Jméno staré usedlosti připomíná rod Cibulků z Veleslavína, kteří toto místo vlastnili v 15. a 16. století. Samotný dvorec který prý býval sídlem majitele Košíř, existoval už ve 14. století. Ve 14. století patřil dvorec panu Jindřichu Nasovi který byl dohlížitelem kuchyně samotného císaře Karla IV. a nebyl to žadný chudák. Vedle Cibulky vlastnil dům na Perštýně, obec Strašnice a další statky v pražském okolí. V roce 1817 koupil Cibulku pasovský biskup Leopold Thun-Hohenstein za 112.000 zlatých a dal ji upravit na pěkný empírový zámeček. Kolem ústředního dvora zůstaly obytné budovy a hospodářské objekty. Nad průjezdem jedné z těchto budov je vztyčena věžička se čtvercovým půdorysem, zakončená dosti mohutnou cibulovitou bání s lucernou a makovicí. Dnes je ovšek jako celý objekt v dezolátním stavu. Zde jsou také umístěny věžní hodiny. Nad branou byl osazen thunovský znak s atributy dosažených církevních hodností hraběte Thuna. Populární bylo na usedlosti také kamenné poprsí muže, které bylo umístěno v jednom úmyslně slepém okně hospodářské budovy, nazývané též zahradnický domek. Oficiálně byla tato plastika pojmenována zahradník. Lidová pověst je ovšem jiného mínění. Jednalo se prý o zdejšího šafáře, který nejenže odmítl dát starému, nemocnému žebrákovi almužnu, ale vykláněje se ještě před tím z okna, hrubě mu spílal. Stalo se to co se v pověstech obvykle stává, šafář na místě zkameněl a zůstal tak zde pro výstrahu kolemjdoucím. Po smrti hraběte začala Cibulka pomalu, ale jistě chátrat. Ve snaze zabránit další devastaci koupila pražská obec v roce 1922 objekt Cibulky s parkem. Proces zmaru se tím však jen zpomalil a usedlost byť snah na její záchranu nebylo málo chátrá dál.Na okolních pozemcích založil hrabě Thun přírodní anglický park, doplněný drobnou architekturou a plastikou. Dnes už z něj mnoho neuvidíme, zničil ho jak se eufemistiky říká „zub času“. Přesnější by však bylo hovořit o lidech, nevšímavosti a vandalství. V zájmu spravedlnosti je však nutno říci že některé sochy byly restaurovány v roce 1972. Jak park vypadal si řekneme z této jedné z mála dochovaných staveb, romantické zříceniny hradu. U jezírka už dnes nenajdeme chrámek s kupolí, v němž byla umístěna socha antické bohyně Diany se dvěma loveckými psy. My stojíme teď na nejvyšším bodě parku na značně sešlé vyhlídkové věži v podobě umělé hradní zříceniny, zřícené víc než byla zřícena jako nová. V objektu zříceniny stála figurína rytíře s brněním a s mečem. Když se zatáhlo za skrytou páku, postava se dala do trhavého pohybu. Na kraji lesíka návštěvníka kdysi lákala imitace gotické poustevny. Po sešlápnutí pera ukrytého pod podlahou se vztyčila postava poustevníka a udílela požehnání. Romantický lesopark plný cestiček a stezek zdobily další drobné stavbičky a plastiky, například dodnes ještě trochu zachovalý i když zchátralý osmiboký čínský pavilon na jehož vrcholu střechy stála postava Číňana s deštníkem. Figurka byla vytepána z měděného plechu, pomocí vodorovně uložených lopatek v jejím základu se působením větru otáčela. Dále tu byla umělá jeskyně „Dantovo peklo“ se sochou Jitra, socha Jova s blesky, čtverice Číňanů, rybníky a můstky. Na počátku 21. století je stav nejen parku ale i samotné usedlosti velmi žalostný a určitě by si zasloužila větší ochranu a pozornost. Formování parku vycházelo z přirozených dispozic místa, Cibulky a zároveň naplňovalo osobní nostalgii zakladatele. V sešlém parku  je dodnes patrný jeho původní koncept. Ve východní části, zastavěné dvěma vstupními osmiúhelníkovými altány, stojí pomník biskupa Thuna. V torzu zahrady přiléhající k zámečku je dosud patrná vyhlídková terasa, původně zdobená zmíněnými Číňany. Žalostné zbytky subtilních schodišť, zídek a kašny smutně vyprávějí o původním klasicistním členění tohoto romantického parku, do něhož byl situován toskánský sloup z roku 1824 na památku návštěvy císaře Františka I. Pravidelně členěná byla i původní růžová zahrada s překrásnou slunnou jihozápadní dispozicí, jejíž torzo přiléhá k dvoru ze západní strany.

