Synagoga ve Velvarech se nachází v ulici K. Krouna asi 200 jižně od náměstí. Byla postavena jako náhrada za starší modlitebnu v letech 1930-1931 podle projektu Ing. arch. Františka Alberta Libry. Ačkoliv z venku působila synagoga moderně, v interiéru byla spíše venkovského stylu. V modlitebním sále byla prkenná podlaha, staré lavice a opotřebovaný čtecí pult ze zrušené synagogy v Jěšíně. Synagoga sloužila svému účelu až do druhé světové války. Poté byla opuštěna. V roce 1949 byla adaptována na hudební školu. V letech 1953-57 zde užívala jednu místnost církev čs. husitská. V současné době je zde základní škola.

Turnovskou synagogu najdeme v ulici Krajířova. Je v pořadí třetí synagogou v Turnově. První dvě turnovské synagogy byly ze dřeva a shořely při požárech města. Dnešní třetí synagoga byla postavena v roce 1719 z kamene uvnitř bloku domů v židovské čtvrti. Svému účelu sloužila až do druhé světové války. Po válce sice přeživší židé svoji komunitu obnovili, ale v roce 1961 byla pro nedostatek členů zrušena. Židovská synagoga byla však opuštěna ještě dříve a od roku 1951 sloužila jako skladiště. V roce 2007 bylo započato s její rekonstrukcí, která skončila následujícího roku. Velmi dobře zrekonstruovaný objekt je přístupný od dubna do října v příslušné otevírací době.

Historie tvrzi Nestarší zpráva o tvrzi pochází z roku 1318, kdy uvádí jako majitele tři držitele. K roku 1346 je znám Léva z Divic, jehož rod se zde udržel až do roku 1481. V roce 1529 získal tvrz Jiřík z Lobkovic. Jeho syn pak započal s nákladnou přestavbou tvrze. V roce 1596 je nucen Děpolt mladší tvrz prodat, ale o pět let později ji kupuje opět Kryštof z Lobkovic. V jejich rodovém majetku zůstala až do roku 1656. Od roku 1802 je tvrz v držení na více něž 120 let Schwarzenberky. Podoba tvrzi Tvrz se do dnešní doby dochovala v docela velké části. Věž gotická, nejméně z 15. století byla výrazně upravována v první a druhé polovině 16. století. Je pětipodlažní a na vnějších fasádách se dochovaly zbytky sgrafitových psaníček. Přízemí a první patro má valené klenby, ostatní podlaží jsou plochostropá. Ve třetím patře se dochovaly profilované stropní trámy a pod stropem pás malovaných znaků. Jsou zde čtyři okna se sedátky a vstup na prevet. K věži přiléhá palácové křídlo v přízemí s klenutým průjezdem a řadou místností. Vnitřní dělení prvního patra bylo po přeměně na sýpku zcela zrušeno a velká barokní okna dodatečně zazděna. Tipy na výlet   Výlet si můžete naplánovat na rozhlednu Líský, prohlédnout si větrný mlýn Větrník u Donína, bývalý klášter klarisek v Panenském Týnci, zříceninu hradu Žerotín nebo zříceninu hradu Pravda. Ubytovat se můžete ve Slaném.  

Dnes nedokončená dálnice měla spojit tehdy nová největší německá města Vratislav a Vídeň. O jejím vybudování uvažoval Hitler již v době, kdy ještě nebylo Československo obsazeno. Jako dobrý terén se jevila protáhlá sníženina Boskovické brázdy. Dálnice měla i strategický význam, procházela kolem zbrojního centra v Brně a měla být zároveň případným předmostím pro případnou expanzi na východ. Proto si vybudování této stavby Hitler vynutil již jako součást Mnichovské dohody v roce 1938. Plán počítal s tím, že se Československo vzdá území pro vybudování této stavby ve prospěch Německa. Dálnice tak měla patřit Německu a tak by Němci nepotřebovali k cestě po ní pas. Českoslovenští občané by ji směli taktéž používat, ale najíždět pouze na několika výjezdech s celnicemi. Přípravné práce byly zahájen ještě před koncem roku 1938. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stavba ještě uspíšila a stavět se tak začalo již v dubnu 1939. V prvním roce stavba probíhala velmi rychle a podle plánu měly být již některé části zprovozněny v roce 1940. Jenže toto svižné tempo se podařilo držet jen první rok, po plném vypuknutí války na počátku roku 1940 začalo tempo upadat a jak postupně přibývalo německých neúspěchů v boji, zpomalovala i výstavba dálnice, až se v dubnu 1942 zastavila zcela. Podél stavěné dálnice se nacházely pracovní tábory, ve kterých panovaly bídné podmínky. Tábor u Vísky u Jevíčka byl původně dělnický, později zde pracovali němečtí Židé a na konci roku 1941 byl přestavěn na zajatecký. V důsledku špatných hygienických podmínek zde zemřelo na 143 sovětských zajatců. Po konečné likvidaci tábora v roce 1950 byl na místě uložení ostatků zajatců zřízen hřbitov s pomníkem. I dnes jej zde najdeme, vede kolem něj turisticky značená cesta z Jevíčka na Moravskou Třebovou. Během zbylé doby trvání války bylo staveniště opuštěno a pouze střeženo. Po roce 1945 pak staveniště nadobro vyklizeno. Po válce nebyl tento směr od Brna prioritou a tak nedostavěná dálnice zvolna podléhala zubu času a zarůstala. Postupně se tak proměnila v ideální biokoridor a stala se součástí místního systému ekologické stability, především na Blanensku. Z celkové délky 320 km bylo rozestavěno přibližně 85 km. Dnes můžeme na některých místech spatřit zrostlou linii koridoru dálnice, prohlédnout dokončené i nedokončené mosty, jenž byly navrženy v honosném antickém stylu. Dále pak různé prospustě, pilíře, betonové nádrže na vodu, kanalizaci apod. Nejvíce se toho zachovalo v úseku Víska u Jevíčka – Černá Hora. Úsek Jevíčko – Chrudichromy byl dokonce v takovém stupni dokončení, před položením vozovky. U Bačova se pak nachází jeden z nejvyšších dálničních náspů (28 m). Pouze malá část tohoto tělesa byla dokončena a využita pro dopravu, ve dvou úsecích jde dohromady o asi 7 km. Dopravní koncepce do budoucnosti počítá s využitím téměř celé trasy pro zamýšlenou rychlostní silnici R43.