Okresní město Nový Jičín patřící do Moravskoslezského kraje je pro nepřipraveného návštěvníka plné překvapení. Čeká na něj totiž pohádkově překrásné historické město, ležící v malebné přírodě na jižním okraji Moravské brány. V městečku nad řekou Jičínkou na Vás dýchne stará atmosféra, útulnost a všudypřítomný klid, který si jistě nemůže vynachválit jeho téměř 27 tis. obyvatel. Historické jádro města, kterému dominuje pravidelné čtvercové náměstí, je městskou památkovou rezervací.     Na vzhledu města je dodnes znát, že bylo postaveno na „zelené louce“. Nový Jičín už od svého vzniku měl pravidelný čtvercový a pravoúhlý tvar. Téměř čtvercový, mělo i městské opevnění. Dobou vzniku je 14.století. Doba vlády Lucemburků. V roce 1313 vydal král Jan Lucemburský ve prospěch města listinu, ve které mu udělil právo vybírat clo a mýto. Tato listina je nejstarší písemnou zprávou o městě. Výhodná poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na rozvoj města. Do roku 1434 bylo město v majetku pánů z Kravař, po tomto datu se v držbě střídalo více majitelů. V letech 1500 až 1558 byli vlastníky města Žerotínové. Za jejich držení město vzkvétalo a bohatlo. Přebudovali gotickou tvrz pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek, po zničujícím požáru, při kterém lehla popelem původní dřevěná zástavba, se zasloužili o výstavbu mnoha kamenných domů na náměstí a také městské radnice. Jejich vláda byla také ve znamení rozkvětu řemesel. Peníze do městské pokladny plynuly jednak vařením a šenkováním piva, ale zejména vyhlášenou soukenickou výrobou. Nový Jičín se stal po Jihlavě druhým nejvýznamnějším výrobcem sukna na Moravě. Díky tomu se mohlo bohaté město roku 1588 od Žerotínů vykoupit z poddanství a stalo se městem komorním. Nad ním byla už jen královská koruna.  Na konci 16. století po značném přílivu německého obyvatelstva přešla většina obyvatel na  novou luteránskou víru. Král Fridrich Falcký dokonce město povýšil  v roce 1620 na město královské, ale tehdy dostoupala šťastná hvězda Nového Jičína svého vrcholu. Po bitvě na Bílé hoře přišel prudký pád. Nový Jičín ztratil svou samostatnost a stal se opět městem poddanským. Byl darován olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstal až do zrušení jezuitského řádu r. 1773. V tomto období čekala město rekatolizace. Do podoby města také promluvili dva velké požáry v roce 1768 a 1773, při nichž shořeli barokní měšťanské domy a město dostalo nový klasicistní háv. Opětovný vzestup města je spojen se zrušením Jezuitského řádu a se správními reformami 19. století kdy se stal Nový Jičín centrem oblasti. Průmyslová revoluce přinesla do města textilní průmysl a později také výrobu klobouků, která město proslavila. Kdyby se nepodcenil význam železnice v polovině 19.století, mohla být prosperita města ještě větší.     Do Nového Jičína se jezdí především za památkami. Mezi nejlákavější patří Žerotínský zámek v raně renesančním stylu, který je dnes sídlem Muzea Novojičínska. V jeho sálech je umístěna stálá expozice klobouků, jež poskytuje přehled o vývoji kloboučnictví v Novém Jičíně. Srdcem městské památkové rezervace je čtvercové Masarykovo náměstí. Působivá jsou zejména průčelí měšťanských domů, které kde se mísí různé stavební styly. Mezi nejzajímavější budovy na náměstí patří Stará pošta, dům U Bílého anděla, Laudonův dům, a v neposlední řadě i budova mnohokrát přestavěná radnice. Střed náměstí okrašluje morový sloup se sochou Panny Marie a kašna se sousoším Tančících sedláků v kravařském kroji. Celkový vzhled náměstí pak dotváří podloubí, které se zachovalo po všech jeho čtyřech stranách, a také pozdně gotická věž farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Atraktivitu města umocňuje i jeho poloha. Vždyť stačí jen pár minut chůze a člověk se ocitne v hlubokých lesích Beskydského podhůří. Kdo dává přednost památkám, může zavítat do nedalekého Štramberku, Příboru nebo navštívit hrad Hukvaldy.