Hrad Bítov je jedním z našich největších a nejstarších hradů. Byl vybudován na skále obtékané řekou Želetavkou, nedaleko jejího soutoku s Dyjí. Dnes se tyčí na Vranovskou přehradou. Vznikl na místě slovanského hradiště z doby Velkomoravské říše. V nejranějším období přemyslovského státu byl významným článkem obranné soustavy hradů v Podyjí na jižní hranici. Správní sídlo První zmínky pocházejí z let 1061 až 1067. Za Přemysla Otakara I. se stal centrem kraje. Roku 1230, ještě jako dřevěný byl dobyt Rakušany, ale pro svůj strategický význam byl znovu vystavěn, již v kamenné gotické podobě. Bítov býval správním centrem jednoho ze šesti moravských krajů. Po vymření Přemyslovců se dostal roku 1307 do rukou rodu Lechtenburků. Za nich prošel Bítov velkými stavebními úpravami. Vznikla kaple Nanebevzetí Panny Marie, základy dnešního paláce, obě vstupní věže se štítovou zdí a jižní křídlo. Po vymření Lichtenburků v roce 1572 přecházel Bítov do vlastnictví dalších rodů. Mezi lety 1811 – 1863 byl pustnoucí hrad za hrabat Daunů upraven do dnešní novogotické podoby. Posledním předválečným majitelem byl průmyslník Haas z Haasenfelsu, spolumajitel porcelánky ve Slavkově u Karlových Varů. Jeho syn Jiří změnil hrad Bítov v největší soukromou zoologickou zahradu Evropy. Do dnešního dne se dochovala sbírka 20 vycpaných psů. Stavební vývoj Bítov má velice bohatou stavební historii a architektonický vývoj. Na místě románského hradu vznikl gotický hrad protáhlého půdorysu. Z této rané doby se zachovaly dvě břitové věže. Později se budovy vnitřního hradu spojily do dvoupatrového hradního paláce. Dominantou hradu se stala nová, průchozí hranolová věž. Dnešní podobu získal hrad během novogotické přestavby v 19. století. I většina interiérů je upravena novogoticky. Na Bítově se nachází cenné přírodovědné sbírky pocházející ze sběratelské činnosti posledního majitele hradu. Okolní les byl přeměněn v přírodní park s řadou novogotických staveb. Tipy na výlet V současnosti žjie hrad Bítov velmi čilým kulturním životem. Návštěvu hradu na Bítově je ideální spojit s prohlídkou Vranovského zámku, či zříceniny hradu Cornštejna. Vydat se můžete také na zříceninu hradu Frejštejn, renesanční zámek Uherčice, vystoupit na rozhlednu Rumburak u Bítova nebo se projít po kanenném mostě u Vranova nad Dyjí. Ubytovat se můžete ve Vranově nad Dyjí.

Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě bylo slavnostně otevřeno roku  1898 pod názvem Jubilejní krajinské muzeum jako instituce zaměřená na regionální historii. Dnes, jak jeho název napovídá, se zaměřuje na život a dílo J.A. Komenského a soustřeďuje dokumenty a umělecká díla všech  oborů, které mají vztah k této významné osobnosti. Muzeum najdeme v části zachovalého opevnění ze 14. století s barokním sálem ze století sedmnáctého. Stěžejní expozicí je expozice Komenský lidstvu, věnovaná životu a dílu významného rodáka, je doplněna o expozici regionální historie a etnografie s názvem Starožitnosti Uherskobrodska. Vedle těchto stálých expozic spravuje muzeum také Pamětní síň JUDr. Václava hraběte z Kounic na Panském domě v Uh. Brodě a etnografickou expozici Rolnický dům a hospodářství ve Vlčnově. Každý rok se pořádá řada krátkodobých výstav a součástí muzea je knihovna s významnou regionální a komeniologickou literaturou. Stálá expozice J. A. Komenský lidstvu (expozice po záštitou UNESCO) - život, dílo a odkaz J. A. Komenského (1592-1670). 3 audiovizuální programy, interaktivní prvky expozice.  Starožitnosti Uherskobrodska Rolnický dům a hospodářství - čp. 57 ve Vlčnově, poslední doklad slováckého stavení s patrovou komorou. Vystaven úplný inventář vlčnovské jizby, síně, komory a černé kuchyně, expozice kovářského nářadí. Pamětní síň JUDr. Václava hraběte z Kounic - památník posledního šlechtice z rodu Kouniců a spoluzakladatele muzea (1848-1913). Muzeum J. A. komenského spravuje Rolnický dům a hospodářství ve Vlčnově.

Židovský hřbitov se nachází přibližně východním směrem asi 1,5 km od centra obce Radnice na okraji lesa. Vede kolem něj turisticky značená cesta z Radnice na Plískov. Založen byl údajně v 16. století, v roce 1839 byla jeho rozloha 2.093 m2. V první polovině 19. století byl rozšířen a upraven. Stará ohradní zeď z lomového kamene byla navýšena o cihlovou nástavbu, postavena nová zeď se dvěma bránami a v severozápadní části hřbitovní domek. Pohřbívalo se zde až do nacistické okupace. Na dnešní ploše 3.872 m2 je dochováno asi 100 náhrobků barokního, klasicistního a novodobého typu. Nejstarší náhrobek je datován do roku 1734. Hřbitov svojí velkou plochou a malým počtem dochovaných náhrobků působí prázdným dojmem, část náhrobků je povalena. Hřbitovní domek se nedochoval a i ohradní zeď není v úplně dobrém stavu, místy je rozvalená. Volně přístupný. (2010)