Bývalý konvent bosých augustiniánů s kostelem sv. Rodiny se nachází severně od historického centra Havlíčkova Brodu. Kostel je otevřen v rámci prohlídek Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod a budova konventu slouží administrativním účelům. Do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu přišli první bosáci na podzim roku 1674. O rok později se jim podařilo zakoupit severně od hradeb města pozemky, na kterých si postavili provizorní obydlí s kaplí sv. Rodiny. Aby mohl v budoucnu vzniknout konvent s kostelem, potřebovali bosáci dokoupit i sousední pozemky, což se záhy podařilo. A tak již nic nebránilo zahájení nové stavby. Základní kámen byl posvěcen na jaře roku 1679, přičemž jen o pár měsíců dříve schválila v Římě řádová generální kapitula plány ke stavbě. Bohužel jejich autor není prozatím znám. Samotná výstavba trvala řadu let. Kostel sv. Rodiny byl dokončen dříve, a to roku 1705, ale konvent až o tři desetiletí později. Důvodem se stal nedostatek financí, které bosáci získávali převážně z darů. Na stavbě se tehdy podílela celá řada umělců, např. stavitel Giovanni Battista Canavalli, sochař Ignác Rohrbach či premonstrátský malíř Siard Nosecký. Významnou součástí působení havlíčkobrodských augustiniánů se kromě výpomoci v duchovní správě či vedení lékárny stala od roku 1735 i správa nově vzniklého gymnázia z odkazu Kateřiny Barbory Kobzinové. Bohužel v rámci josefínských reforem byl zdejší konvent určen k zániku, čemuž ale na určitou dobu zabránila výuka na škole. Zrušení konventu se oddálilo až do roku 1807, kdy poslední tři žijící bosí augustiniáni odešli do svých zbylých klášterů v Čechách, přičemž kostel s konventem i gymnáziem předali do rukou želivských premonstrátů. Bývalý klášterní areál tvoří jednolodní kostel sv. Rodiny, k němuž na severní straně přiléhá kaple Božího hrobu (vyprojektovaná roku 1725 architektem Antonínem Václavem Spannbruckerem) a na jižní jednopatrový čtyřkřídlý konvent, do kterého se po odchodu augustiniánů přesunulo roku 1816 místní gymnázium. V současnosti objekt slouží jako úřední budova. A.Š.

Podbořanský židovský hřbitov se nachází asi 2 km jihovýchodně od Podbořan při silnici vedoucí do Očihova. Hřbitov byl založen poměrně pozdě v roce 1889 ve tvaru obdélníka o ploše 2.923 m2. Za nacistické okupace byl hřbitov zdevastován. Dnes se na již poměrně hodně zarostlém hřbitově nachází jen pár povalených náhrobků. Hřbitovní zeď z červeného pískovce je místy poškozená, z márnice zbylo jen částečně obvodové zdivo.Hřbitov je volně přístupný, parkovat lze pár metrů od hřbitova při polní cestě odbočující ze silnice.

Muchovo muzeum zve k prohlídce děl velkého českého umělce Alfonse Muchy (1860-1939), nejznámějšího ze zakladatelů secese. Obsáhlý výběr jeho prací, zapůjčených Muchovou nadací, sestávající z litografií, olejomaleb, kreseb, pastelů, soch, fotografií a osobních předmětů, poskytuje jedinečný pohled do světa slavného autora plakátů pro Sarah Bernhardtovou, legendární pařížskou herečku konce 19. století.   Popis expozice Expozice nabízí souhrnný pohled na životní dílo Alfonse Muchy (1860-1939), kromě jeho Slovanské epopeje. Těžiště expozice je zaměřeno na pařížské období (1887-1904), které je světově nejproslulejší. Zde se prezentuje ucelená kolekce plakátů, v čele s nejvýznamnějšími plakáty pro Sarah Bernhardt, soubor charakteristických dekorativních panó, početná ukázka z Documents décoratifs (1902), ukázka z pařížských skicáků. Další dekorativní předměty, plastika a ukázky z knižní tvorby jsou uloženy ve vitrínách. Zvláštní skupiny jsou vytvořeny z plakátů vzniklých později v Čechách (1910-1939), z kreseb a olejomaleb. Není zanedbán ani vztah Muchy k Praze. V závěru expozice je náznak Muchova ateliéru s originálním nábytkem, fotografie jeho rodiny a souborem ateliérových fotografií pořízených Muchou v Paříži. Součástí expozice je také půlhodinový dokument o životě a díle Alfonse Muchy. Součástí musea je obchod s dárkovými předměty (reprodukce plakátů, pohlednice, sklo, šperky, šátky, atd.)    

Město Štramberk patří k nekrásnějším místům v severním podhůří Beskyd. Ne nadarmo se mu říká „moravský betlém“. Každoročně přiláká tisíce návštěvníků neopakovatelná atmosféra historie, zachovalá lidová architektura a zejména dominanta města, 35 metrů vysoká věž, zvaná Trúba, která slouží od počátku 20. století jako rozhledna. S návrhem na její výstavbu přišel Adolf Hrstka, předseda místního odboru Klubu Českých Turistů. Do té doby se nad městem zvedaly pouze ruiny štramberského hradu ze 13. století, mezi nimiž vynikalo právě torzo bývalé strážní věže. Adolf Hrstka zpopularizoval návrh její přestavby na rozhlednu. Projekt se setkal s velkým ohlasem, po Čechách i na Moravě se organizovaly dobrovolné finanční sbírky. Opravená věž, za jejíž stavbou stál architekt Kamil Hilbert, byla slavnostně otevřena 1. června 1903. Byla štíhlá, zakončená charakteristickou dřevěnou vyhlídkovou nástavbou. Rozhledna a Štramberk se tím staly jedním z nejoblíbenějších turistických cílů v širokém okolí. V roce 1925 byla v těsném sousedství vyhlídky přistavěna turistická chata pojmenovaná po Adolfu Hrstkovi. Když vystoupáte 159 schodů, bude odměněn si výhledem na Oderské vrchy, Jeseníky s pradědem, Radhošt a Hostýn. Pokud jsou daleké výhledy Vaší oblíbenou kratochvílí tak při návštěvě trúby neopomeňte vystoupat i na rozhlednu na nedaleké Bílé Hoře.