Medvědí hora se nachází na modré značce stoupající od vodní nádrže Lipno směrem na Kapličky.Svůj název dostala podle medvědů, kteří zde žili. V roce 1737 byl vydán zákaz „střílet tlapaté medvědy, aby nebyla poškozena kožešina“. Byly tak od té doby chytáni pouze do želez, a to vždy jen po několika letech. Chráněné území Medvědí hora bylo vyhlášeno v roce 1992 na ochranu rozsáhlého lesního komplexu. Podloží je tvořeno žulou, které vystupuje na obou vrcholech Medvědí hory mohutnými mrazovými sruby a na ostatní ploše četnými balvanitými sutěmi. Přímo z hlavního vrcholu Mědvědí hory (934 m.n.m.) kam vede značená odbočka je omezený výhled. Lepší výhled pak poskytuje vyhlídka z jednoho mrazového srubu který se nachází na okružní odbočkové značce zhruba 100 m pod Medvědí horou směrem na Lipno. Tato vyhlídka ačkoliv je neudržovaná (pozor tedy při výstupu) poskytuje dobrý výhled na Lipenské jezero.

Zámek Kopidlno stojí při jihovýchodní straně náměstí stejnojmenného města na začátku rozsáhlého parku při hrázi zámeckého rybníka. Vstup do zámeckého parku je přímo z náměstí. Historie zámku Dominantou města Kopidlna je zámek z poloviny 16. století, který byl přestavěn z dřívější vodní tvrze. Jako původní majitel vodní tvrze je uváděn Petr Kopidlanský. Počátkem 16. století byla tvrz vypálena a v roce 1527 ji koupil Václav Haugvic z Biskupic. Ten zřejmě započal s přestavbou na pohodlnější zámecké sídlo. Dokončení stavby se předpokládá okolo roku 1559, za Kryštofa Robmhápa ze Suché. Ve druhé polovině 16. století byl založen také zdejší zámecký rybník. Různé stavební úpravy probíhaly i za Jana Rudolfa Trčka, který panství vlastnil od roku 1614. Dalším vlastníkem byl Albrecht z Valdštejna, panství tak po roce 1634 propadlo konfiskaci. Od roku 1638 se sídlo stalo dědičným majetkem Šliků. Prvním vlastníkem byl Jindřich Šlik z Holiče, který opět zahájil další stavební práce, byly však dokončeny až za jeho syna Františka Arnošta Šlika. V této době dostal zámek podobu trojkřídlé budovy s nádvořím. Roku 1875 za Ervína Šlika bylo postaveno nové východní křídlo uzavírající nádvoří a zámek získal pseudorenesanční vzhled. Po smrti Ervína Šlika získal zámek jeho příbuzný Jan Weissenwolf a po něm jeho sestra Jindřiška, provdaná do rodu Thurn - Taxis. Po roce 1945 přešel zámek Kopidlno do majetku státu a od roku 1948 se stal sídlem zahradnické školy, která sem byla přemístěna z Chrudimi. Děti se zde učí v prostorách objektu a starají se o zámecký anglický park. Původně převážnou část parku tvořila bažantnice, ale koncem 19. století byla provedena jeho rekonstrukce podle plánů Františka Thomayera. V parku kdysi stávala zimní zahrada, fíkovna a oranžérie. Dispozice zámku Zámek je čtyřkřídlá, převážně dvoupatrová budova s uzavřeným nádvořím s přízemními do nádvoří obrácenými, dnes zasklenými pilířovými arkádami. Průčelí jižního křídla se vstupním portálem je zdobeno bosáží a slunečními hodinami. Přízemí je převážně klenuté, patra plochostropá. Východní křídlo, poslední dostavovaná část zámku, je obrácené k zámeckému rybníku, tvořené jen spojovací galerií, oddělující nádvoří od parku chodbou, která je v přízemí i patře prolomena arkádami. V zámku bývala kaple sv. Františka Serafinského. U hlavní brány zámku stojí pomník myslivce Tomáše Svobody (postava z Jiráskova Temna), popraveného v Kopidlně dne 4. 6. 1728. Byl pro svou víru prohlášen za kacíře, sťat a následně spálen. Před popravou byl vězněn právě na zámku v Kopidlně. Před zámkem má svůj pomník a u hostince při nádraží můžeme ještě najít popravčí kámen.   Tipy na výlet Výlet si můžete udělat na zámek Mladějov, zámek Jičíněves, hrad Kost, zříceninu hradu Hynšta, zříceninu hradu Veliš, zámek Humprecht v Sobotce, renesanční zámek Staré Hrady nebo zříceninu hradu Trosky. V nedalekém Jičíně můžete navštívit zámek, židovský hřbitov a synagogu. Rozhled po městě a okolí vám nabídne rozhledna Čeřovka. Ubytovat se můžete v Jičíně.    

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary.První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.

Městská část Praha - Kunratice je součástí správního obvodu Praha 4.