Hronov je malé městečko v severovýchodních Čechách, patřící do okresu Náchod a Královehradeckého kraje. Leží v malebné krajině na řece Metuji při hranici s Polskem a žije v něm přibližně 6800 obyvatel. Hronov je znám zejména díky svému slavnému rodákovi Aloisi Jiráskovi. První písemná zmínka o Hronovu je z roku 1359, ale je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně ve druhé polovině 13.století založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn již jako městečko, které až do roku 1848 bylo součástí náchodského panství, podobně jako okolní vsi. Hronov nesehrál v historii nijak důležitou úlohu a v rámci náchodského panství byla pozornost věnována jiným městům. Za husitských válek byl na straně kalicha, za třicetileté ho čekal podobný osud jako jemu podobné města. Byl drancován a vypálen. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova roku 1875 nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí také strojírenská výroba. Když se řekne Hronov většinou se lidem vybaví Alois Jirásek a s jeho osobou spojený Jiráskův Hronov, každoroční festival amatérského divadla, pořádaný vždy v srpnu na počest zdejšího slavného rodáka. Z Hronovem je spojena i postava vlasteneckého kněze Josefa Regnera, který zde v letech 1831 – 45 působil a který se stal předlohou pro postavu Havlovického v Jiráskově kronice U nás. Jiráskův odkaz je prostoupen i některými stavebními památkami Hronova. Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda Od roku 1931 se v něm každoročně koná právě festival Jiráskův Hronov. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka, který je dalším slavným rodákem Hronova. Ve druhém patře divadelní budovy je Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. Mariánské barokní sousoší uprostřed náměstí pochází z roku 1725. Za mostkem přes Metuji leží v místech bývalé středověké vodní tvrze svobodný dvůr, vzácná kulturní památka lidové architektury. Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska pochází z konce 18. století a náleží taktéž k památkám lidové architektury. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha. V blízkém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou.Na návrší leží pozdněrenesanční zvonice roku 1610 a vedle ní kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík byl barokně přestavěn v roce 1736. Hrob Aloise Jiráska se nachází na vedlejším novém hřbitově. Při hlavní silnici k Náchodu stávala kdysi rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka.

Kříž u kostela Všech svatých v Praze 22, Uhříněvsi.

Vrch Borůvková hora (899 m.n.m.) na kterém rozhledna stojí se nachází asi 7 km západně od Javorníku. Roku 1742 zde byla vytyčena polsko-česká hranice. Více jak 200 let nepředstavovala bariéru pro pohyb lidí a výstavbu turistických objektů. Po roce 1945 se však hodně změnilo a na 50 let zdejší vrch poznamenalo. Za tuto dobu zde zchátraly všechny doposavad postavené objekty. V roce 1870 zde byla vystavěna první horská chata. Byla však dřevěné konstrukce a brzo zchátrala. Po 10 letech na jejím místě vznikla 17 m vysoká rozhledna. I ona dlouho nevydržela. Dne 30.8.1908 byla slavnostně otevřena již třetí dřevěná trojpodlažní věž o výšce 21 m s vyhlídkovou terasou v úrovni 15 m. Vedle ní byla v roce 1911 vybudována skromná horská bouda nabízející občerstvení. Roku 1922 se věž zřítila. V roce 1930 byla otevřena další chata za iniciativy sekce Moravskoslezského sudetského horské spolku z Javorníku. Sloužila až do roku 1945, v 50. letech byla zničena. Stejně tak dopadla i turistická bouda vystavěná roku 1935 pod vrcholem Biala Studnia. Dnešní věž dřevěné konstrukce o výšce 25,4 m a vyhlídkovou plošinou na úrovni 24 m na kterou vede 155 schodů, vystavělo město Javorník v roce 2006. Rozhledna poskytuje kruhový výhled a tak za dobrého počasí je výhled na Otmuchovské a Nyské jezero v Polsku, Kralický Sněžník, Šerák, Praděd, Smrk a vůbec velkou část Jeseníků. Rozhledna je otevřena celoročně, vedle ní se nachází zděný přístřešek pro turisty a v blízkosti ještě kiosek s občerstvením, který je otevřen od dubna do října o víkendech, v hlavní sezoně pak každý den.