Pravoslavný kostel sv. Gorazda stojí na Gorazdově náměstí východně od centra Olomouce, na břehu řeky Moravy. Kostel byl vystavěn v letech 1937-1939 podle návrhu protojereje Vsevoloda Kolomackého. Vysvěcen byl roku 1939 metropolitou srbské církve sv. Dositejem a biskupem české a moravskoslezské sv. Gorazdem (umučený 1942 nacisty za ukrývání atentátníků). Na konci druhé světové války byl silně poškozen. Roku 1950 se stal kostelem katedrálním. Rozsáhlou rekonstrukcí prošla stavba v polovině 80. letech 20. století. Stavba je inspirována byzantizující architekturou. Je symetrická, členitá s osmibokou věží zakončenou cibulovitou bání s křížem. V suterénu se nachází kaple sv. Gorazda a společenské místnosti. Výzdoba kostela je hodnotná.

Vyšehradský kodex je evangelistář, který pravděpodobně vznikl v době korunovace Vratislava II. na českého krále a byl mu během této události dne 15. června 1086 snad i předán. Jedná se o kodex o rozměrech 415 × 340 mm, který obsahuje 108 pergamenových listů. Název „Vyšehradský“ asi nese proto, že byl od svého vzniku či o něco později uchováván na Vyšehradě.O tom, kde kodex vznikl a kdo byl jeho dárcem, panuje mezi odborníky diskuze, většinou se ale shodují, že byl vyroben v prostředí blízkém bavorské klášterní škole, resp. řezenské výtvarné tradici. Předpokládá se, že vzhledem k této skutečnosti mohl být dárcem některý z domácích benediktinských klášterů, které s bavorskými kláštery udržovaly styky. Vzhledem k tomu, že po korunovaci byly obdarovány kláštery v Ostrově (získal ornáty) a v Břevnově (získal celu v Opatovicích), lze jako o dárcích nejpravděpodobněji uvažovat o těchto dvou klášterech.Kodex byl do 17. století uchováván v metropolitní knihovně sv. Víta, poté přešel do držení knihovny pražského Arcibiskupského semináře. Nyní se nachází v Národní knihovně v Praze pod signaturou XIV A 13.

