renesanční sídlo. V té době také vzniklo východní a severní křídlo zámku, kde jsou nám dodnes dochovány pozdně renesanční klenby a štuková výzdoba.
V roce 1778 koupili panství knížata Lichnovští z Voštic, kteří po požáru v roku 1795 nechali zámek přestavět v empírovém slohu. K úpravám zámku došlo také v 2. pol. 19. stol., tentokrát do novogotické podoby, která se nejvíce projevila v interiérech hradeckého zámku. Podle projektu Alexise Langera z Vratislavi byl přistavěn tzv. Červený zámek, kopírující středověký hrad, ve kterém se nacházely konírny a jiné hospodářské provozy. Jako poslední byla u jižního zámeckého křídla postavena tzv. Bílá věž. Státní zámek v Hradci nad Moravicí byl v dubnu 2001 prohlášen národní kulturní památkou.
Podoba zámku
Prohlídka radeckého zámku zahrnuje tzv. Bílý zámek, ve kterém můžeme obdivovat nádherně zařízené pokoje, luxusní reprezentační salóny i pokoje hostinských apartmá, a přístavbu novogotické části tzv. Červeného zámku spolu se vstupní branou a Bílou věží z 19. stol. Červený zámek je dnes využíván jako hotel, restaurace a koncertní sál. Interiéry prohlídkové trasy nám dodnes připomínají i pobyty Ludwiga van Beethovena, Ference Liszta a N. Paganiniho. Na zámku si přijdou na své také milovníci obrazů. Zdejší galerie nabízí návštěvníkům skvosty výtvarného umění, zámecká obrazárna prezentuje sbírky původní knížecí galerie. Za hradeckým zámkem se rozprostírá rozsáhlý anglický park se vzácnými stromy, romantickým zákoutím a nádhernými vyhlídkami na řeku Moravici a na okolní přírodu.
Tipy na výlet
Kromě empírového zámku si zde může návštěvník prohlídnout kostel svatého Petra a Pavla, kapličku v Pivovarské ulici, Weisshuhnovu papírnu a kanál, Bezručovu vyhlídku, městské muzeum, vyhlídku Belárie a městské opevnění. V Opavě najdete celou řadu sakrálních památek, jako je minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Hedviky nebo františkánský klášter a kostel sv. Barbory. Ale najdete zde i světské zajímavosti, jako je například Památník Petra Bezruče, Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea, Slezský ústav Slezského zemského muzea, starobylý dům Boží koutek nebo hlásku. Dále můžete navštívit větrný mlýn v Cholticích.
Ubytování najdete v Opavě nebo v Hradci nad Moravicí.
Doporučujeme
Písek Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.