Karlovo kašna

Rozhledny jsou v Karlových Varech nebo jeho okolí celkem čtyři. Diana je se svým rokem narození 1914 nejmladší z nich, i když historie výhledů z tohoto místa sahá až do roku 1804. Výšina přátelství Tehdy zde dva občané Karlových Varů odstranili stromy a opatřili vyhlídku dvěmi odpočinkovými sedátky. Tato vyhlídka se nazývala Výšinou přátelství a stala se mezi lázeňskými hosty velmi oblíbenou. Zlepšit jejich výhled se rozhodla městská rada na počátku 20.století. Její plány na využití vrcholu byly velkolepé. Vedle kamenné rozhledny měla také vyrůst letní výletní restaurace a pro lepší pohodlí měla hosty vyvézt na vrchol kolejová lanová dráha. Realizace projektu sice neproběhla bez problémů ale 27.května 1914 se mohla veřejnost poprvé pokochat výhledem na město a občerstvit se v přilehlé restauraci. Diana je mohutná čtyřboká věž. Její základ je zděný a skládá se z cihlové hlavní části a na vrcholu je dřevěný vyhlídková ochoz. Samotná rozhledna je vysoká 40 metrů, vyhlídkový ochoz je ve výšce 35 metrů a lze z něj přehlédnout celé Karlovy Vary, údolí řek Ohře a Teplé, hřeben Krušných hor, na jihovýchodě Doupovské hory a Slavkovský les. Diana se stala rychle velmi oblíbenou, jedním z důvodů je určitě pohodlí, které nabízí. Turisté totiž mohou 200 metrů převýšení, které dělí Dianu od kolonády zdolat pomocí 453 metrů dlouhé lanovky. Návštěvníky, které by odradilo 150 schodů vedoucích na ochoz mohou použít výtah uvnitř rozhledny. Rozhledna Diana je otevřena celoročně.   Výhled sever: Karlovy Vary a Klínovec východ: Goethova vyhlídka jih: Doubská hora západ: Popis cesty Autem se na vrchol vyjet nedá. Zato lze využít lanovku. Jedna z cest vede například od vlakového nádraží. Podél říčky Teplé projděte lázeňskou částí až ke Grandhotelu Pupp a odtud můžete lanovkou nebo po modře značené turistické trase až k rozhledně. Připravte se asi na 3 kilometry.

Barokní kašna s nikou a sochou Herkula byla zhotovena podle návrhu architekta F. Carattiho. Socha je dílem J. J. Bendla z roku 1670.

Název tohoto návrší na levém břehu Vltavy je doložen písemnými prameny od 15. století. Archeologické nálezy potvrdily osídlení této lokality již v mladší době kamenné. Na vrcholu skály se tyčí půvabná zřícenina budovy, která bývá pokládána za zbytek viničního lisu. Tamnější vinice byla založena roku 1622 novoměstským měšťanem Jindřichem Žežulem, avšak vlastní lis spolu s letohrádkem dal v místě postavit po roce 1650 tehdejší majitel vinice Servác Engel z Engelflussu. Za válek o rakouské dědictví byl ve 40. letech 18. století bavorskými a zejména francouzskými vojáky letohrádek vypálen a pobořen. V roce 1784 koupila pozemky paní Lohnerová, která je připojila ke svému šáreckému hospodářskému dvorci. Až v roce 1858 byl pozůstatek budovy letohrádku při stavbě železnice z Prahy do Podmokel upraven v romantickém duchu v půvabnou dnešní dominantu na ostrohu nad řekou Vltavou.