Rozhledna stojí na malém kopečku (225 m.n.m.) vedle Velkých Pavlovic. Vede sem cyklostezka a zároveň se k ní dá odbočit ze silnici Velké Pavlovice – Bořetice. Rozhledna byla postavena v roce 2009 v rámci Programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007-2013. Zahraničním partnerem se stalo město Senica. Dřevěná rozhledna s ocelovým vnitřním vřetenovým schodištěm a vyhlídkovou plošinou je 18,6 m vysoká, přičemž vyhlídková plošina se nachází ve výšce 15 m, na kterou vede 75 schodů. Projektantem stavby se stal architekt Ing. Martin Novák ve spolupráci s Ing. Antonínem Olšinou. Právě Ing. Olšina je projektantem rozhleden na Poličsku (Borůvka, Terezka, Toulovcova). Rozhledna Slunečná se tvarově blíží nejvíce rozhledně Borůvce, je však nezvykle mírně vychýlená do strany, směrem k Velkým Pavlovicím, což ji přidává na atraktivitě. Základy rozhledny jsou železobetonové, podezdívka je postavena z kamenů bílého vápence dovezeného sem z lomu nedaleko Senice. Dřevo pochází z Vysočiny, konkrétně z lesů okolo města Ždírec nad Doubravou. Nedílnou součástí areálu jsou dvě stavby stylizované do podoby typických jihomoravských vinných sklípků. V menší budově se nachází sociální zařízení, druhá nabízí občerstvení, prodejnu suvenýrů a také ukázkový vinný sklípek. Rozhledna poskytuje dobrý výhled: obce Velké Pavlovice a Bořetice, Hodonín, Senica, Břeclav, Mušovská jezera, hřeben Pálavy se siluetou Dívčích hradů a další. Rozhledna je volně přístupná.

Bývalý klášter františkánů observantů s kostelem sv. Kateřiny se nachází severně od historického centra města. Budova konventu je v současnosti využívána jako sídlo Okresního soudu. Františkáni přišli do Jindřichova Hradce roku 1457 ze slezského Hlohova. Jindřich IV. z Hradce jim zde nabídl do správy kostel sv. Václava na předměstí, což řeholníci přijali. Nebyli však s místem svého působení spokojení, zejména pro jeho odlehlost od centra. Proto zažádali zdejší vrchnost, aby směli získat stavební parcelu blíže středu města. Nakonec se jim podařilo Jindřicha IV. z Hradce přesvědčit, který řeholníkům daroval nejenom pozemky, ale také vystavěl na vlastní náklady klášterní komplex. Fundaci pak rozšířila Anna z Münstenberka, vdova po Jindřichu IV. z Hradce. Nechala naproti klášteru založit tzv. klášteříček, neboli „klášter“ bekyň se špitálem (sloužil do roku 1598, posléze byl využíván jen jako vdovské sídlo). Ke krátkodobému vyhnání řeholníků došlo v roce 1619 během stavovského povstání, kdy byl vypálen kostel s konventem. Komunita se do Hradce navrátila o dva roky později a zásluhou majitele panství Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka získala prostředky k obnově areálu. Svěcení kostela proběhlo roku 1625 za přítomnosti pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha Harracha. Obnova konventu byla dokončena později, během 40. let. 17. století. Klášter však postihl další požár a při následných opravách v 70. letech 17. století vznikla i kaple Porziunculy. Za autora přestavby bývá považován F. Caratti či G. D. Orsi, kteří pro Slavaty pracovali. Stavbu však nejspíše prováděl, dle vlastního návrhu, místní stavitel Stefano Perti. Za josefínských reforem byl zdejší konvent nejprve zrušen, posléze bylo toto rozhodnutí odvoláno. Františkáni setrvali v Jindřichově Hradci až do zrušení konventu v roce 1950. V současné době konvent slouží jako sídlo Okresního soudu. Kostel sv. Kateřiny je jednolodní stavbou s presbytářem, zakončeným polygonálním závěrem. Při jižní straně kostela se nachází dvě okrouhlé kaple, sv. Antonína a Porziunculy. Na severní straně pak samotná budova konventu, jejíž vnější fasáda je velmi prostá, prakticky bez architektonického členění. A. Š.

Založení kostela sv. Štěpána v Kouřimi se datuje do roku 1260 společně se vznikem města. Ve druhé polovině 14. století byl rozšířen a později pak upravován. Například v letech 1876-1877 s použitím pseudogotických prvků v duchu purismu a pak také v letech 1903-1910 architektem Kamilem Hilbertem. Kostel je trojlodní bazilika se dvěma mohutnými věžemi. Věže byly původně vyšší, dnes je kryjou barokní báně. Na stěnách kolem kostela se nachází 16 mramorových a pískovcových renesančních náhrobníků ze 16. a 17. století. Původně se nacházely v kostele, odkud byly odstraněny a dlouho upadly v zapomění, sem na dnešní místo byly osazeny kolem roku 1905 při poslední přestavbě kostela. V presbytáři můžeme vidět raně gotické sedile a gotický sanktuář. V severní lodi dvě dvoudílná bohatě profilovaná okna a raně gotický portál z doby založení kostela. Na jižní straně je portál pseudogotický. Většina gotického a renesančního vybavení byla zničena požáry, z barokního období se dochovaly jen lavice v hlavní lodi a dřevořezba ležícího Krista z 18. století. I fresky v kostele byly zničeny při druhé regotizaci. Pod východní částí presbytáře se nachází podzemní krypta sv. Kateřiny z doby založení kostela v letech 1260-1270. Jde o unikátní stavbu, která zřejmě nemá v celé Evropě obdoby. Krypta je osmiúhelníkového tvaru s kvádříkového lomového a rulového kamene. Kryje ji hvězdicová žebrová klenba sklenutá na střední pilíř. Při průzkumu byly odkryty fresky z doby okolo roku 1410, pod nimi pak ještě zřejmě fresky starší, ty se však již nepodařilo obnovit. Restaurování fresek trvalo 8 let, představují výjevy Ukřižování, Mučení a Stětí sv. Kateřiny. V 16 klenebních polích je pak tzv. andělský chór, komplex 24 postav andělů hrajících na dobové hudební nástroje. V blízkosti kostel stojí pozdně gotická zvonice z roku 1525, kolem roku 1570 renesančně přestavěna (z této doby pochází sgrafita) a pseudogoticky upravena architektem Josefem Mockerem. Zvony jsou zde zavěšeny obráceně.

Gotická věž ze 14. století, tzv. Pražská (Dolní) brána, byla součástí městského opevnění a je jednou ze dvou berounských městských bran. Dodnes si zachovala gotický charakter. Dvě klenuté místnosti ve věži původně sloužily jako obydlí hlásného, ale donedávna byly využívány jako městský archiv.