Čechův most přes Vltavu spojuje Holešovice se Starým Městem. Byl postaven v letech 1905 – 1908 podle projektu Z.Bažanta a J.Koláře. Čechův most je vynikající stavbvou. Lze bez nasázky říci, že po Karlově mostě je druhým nejkrásnějším mostem v Praze. Most má kovovou konstrukci. Velmi ploché oblouky z plávkového železa mají rozpětí 47,8, 53,1 a 59,2 m. Šířka mostu je 16 m, z toho vozovka10 m a 170 m dlouhý. Most má secesní výzdobu. Čtyři sochy na 17,5 m vysokých litinových sloupech jsou dílem A.Popova. Sloupy spočívají na střeše kamenných budek, kde se dříve vybíralo mostné. Sochy světlonošů na bocích mostu vytvořili L.Herzl a K.Opárný. Šestihlavé hadry se znakem města Prahy jsou dílem L.Wurzla. V roce 1950 byl na levém břehu vybudován podjezd usnadňující provoz po nábřeží. Most nese jméno Svatopluka Čecha od jeho otevření s výjimkou let německé okupace, kdy byl v letech 1940 – 1945 přejmenován na Mendlův most, podle Johanna Gregora Mendla. Když ho v roce 1908 postavili a v obloucích mostu rozsvítili řady žárovek, přišla se na něj podívat málem celá Praha. Tak se líbil. Tento most má však do jisté míry zcela osobité postavení mezi ostatními ještě z jiného důvodu – dosud se totiž nepodařilo dořešit jeho pokračování letenskou strání. Uvažovalo se o průkopu a tunelu. Výzdobě mostu dominují bronzové postavy čtyř Viktorií, stojící na železné lucerně, umístěné na vrcholu 17,5 m vysokého litinového sloupu.  Na záhlavích směrem po vodě jsou bronzové šestihlavé hydry se znaky Prahy. Součástí mostu bylo i jeho osvětlení, k němuž sloužilo 200 žárovek a plynové flambony v pochodních světlonošů. Na předmostích vznikly velké podzemní prostoryů. Most je se svou délkou 170 m nejkratším mostem v Praze přes Vltavu a současně jediným obloukovým. V letech 1971-75 proběhla rekonstrukce mostu při které byla nahrazena dlažba z dřevěných špalíků, na niž neváhali stavitelé objednat z Austrálie exotická dřeva Jarrah, odolná a lehká, takže zajišťovala klidnou a nehlučnou jízdu městských kočárů a ekvipáží, dnešním asfaltem. Těsně u mostu stávala kaple sv. Máří Magdalény. Dnes je umístěna něco málo přes 30 m dál proti proudu. Překážela totiž pohledu na megalomanský pomník J.V.Stalina. Byl to první přesun budovy  v Československu; začal 3.2.1956 a skončil nazítří k večeru. Před jeho zahájením poklesla náhle teplota až na – 20 st. Celsia, takže přesun – tlakem hydraulických lisů – se uskutečnil po betonu ne zatvrdlém ale zamrzlém. Kapli postavil Jan Dominik de Barisis. Je to překrásná raně barokní rotunda elipsovitého tvaru s neobyčejně bohatou vnitřní štukovou výzdobou. Sloužila cyriakům, křížovníkům s červeným srdcem, vinařům z letenských vinic a vorařům, kteří se po proplutí nebezpečnými svatojánskými proudy a vorovými propustmi modlívali, děkovali Bohu a odpočívali. Kaple stávala v Pražany oblíbené jezuitské zahradě. Jako sakrální stavbu ji dal zrušit s mnoha jinými Josef II. v roce 1784. Stala se skladištěm sousedních plováren – vojenské založené v roce 1811, a občanské z roku 1840.  V roce 1908 byla znovu vysvěcena. Po přesunu dostala novou střechu a do šesti oken skleněnou vitráž zpodobňující osudy kaple. Je na ní zobrazeno vinobraní, odpočinek vorařů, pobyt Švédů v Praze, stavba mostu, vyztužování zdiva před přesunem a samotný přesun. Čechův most stále patří mezi skvosty Prahy. Je navštěvován turisty. Umožňuje krásný výhled na Pražský hrad, Petřín, Letenské sady, Štvanici, či Vítkov. Čechův most je také místo, které slouží jako přístaviště společnosti Prague Boats či restauračních lodí Natalu a Porta. 

Josef Stepling (1716 Regensburg - 1778 Praha) byl jednou z mnoha osobností, které spojily svůj životní osud a profesní kariéru s Klementinem. Stepling, byl německý matematik, fyzik a astronom. Do Čech se vydal proto, že matka byla Češka a když Steplingův otec zemřel chtěla se vrátit domů. Stepling začal v Praze navštěvovat jezuitskou školu a roku 1733 byl přijat i do řádu Tovaryšstva Ježíšova a poslán na vyšší studia do Olomouce, Kladska a nakonec zpět do Prahy. Vedle oblíbené matematiky vystudoval i teologii a byl vysvěcen na kněze. Právě díky neúnavnému úsilí Steplinga byla v Klementinské koleji zřízena astronomická observatoř, odkud on sám stanovil astronomickou polohu Prahy a prováděl nejrůznější vědecká pozorování a měření. Přednášel na základě vlastních výzkumů, pokusy konal veřejně, zabýval se i meteorologií. Úctu k jeho dílu a pedagogickému úsilí dodnes připomíná pomníček s Amorkem a dedikací císařovny Marie Terezie na nádvoří Klementina. Byl postaven roku 1780.