Malé městečko Králíky leží v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Toto město s téměř 5 tis. obyvateli je obklopené malebnými horami Kralického Sněžníku a protéká jím řeka Tichá Orlice. Město vzniklo až v 16. století a poprvé je doloženo roku 1568. Roku 1577 koupil město s deseti vesnicemi Zdeněk z Valdštejna předek pozdějšího vojevůdce císařské armády Albrechta. Králíky se staly sídlem nového panství. Kromě zámku, fary a protestantské modlitebny, kde dnes stojí kostel sv. Michaela Archanděla, bylo vystavěno náměstí do dnešního půdorysu. V okolí se těžila železná ruda a stříbro, proto město do svého znaku svého dostalo zkřížená hornická kladívka s mečem. ložiska nebyly příliš bohaté v 17. století bylo dolování definitivně ukončeno. Impulsem pro další hospodářskou prosperitu byla stavba poutního místa v letech 1696 – 1710. To dal vystavět poblíž léčivých pramenů nad městem králický rodák biskup Tobiáš Jan Becker. Na poutní místo přicházelo mnoho návštěvníků a chudé obyvatelstvo Králicka si hledalo v těchto poutích obživu. Hlavně vyráběli a prodávali upomínkové předměty. V kraji se dařilo zejména řezbářství, které dodnes připomínají betlémy a figurky prodávané i za hranicemi. Rozvíjela se i další řemesla, především varhanářství a tkalcovství. Varhanami králických mistrů se může pochlubit nejeden chrám a kostel v celé České republice. Jedny z nejvýznamnějších varhan se nacházejí i v pražské Loretě. Tkalcovství bylo na počátku Kralické textilní tradice. Kralické plátno se stalo pojmem. V 18. století město strádalo požáry, morovými epidemiemi a válkami. V letech 1708 a 1767 shořela velká část města včetně nejvýznamnějších budov. Původní dřevěné domy pak byly nahrazovány kamennými. Po odstoupení Kladska Prusku se z něho mnoho obyvatel přestěhovalo do Králík a město se tak začalo rozrůstat. V 19. stoeltí se Králíky staly centrem okresu.a město se nadále rozvíjelo. Roku 1899 byla otevřena místní železniční trať Dolní Lipka - Štíty, stavěly se továrny, nové silnice, vodovod, plynárna a v neposlední řadě nové obytné domy. Díky své příhraniční poloze, měly Králíky za První republiky podobný osud jako většina měst v Sudetech. Většinu obyvatel tvořili Němci a začalo docházet k národnostním třenicím. V roce 1935 přikročila československá vláda k projekci opevnění, jehož nejmohutnější část byla poté vystavěna právě na Králicku. V důsledku Mnichova byly Králíky v roce 1938 násilně odtrženy od Československa a připojeny k Německu. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 se město podařilo vcelku úspěšně dosídlit a město s dochovalo svůj lokální význam. Střed městskou je památkovou zónou – na náměstí stojí klasicistní radnice, kostel sv. Michala a budova Městského muzea. Na Malém náměstí barokní brána, odkud stoupá křížová cesta s kapličkami k církevnímu areálu na Mariánském kopci.

