Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století. Přemyslovci na lovu Současný rozsáhlý gotický královský hrad vznikl ve 13. století na místě staršího raněstředověkého hradu, zmiňovaného poprvé roku 1190. Křivoklát patří do rodiny hradů, které zakládali Přemyslovští panovníci v době kdy jejich moc stoupala, tedy ve 13. století. Pro svou výhodnou pozici v rozsáhlých křivoklátských lesích byl panovníky velice oblíben a využíván především jako hrad lovecký. Jako místo svého odpočinku si ho oblíbil Václav I., Přemysl Otakar II. a zejména Václav IV. Své dětství zde prožil Karel IV. (1319–1323). Hrad byl postupně přistavován a rozšiřován, přibývaly paláce, věže i hradby. Za husitských válek byl poničen a nový lesk mu pak vrátila pozdně gotická přestavba za Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století. Tehdy hrad získal podobu, v níž se v hlavních rysech dochoval dodnes. Éra křivoklátské slávy prakticky skončila s nástupem Habsburků na český trůn, kteří jej proměnili ve státní vězení. Roku 1643 hrad zachvátil požár. Poté chátral a střídal majitele, jedni byli například Valdštejnové. Hradní kaple, černá kuchyně... Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho puristickou rekonstrukcí. Jádrem hradu je horní nádvoří s válcovou Velkou věží, hranolovou prochoditou věží a trojkřídlým palácem s kaplí. Interiéry tvoří nádherná hradní kaple, královský a rytířský sál s výstavou gotického malířského a sochařského umění, knihovna obsahující na 52 tisíc svazků, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárna, proslulé vězení a mučírny s mučícími nástroji, monumentální věž s loveckými sbírkami a výhledem do okolí. Je možná příjemná procházka po hradbách či výstup na věž Huderku s vyhlídkovým ochozem a černou kuchyní v jejím vnitřku. To vše je viděno na Křivoklátě, který je vzdálen 50 km od Prahy a je situován v údolí Rakovnického potoka, nedaleko řeky Berounky. Hrad Křivoklát žije neobyčejně pestrým kulturním životem. Výlet určitě spojte s návštěvou Hamousova statku ve Zbečně!  Ubytovat se můžete přímo v obci Křivoklát.

Vystupujeme na prostranství památníku. Míjíme široké mísy na podstavcích po obou stranách, ve kterých při slavnostních příležitostech hoří ohně. Před námi se tyčí mohutná bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Socha má oslavovat proslulé Žižkovo vítězství nad křižáky v roce 1420. Jak to ale tenkrát bylo. Začneme 1.3. roku 1420 kdy papež Martin V. vyhlásil proti kacířským Čechům, kteří se nechtěli vzdát myšlenek Jana Husa, křížovou výpravu. Do jejího čela se ochotně postavil Zikmund Lucemburský, legitimní ale Čechy odmítaný dědic trůnu. Cíl byl jasný, ovládnout Prahu. Té přispěchaly na pomoc husité z východních Čech, Žatce, Loun a Slaného. Během května a června vyrostlo u Prahy stanové město, v němž čekalo na rozhodující střetnutí 80.000 křižáků. Husité měli k dispozici 15.000 bojovníků, pro něž vybral Žižka místo tady na hoře Vítkov. V neděli 14.7.1420 kolem čtvrté odpoledne vše začalo. Křižáci se zvedli z ležení na levém břehu řeky. Jeden houfec za druhým se pustili přes brod aby zaútočili na Vítkov. Po jeho dobytí měl být zahájen útok z Vyšehradu na Nové Město a po Karlově mostě na Staré Město. K rozhodujícímu střetnutí došlo na Špitálském poli kde je dnes čtvrť Karlín. Odtud křižáci po nedlouhé bitvě doslova prchali. Na 16.000 mužů se chtělo spasit útěkem přes řeku a stovky jich přitom utonulo. Císař Zikmund se dal potom 28.7. na Pražském hradě korunovat, ale hned poté vzal nohy na ramena i on. Za jezdeckou budovou stojí monumentální budova Památníku národního osvobození, vybudovaná v letech 1927-32. Tvrdým oříškem stavby byla doprava materiálu, která se nakonec uskutečňovala po železnici a pro dopravu písku byla instalována lanovka z Husovy třídy. Pak také různorodost terénu a při kopání základů byla objevena síť podzemních chodeb a vyzděných sklepů, pozůstatek viničné minulosti Vítkova. Základním konstrukčním prvkem této neobvyklé stavby je pilířová betonová soustava obložená žulovými kvádry. Spodní část byla projektována jako pohřebiště, horní, slavnostní síň měla sloužit pietním aktům a státním pohřbům. Stěny interiéru byly obloženy mramorem, fasáda, venkovní schodiště a dlažba jsou ze žulových desek a kvádrů. Budova je 142 m dlouhá, téměř 28 m široká a dosahuje výšky 31,5 m. Jakmile byla hrubá stavba na sklonku roku 1933 dokončena, byla vypsána soutěž na její uměleckou výzdobu. Realizace byla nakonec svěřena sochaři Karlu Pokornému, jehož čtyři reliéfy symbolizují Útok, Obranu, Umírání a Oběť. Bronzové svícny a reliéfní výplně ve dveřích jsou dílem Jaroslava Horejce. Za okupace německým vojskem bylo sice povoleno že památník může svému účelu dál sloužit pod podmínkou že bude odstraněna výzdoba, která uráží němce. To byl pro naše lidi signál, aby se pokusili umělecká díla zachránit a díky statečnosti českých občanů se to podařilo. V listopadu 1942 obsadili památník okupanti. S příslovečnou pečlivostí začali sepisovat bronzový materiál, který měl být zabaven pro válečné účely, jako tisíce a tisíce zvonů z věží českých a moravských kostelů. Koncem války sem nacisti přemístili výstrojní sklady. Dne 14.7.1950 byl odhalen bronzový jezdecký pomník Jana Žižky a novináři zdůrazňovali, že jen samostatný palcát tohoto vůdce váží přes půl metráku. Toto monumentální dílo, výsledek 11 letého úsilí prof. Bohumila Kafky, je 9 metrů vysoké, kůň měří na délku necelých 10 metrů a socha sestavená z 39 bronzových dílů, svařovaných na místě váží 16,5 tuny. Z dalších částí můžeme vyjmenovat kompletní nohy jezdce 398 kg; ruka 195 kg; hlava 105 kg; meč 110 kg; palcát 52 kg; ocas koně 400 kg atd. Z údajů UNESCO vyplývá, že jde o největší bronzovou sochu na světě. Komunistický režim využil památník jako pohřebiště byzantského stylu pro zasloužilé straníky. Když 14.3.1953 Klement Gottwald zemřel vezli ho po Praze jako sněhurku v rakvi se skleněným víkem, potom ho balzamovali, a protože Sovětský svaz byl náš vzor, muselm být Gottwald jako Lenin uložen do mauzolea a jeho tělesné ostatky byly nesmírně nákladným způsobem léta udržovány ve stavu umožňujícím veřejnou prohlídku. Přesto se však tělo rozkládalo nadále a později musel být zpopelněn a byla tu uložena pouze urna. Po listopadu 1989 byla urna spolu s urnou jeho manželky Marty převzata pracovníky ÚV KSČM a odvezena. Památkou na roky komunistické totality zůstaly dvě bronzové plastiky venku za památníkem a drobná výzdoba. Dnes stále zatím čeká památník na svoje smysluplnější využití.

