Zříceniny kostela sv. Jana Křtitele se nacházejí nedaleko obce Kočov, přibližně 7,5 km východním směrem od Tachova. Pravděpodobně již v 11. století zde stával kostel. V letech 1728-32 zde na jeho místě vyrostla barokní svatyně sv. Jana Křtitele, kterou nechali postavit Sinzendorfové. V 18. století v rámci reforem Josefa II. byl kostel zrušen a během několika desítek let se proměnil v ruinu. Jednolodní stavba s presbytářem zevně trojboce, uvnitř půlkruhově uzavřeným, měla po stranách čtvercové sakristie a v patře oratoře. Střed lodi byl patrně zkřížený a měl nejspíš kupoli. Presbytář je sklenut valeně s lunetami, závěr pak konchou s lunetami. Místy lze ještě najít zbytky maleb, jimiž kostel vyzdobil Václav Samuel Teodor Schmidt z Plané.

Martinický palác na Hradčanském náměstí pochází ze třetí čtvrtiny 16. století. Dal ho postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu na místě bývalého domu pánů z Rožmberka. Své jméno nese po svém druhém majiteli, Jaroslavu Bořitovi z Martinic, který nechal v první polovině 17. století, po roce 1620, palác rozšířit. Palác byl vyzdoben renesančními štíty a nad hlavní průčelí byl umístěn znak pánů Martinců. Od roku 1837 byl využíván jako vojenská nemocnice. Dům je vyzdoben sgrafity, které byly objeveny v roce 1971.Dnes je palác otevřen veřejnosti. K vidění je unikátní expozice renesančního bydlení šlechty a v bývalé konírně je interaktivní Muzeum hracích nástrojů. Otevřeno je každý den od 10 do 18 hodin. Na severní straně náměstí kde stojí Martinický palác, stávaly v polovině 14. století menší domky patřící vyšším i nižším církevním hodnostářům. Zhruba deset let po velkém požáru v roce 1541 koupil vyhořelé objekty Ondřej Teyffle z Zeillberku. Na tomto místě si pak vybudoval rezidenci se zahradou.  V roce 1580 jej prodal Jiřímu Bořitovi z Martinic. Tak se dostal objekt do šlechtického rodu Martiniců po nichž má dnešní objekt jméno. Jaroslav Bořita z Martinic přestavěl pravděpodobně jednopatrový dům v palác hodnotný jeho bohatství a politického postavení. Palác v té době dostal sgrafitovou výzdobu. Dispozice kolem západního dvora byla uzavřena výstavbou severního křídla s velkým reprezentačním sálem. Byl doplněn soubor trámových malovaných stropů. Do hlavního průčelí byl vsazen obdélný kvádrovaný portál s půlkruhovým záklenkem. Ve střední části jeho vrcholu byla zasazena deska z červeného mramoru s hraběcím znakem Martiniců. Po smrti Jaroslava Bořity se stávali majiteli další členové rodu až do roku 1788 kdy rod vymřel po meči. Palác měl tehdy pět dvorů, jednu jízdárnu a dvě konírny. Palác pak začal sdílet osud některých jemu podobných objektů. Nová majitelka si nechala pouze pětipokojový byt a dala v objektu z důvodu většího zisku zřídit 25 nájemních bytových jednotek. V přízemí byla dokonce policejní strážnice. Po požáru v roce 1835 ho koupila Barbora Trödlová. Ta nechala ve snaze ještě více zvýšit zisk přepatrovat velký sál. Při těchto úpravách byl zničen malovaný strop velkého sálu. Ještě že byl kresebně zachycen synem někdejší majitelky. Na 43 polích kazetové stropu slavnostního sálu byly namalovány alegorie Církve a biblických hostin jako Svatební hostina v Káni Galilejské nebo Hostina žebrákova. Dílo zkázy dovršily další přestavby. Do interiéru byly vestavěny příčky, v přízemí zřízena pekařská pec, trámové stropy byly překryty omítanými rákosovými. Počet partají zde bydlících se v jedné době blížil k sedmdesáti. Dům byl také přefasádován hladkými omítkami čímž zmizela sgrafitová výzdoba jak hlavní průčelí tak dvorních traktů. Po druhé světové válce se dům dočkal své plné rehabilitace. Generální rekonstrukce pro potřeby Útvaru hlavního architekta proběhla v letech 1967-72. Vzorově provedená rekonstrukce odkryla a zachovala, pokud to bylo možné, všechny renesanční a raně barokní prvky objektu. Byly restaurovány i nástěnné malby Adama a Evy provedené v nadživotní velikosti ve velkém sále, malované stropy, renesanční sgrafita a další. 