Areál kájovského kostela s kostelíkem Smrti Panny Marie, farou a hospicem pro poutníky je ojedinělou zachovanou památkou. Hlavní kostel má základy již ve 14. století. V letech 1485-88 byl rozšířen na dvoulodní se síťovou hvězdicovou klenbou. Přistavěna byla věž a kruchta. Za kostelem byla v letech 1686-1689 vybudována kaple kam byl sveden pramen léčivé vody. Následně v letech 1691-92 byla nově zakončena věž. Na dvoulodí navazuje pětiboce zakončené kněžiště. Jeho síťovou klenbu zdobí ornamentální malby ze 17. století. Na severní straně kostela se nachází předsíň, stará a nová sakristie. Původní hlavní oltář byl prý vystavěn na místě pramene s léčivou vodou, což se pak skutečně zjistilo při opravě kaple v roce 1935. Součástí oltáře se stala milostná socha Madony, která je dodnes uctívána jako zázračná Panna Marie Kájovská. V 18. století byl hlavní oltář nahrazen portálovým.Na sakristii navazuje raně gotický kostelík Smrti Panny Marie pocházející snad z druhé poloviny 13. století, goticky přestavěný roku 1488. V roce 1769 došlo k nešťastnému přepažení presbytáře a lodi. V presbytáři vznikla kaple Smrti Panny Marie a v lodi kaple sv. Linharta. Později bylo toto odstraněno. Hospic pro poutníky stojící naproti kostelu byl vybudován v roce 1630. Později v něm byl hostinec i škola. Dnešní stavba fary vznikla v roce 1661 na místě starší a roku 1699 v ní byla zbudována kaple sv. Jana Nepomuckého.

Tato nepřehlédnutelná přírodní památka se nachází nedaleko města Bíliny, až na vrchol je to přibližně tou nejkratší cestou 5 km.Mohutný znělcový vrch jehož vrchol se nachází ve výšce 539 m.n.m. připomíná sedícího lva. Magmatické těleso vyvřelo v třetihorách jako znělcový lakolit, tedy podpovrchová kupa. Při třetihorní vulkanické činnosti pronikl jeho masiv do souvrství křídových slínovců a později se pak vlivem eroze dostal napovrch. Ve starších čtvrtohorách dovršilo mrazové zvětrávání dnešní reliéf. Svůj podíl na utváření měla i řeka Bílina, která na západní straně vytvořila hlubší údolí. V horní části najdeme dobře patrnou sloupcovou odlučnost horniny, sloupy vysoké přes 10 m. Malebnost pak dotváří skalní jehly, jeskyně, suťová pole atd. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin: koniklec luční, hvězdnice alpská aj. Za dobrého počasí je nádherný výhled na velkou část Českého Středohoří, Mostecka, Teplicka.Podle pověsti jsou uvnitř kopce uschovány velké poklady, které hlídají skřítci. Objevit je prý může jen člověk čistého srdce a jen na Květnou neděli.

  Zemědělská usedlost na Novostrašecku - expozice vychází z bohatého fondu muzea, který obsahuje množství předmětů z 19.a 20.století využívaných v místních usedlostech a chalupách. Vystaveny jsou předměty dokumentující běžná venkovská řemesla (kováře, koláře, ševce) i místní speciální výroby (dřevovýroba v Pecínově). Nejvíce dokladů je spojeno se zemědělstvím - pěstováním zemědělských produktů a chovem domácích zvířat. Vystaveno je množství předmětů související se zpracováním zemědělských produktů a přípravou potravin v domácnosti (síta, máselnice, formy na máslo, lisy na tvaroh). Expozice obsahuje náznakovou světnici s nábytkem a vybavením ze druhé poloviny 19.století. Expozice je doplněna fotografiemi z konce 19.století zachycujícími staré venkovské chalupy a dvory. Fotografie jsou autorizované a řazené podle vesnic regionu (Slaný - F.Duras, Nové Strašecí - F.Dubec). Keltové na Rakovnicku - Novostrašecko je oblast, která přilákala Kelty ve 4. století př. n. l. svým neobyčejným surovinovým bohatstvím železné rudy a švartny, ze které Kelti vyráběli působivé černé náramky. Nedaleko Mšeckých Žehrovic vybudovali Keltové také čtyřúhelníkový valový areál, jehož význam nebyl dosud nikde dostatečně prezentován. Věříme, že nejen všichni příznivci historie regionu ocení důstojnou a interaktivní prezentaci tak významných nálezů jako je např. proslulá kamenná hlava keltského heroa ze Mšeckých Žehrovic. Muzeum Nové Strašecí slouží zároveň jako Informační centrum Nové Strašecí Stálá expozice Zemědělská usedlost na Novostrašecku - vybavení usedlosti v 19. století Malovaný nábytek - zařízení světnice v 19. století