Stanice byla uvedena do provozu v roce 1978. Je 257 m dlouhá, 19,3 m široká a 11,5 m hluboká. Má dva vzájemně propojené vestibuly. Jeden východ ústí na Vítězné náměstí a druhý na úpatí Evropské ulice. Na stanici navazuje tramvajová a autobusová doprava. V současné době je stanice konečnou na západním konci trasy metra A. Stavbu projektoval J. Kales. Budována byla z povrchu. Stanice se původně nazývala Leninova. Tomu také odpovídala její výzdoba. Tvořila jí kovová stěna s reliéfem V.I.Lenina, verše V. Zdrůbeckého a V. Majakovského a vitráž z hutního skla znázorňující přátelství Československa a Sovětského svazu. Díla pocházela od J. Kochrdy, P. Wernera a V. Veselého. Výzdobu stanice dotvořily mozaiky z přírodního kamene od M. Sladkého.Název stanice je odvozen od její lokality, od katastru Dejvice, kde se nachází.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Dejvická je umístěna pod Evropskou třídou v blízkosti Vítězného náměstí. Zprovozně byla 12.8.1978.Hloubka nástupiště je 11 m pod povrchem.Stanice je hloubená, založená v otevřené jámě, zajištěné konstrukčními podzemními stěnami. Konstrukce je monolitická, železobetonová, stropy z prefabrikovaných předpjatých nosníků, uložených na předem vybudovaných podzemních stěnách. Stanice je koncovou a proto se za ní nacházejí obratové a odstavné koleje. Obklad stěn tvoří glazované keramické tvarovky Hurdis teplých barev od bělavé po tmavohnědou.Z nástupiště vedou dva výstupy do dvou podzemních vestibulů. Jeden se nachází v těsné blízkosti Vítězného náměstí a je zde hlavně přestup na autobusové linky a výstup na již zméněné náměstí. Druhý je pak situován pod Evropskou třídou v blízkosti hotelu Diplomat a je zde přestup hlavně na tramvajová linky.Počet provozně-služebních místností: 213Obestavěný prostor: 77.788 m3.Stavební náklady: 301 mil. korun.  

Hrad Loket je nádherný gotický hrad ležící ve stejnojmenném městečku, na ostrohu nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Gotický skvost Místo, kde hrad stojí, bylo osídleno již od pradávna. Nacházelo se zde staré slovanské hradiště zvané Starý Loket. Prvá písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234 kdy v českém státě vládl Přemysl Otakar I. Vzhledem k nálezu románské rotundy, která patří ke stavbám nejstaršího českého typu, je ovšem možné datovat vznik hradu dříve - asi do 3. čtvrtiny 12. století. Byl tedy původně vystavěn v románském slohu. Do gotické podoby, ve které ho můžeme vidět dnes, byl Loket přestavěn za vlády Václava IV. koncem 14. století. Loket nabyl na významu zejména po roce 1230, kdy sloužil jako hraniční pevnost a také jako správní centrum pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, které bylo zalidňováno novými kolonisty. Přemysl Otakar II. nechal vybudovat nové hradební zdi a bašty. Klíč ke Království českému Význam hradu potvrdil Jan Lucemburský a také Karel IV., který ač zde byl v útlém věku vězněn, na Loket nezanevřel a často v něm pobýval. Loket dokonce zařadil mezi města, která nesmějí být zcizena od české koruny. Po již zmíněném rozšíření za Václava IV. patřil Loket k nejpevnějším hradům ve střední Evropě. Přelom v dějinách hradu byly husitské války. Husité hrad několikrát marně dobývali, ale jeho hradby osvědčily svou pevnost a odolaly. Zikmund Lucemburský poté hrad i panství zastavil svému kancléři kašparu Šlikovi a v roce 1434 přešel tento majetek do rodu Šliků definitivně. Šlikové Loketsko drželi až do roku 1547 a zasloužili se o jeho přestavbu na reprezentační sídlo. Vláda Šliků byla provázena neustálým bojem mezi nimi a městem, které se chtělo z panství vykoupit. Definitivně se jejich cesty rozešly roku 1547 za šmalkaldské války. Spojení s evangelíky přivedlo Šliky do tábora císařových odpůrců, naopak město zůstalo věrné králi. Loketsko bylo Šlikům zkonfiskováno a Loket se tak opět stal svobodným královským městem. Nastal úpadek hradu, který byl zčásti využíván hospodářsky, a další úpadek přineslo i poničení za třicetileté války. Roku 1822 byly některé budovy zbořeny, jiné sníženy. Byl tu uložen archív, roku 1889 zřízena věznice a v roce 1898 instalovány sbírky městského muzea. Dnes už je hrad Loket opět majetkem města. Středověká mučírna Prohlídka hradu Loket nabízí pohled na stavební vývoj hradu, s prvky ranně gotickými a pozdně gotickými a renesančními přístavbami. Tvoří ho komplex budov na oválném půdorysu, dominantou je hranolová věž z poloviny 13. století. Východní část tvoří palác se dvěma křídly a s baštami ze 16. století. Nejstarší stojící částí dnešního hradu, pocházející ze samých počátků jeho výstavby, je pozdně románská rotunda. Proti věži je hejtmanství a purkrabství. Návštěvníky jistě potěší prohlídka sbírek porcelánu. Hrůzy středověku lze zažít v expozici útrpného práva ve vězeňských kobkách. Útrpné právo, neboli způsob jak vymoci z obžalovaného doznání, mělo několik stupňů. K nejmírnějším patřilo zastrašování slovem (territio verbalis), k nejhrůznějším pak mučení mučícími nástroji. Řada způsobů týrání je barvitě popsána v knize Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice, kterou vydala katolická inkvizice. Pohybující se figuríny v životní velikosti předvádí několik způsobů mučení spolu s nervy drásajícím zvukovým doprovodem. Tipy na výlet V Lokti se nachází Muzeum knižní vazby. V nedalekém Sokolově můžete vystoupit na rozhlednu Hrad. Ve městě také najdete zámek Sokolov a v něm Krajské muzeum. Ubytovat se můžete v Sokolově nebo v Lokti.