Akt ženy. Postava štíhlé ženy sedící na kameni a na rameni držící amforu. Socha je zhotovena z mramoru. Autor: J. Hošic, 1960.

Krásná a monumentální stavba, v níž je instalována detašovaná expozice Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, věnovaná severočeské lidové architektuře, je největším obytným roubeným stavením v našich zemích. Bývala rychtou obce Vísky, malé vesničky, oddělené jen Bobřím potokem od Kravař, s nimiž Víska postupně splývala a k nimž byla v polovině 19. století i administrativně připojena. Po celou dobu, pro niž máme zachovány písemné prameny, tj. od počátku 16. století, patřila zdejší usedlost rodině Kernů, zámožným sedlákům, zastávajícím téměř dědičně ve Vísce rychtářský úřad. Kernové vlastnili rozsáhlá obilná pole, chovali koně, dobytek, ovce, jejich chmelnice patřily k největším v okolí. Tyto skutečnosti významně ovlivnily i vzhled a rozsah domu, který si dal v dnešní podobě postavit rychtář Václav Kern v roce 1797. Pro svou mimořádnou kulturní hodnotu byla Vísecká rychta zařazena mezi památky I. kategorie a po mnohaleté rekonstrukci zchátralého objektu zpřístupněna veřejnosti expozicí severočeské lidové architektury, jejímž představitelem sama rychta bezesporu je. Objekt byl naposledy trvale obýván v poválečných letech, později ho ke svým účelům využívalo JZD. Po rozsáhlé rekonstrukci zde byla v r. 1986 zpřístupněna expozice zaměřená na vývoj lidové architektury a bydlení v severních Čechách.V současné době je značná část expozice věnovaná ukázkám malovaného nábytku z období od konce 18. do poloviny 19. stol. Představena je nejen běžná produkce nábytkářských dílen, ale i unikátní soubor výpravného selského nábytku movitějších vesnických vrstev. Nejstarší vystavená skříň pochází z r. 1761.   Stálé expozice 1. Interiéry základních částí lidového stavení z dob rychtáře Václava Kerna v období od počátku 16. století- hlavní světnice, černá kuchyně, světnička, spížová komora, v chlévu má návštěvník možnost seznámit se s historií domu, obce a rekonstrukcí památkového objektu.2. Expozice „ Severočeská lidová architektura“- charakter a vývoj severočeského lidového domu.3. Expozice „Lidové umění a nábytek“- návštěvník má možnost se seznámit s ukázkami malovaného nábytku, užitkových předmětů, plastik a obrázků z bohatých etnografických sbírek muzea.   Zajímavost Největší roubené obytné stavení v Čechách   Pravidelné akce Masopust na rychtě- sobota před Popeleční středou (pohyblivé datum) 2. února 2008- cílem této akce je přiblížit význam období masopustu a k němu se vážícím zvykům a obyčejům. Snahou VMG je připomínat významy těchto svátků a k nim se vážícím zvykům a obyčejům. - vidění je ukázka tradičních řemesel, prodejní stánky a nechybí ani masopustní občerstvení- Kulturní program zajišťuje Folklórní soubor písní a tanců Horačky Velikonoce na rychtě- sobota před Květnou nedělí (pohyblivé datum) 15. března 2008- cílem akce je přiblížit význam Velikonočních svátků a k nim se vážících obyčejů- k vidění je ukázka tradičních řemesel, prodejní stánky a občerstvení- kulturní program Kravařská Paličkyáda- 3. sobota září 20. září 2008- cílem akce je ukázat návštěvníkům jedno z tradičních lidových řemesel – paličkované krajky; postupně se přidávají i další techniky jako např. krajky šitá, frivolitkování apod.- na objekt se sjedou krajkářky z blízkého i vzdálenějšího okolí, vyměňují si poznatky a zvídavým návštěvníkům předvádějí své umění- návštěvníci mají možnost si předváděné praktiky i sami vyzkoušet- na akci rádi uvítáme i prodejce s potřebami pro ruční práce.