Základní kámen ke stavbě barokního neratovského kostela byl položen majitelem panství Janem Karlem hrabětem Nostitz-Rhieneck a to dne 14.8.1723. Vysvěcen byl objekt o deset let později 24.8.1733. Zkáza pro kostel přišla na konci druhé světové války a následně potom. Dne 10.5.1945 byl zasažen pancéřovou pěstí. Shořela střecha i krovy. Kostel se již nepodařilo plně opravit a začal v 50. letech 20. století v důsledku nezájmu chátrat. V roce 1957 se propadly klenby a postupně i opravená část střechy a krovů. V roce 1973 byl vydán demoliční výměr na stavbu, na jejímž základě bylo odvezeno rokokové schodiště na zámek Skalka u Dobrušky. Na samotnou demolici však již nedošlo. Po revoluci v roce 1990 se začalo pracovat na obnově kostela. Počátkem 21. století bylo opraveno průčelí a opraveny obvodové zdi. V letech 2006-2008 bylo realizováno zastřešení kostela, které je působivé, neboť část je prosklená a interiér kostela je tak plný světla. V roce 2009 byla obnovena dlažba a chrámový chór. Neratovský kostel je přístupný veřejnosti.

Hamousův statek s číslem popisným 22 ve Zbečně proti kostelu sv. Martina patří mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o dům převážně roubený, se zděným chlévem, stájemi, sýpkou a stodolou, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice.Dějiny usedlosti jsou známy od přelomu 16. a 17. století. Usedlost sloužila především hospodářským účelům, jen před rokem 1763 zde byla zřízena jakási zájezdní krčma a za hospodaření Dominika Hamouse (po roce 1817) na krátký čas rychta. To proto, že hospodář Dominik se nechtěl přestěhovat do obecní rychty, a tak rychtařil ze svého. Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech od posledního majitele pana Václava Barchánka. Objekt byl poprvé zpřístupněn veřejnosti v roce 1995 a je po správou hradu Křivoklát. Prošel náročnými a řemeslně prováděnými opravami. V expozici skanzenového typu nabízí ukázky dobového bydlení, hospodaření a řemesel. Vždy v polovině července je na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark a každou sobotu v návštěvnické sezóně ukázka zadělávání a pečení chleba v selské chlebové peci.  Expozice SÍŇ je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do dvora. ČERNÁ KUCHYNĚ byla původně dřevěná, až po roce 1716 zděná. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. VELKÁ SVĚTNICE sloužila k bydlení hospodáře a jeho rodiny, za hospodaření Jana Hroudy (před rokem 1763) jako nálevna a krčma (v té době bydlel hospodář v zadní části vrchní komory) a za Dominika Hamouse na krátký čas i jako rychta.MALÁ SVĚTNICE byla vystavěna buď jako kuchyň pro hospodáře nebo druhý výměnek pro rodiče hospodáře či hospodyně. VRCHNÍ KOMORA je nejstarší a nejsušší část domu a sloužila ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek. SPODNÍ KOMORA byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě – ze 16. století – nesoucí podlahu z přelomu 17. a 18. století.DVA MALÉ SKLÍPKY jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Nad vchodem do malého sklípka je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.VÝMĚNEK je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která soužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí – cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.KUCHYŃKA VÝMĚNKU je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou a s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. CHLEBOVÁ PEC vysunutá do dvora pod vlezem na půdu byla znovu postavena v letech 1997 – 1998 na místě pece původní. VE DVOŘE v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí. Na ni navazuje zděná konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly zbořené ve 30. letech 20. století. Akce v roce 2008Šafářův dvoreček 12.7. – 13.7. 2008 Řemeslnický jarmark.Malý advent na statku 29.11. – 21.12. 2008 Řemeslníci a zimní provoz s topením ve výměnku, kuchyňce a ve velké světnici v kachlových kamnech. Každou sobotu ukázka pečení chleba a koláčů, v neděli tesání dřevěného kříže. Tradiční hudba a lidové zvyky.