Vinařická hora (413 m) je kopec 1 km severně od Vinařic v okrese Kladno.

Zřícenina hradu Landštejna je nejrozsáhlejší a nejlépe dochovanou zříceninou románského hradu v českých zemích, který byl rozšířen pozdně goticky a renesančně. Hrad byl vybudován na žulovém vrchu ve výšce 665 m nad mořem a asi 10 km východně od Nové Bystřice poblíž místa, kde se setkávají hranice Čech, Moravy a Rakouska. Jak už název a také lokalita napovídá byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Historie hradu Založení hradu se datuje do 13. století. Původně Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci, kteří jsou doloženi jako jeho majitelé roku 1259, není známo. Prvním majitelem Landštejna byl Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali stále větší politický vliv v království a své panství postupně rozšiřovali. O Třeboň, Lomnici, Nové Hrady a Novou Bystřici. Největšího vlivu dosáhli za vlády Jana Lucemburského, kdy se Vilém z Landštejna stal jeho rádcem a zemským hejtmanem. Vliv si udržel i za vlády Karla IV., který jej jmenoval purkrabím pražského hradu. Karel IV. se dokonce stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Šlo o to, že hrad měl důležitou strategickou pozici, protože hlídal významnou zemskou obchodní stezku z Itálie přes Rakousko do českého vnitrozemí a dále na sever k polským sousedům. Pro panství z toho plynuly značné finanční příjmy, proto se páni z Hradce snažili tuto stezku odklonit na své panství kolem Jindřichova Hradce, což se jim nakonec podařilo. Tato okolnost měla vliv na hospodaření Viléma z Landštejna, který zaznamenal značnou finanční ztrátu. Vilémovi dědici byli bezdětní, proto po jejich smrti připadl Landštejn královské koruně. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Nejdříve hrad rozšířili v pozdněgotické slohu. Největších změn se hrad ovšem dočkal v 16. století, kdy zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku, který jej prodal jihlavskému měšťanu Davidovi Neumaierovi. Tomu byl po bitvě na Bílé hoře hrad zkonfiskován, protože se postavil na stranu odbojných stavů. Po konfiskaci hrad rychle mění majitele. Ke zkáze tohoto hradu velkou měrou přispěl požár roku 1771, kdy zcela vyhořel a již nebyl obnoven. Okolní obyvatelé k devastaci přispěli rozebíráním kamene na stavby svých příbytků. Podoba hradu Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Jádrem hradu je románská stavba z počátku 13. století, tvořená dvěma hradními věžemi a obytným palácem mezi nimi. Vyšší hlavní věž s malými okny a s vchodem vysoko nad úrovní terénu měla obrannou úlohu. V druhé věži se dodnes dochovala románská hradní kaple. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap. Přímo z hradu dohlédnete na vodní nádrž Landštejn. Nedaleko odsud můžete také zavítat na zámek Nová Bystřice. V Nové Bystřici najdete také kostel Nejsvětější Trojice. Za návštěvu pak jistě stojí malebné město Slavonice, kde najdete i výběr ubytování.