Na cestě mezi Bramberkem a Královkou stojí rozhledna Slovanka. Od těch dvou se liší už na první pohled. Není totiž kamenná, ale železná. Poprvé si z ní mohli prohlédnout krásy Jizerských hor turisté 14.srpna 1887 a Slovanka je tak naší nejstarší železnou rozhlednou vůbec. Stojí na stejnojmenném kopci, který se dříve jmenoval Seibtův vrch (820 m), v Maxovském hřebeni nad obcí Hrabětice nedaleko lyžařského střediska Severák. Nechal ji vystavět Horský spolek, který ji koupil ve Vídni, kde stála na výstavě. Z Vídně tak byly přivezeny jednotlivé díly rozhledny, které byly sestaveny na kamenné podezdívce. Jejímu slavnostnímu otevření, jak bylo tehdy dobrým zvykem, přihlížely tisíce lidí. Z jejich dobrovolných příspěvku, byly také náklady na stavbu zaplaceny. Věž váží téměř 5,5 tuny, je vysoká 14 metrů a při výstupu je nutné zdolat 56 točitých schodů. Přilehlá chata po úderu blesku v roce 1895 vyhořela a nová byla postavena až v roce 1928. Problém Slovanky byl nedostatek peněz na její údržbu, který kovová konstrukce potřebuje. Těch bylo stále méně a méně a tak rozhledna postupem doby chátrala. Další nepříjemností bylo, že kolem ní rostly do stále větší výšky okolní smrky a zhoršovaly výhled. Na lepší časy se Slovance začalo blýskat na konci 20.století, kdy byla rekonstruována, stala se Národní technickou památkou a byl prořezán okolní les tak, aby se zlepšil výhled. Návštěvníci se nyní mohou pokochat výhledem na Jizerské hory a Ještěd. Na každém schodu je nyní cedulka se jménem sponzora, který přispěl na její záchranu.

Březiněves, původně jména Březnoves (Březina ves nebo-li Břízova ves) vznikla při staré silnici na Mělník již ve 12. století. Jejími majiteli bývali církevní hodnostáři např. komenda křižovníků svatého Jana s bílou hvězdou v Praze nebo Johanité, ale i soukromníci a mezi nimi například Albrecht z Valdštejna. V roce 1974 byla připojena k Praze a dnes je nejsevernější částí osmého pražského obvodu.

Výrazné zříceniny tvrze Vyšehořovice se nacházejí v blízkosti centra stejnojmenné obce, ležící v polovině cesty mezi Čelákovicemi a Úvaly. Již ve 12. století získala vyšehradská kapitula od knížete Soběslava ve vsi Vyšehořovice popluží. V průběhu 13. století je ve vsi zmiňováno několik dalších popluží, z nichž několik náleželo pod vliv pražské kapituly. Vyšehradská kapitula není v tu dobu ve Vyšehořovicích v pramenech zmiňována. Historie tvrze Tvrz nechal na počátku 15. století postavit Vilém z Rožmitálu, kanovník vyšehradské kapituly. V pramenech jako stavitel není zmiňován, ale dokládá to dnes již ze stěny nad vchodem do tvrze snesená erbovní deska s rožmitálským erbem, která je uložena mimo tvrz. K dispozici měl Vilém prvotřídní řemeslníky a kvalitní materiál, proto byla tvrz velmi výstavná. První písemná zmínka o tvrzi pochází až z roku 1456. Do roku 1524, kdy byla připojena k Přerovu nad Labem, jehož majiteli bylo Staré a Nové Město pražské, sloužila tvrz obytným účelům. V roce 1527 při dělení majetku Vyšehořovice získalo Nové Město pražské. Ovšem již v roce 1547 pro účast ve stavovském povstání o ně přišlo. Vyšehořovice pak jako konfiskát připadly královské komoře. Po důkladné přestavbě v druhé polovině 16. století tvrz sloužila přibližně po jedno století jako sýpka. V 18. a 19. století nebyla tvrz již udržována a pomalu pustla. Podoba tvrze Tvrz stojí na nejvyšším místě jádra vesnice. Hradba již od počátku vymezovala pro areál tvrze čtvercový půdorys. Obsahovala v sobě trojprostorový palác, věž a vstupní stavení, jímž vedla na jihovýchodní straně hradby brána do areálu. V druhé polovině 16. století při přestavbě na sýpku byla obvodová hradba ukončena atikou a k hradbě byly na volná místa přistavěny další budovy s pultovými střechami. Dnes se z tvrze dochovaly mohutné zříceniny, gotická věž zcela zanikla, z ostatních objektů stojí zdi někdy až do původní výše. V roce 1991 se prolomila hradba v jihovýchodním nároží. Areál tvrze není volně přístupný. Další výlet odsud můžete podniknout do Městského muzea v Čelákovicích nebo navštívit krásný rebnesanční zámek Přerov nad Labem. Zde stojí za vidění i skanzen. Ubytovat se můžete v Mochově nebo v Jirnech. M.K.

Aktuální stav Historická budova Národního muzea 7. 7. 2011 uzavřela své brány. Národní muzeum čeká rekonstrukce.   Václavskému náměstí dominuje hlavní budova Národního muzea. Byla postavena v letech 1885-90 podle plánů arch. Josefa Schulze a je typickou ukázkou české novorenesance, inspirované vzory francouzského klasicismu. Motivy pro postavení budovy byly jasné.  Bylo nutné zajistit pro neustále se rozšiřující sbírky společnosti Musea království Českého nové expoziční prostory.  Stavba budovy bez vybavení přišla na 2.000.000 zlatých. Působí opravdu monumentálně a není ani divu vždyť délka v průčelí je 104 m, šířka budovy 74 m a výška od vodní hladiny fontány až po vrchol kopule je 69 m. V době dokončení bylo k dispozici 39 výstavních sálů a počet místností byl 235. Virtuální prohlídka hlavní budovy k nahlédnutí zde   Stavba a výzdoba Kromě své monumentálnosti je budova pozoruhodná také našimi i cizími přírodními kameny, které byly použity k její stavbě i k její výzdobě. V jejím plášti je z přírodního kamene především sokl, hlavní architektonické články a sochařská výzdoba. Sokl je z jemnozrnného křemenného hořického pískovce, z kterého jsou i hlavní architektonické články, římsy a 26 korintských sloupů, parapety, konzoly oken a některé další detaily. Z hořického pískovce je veškerá bohatá sochařská výzdoba a třístupňová půlkruhová fontána na rampě muzea. Uprostřed fontány sedí Čechie, po jejím boku jsou pololežící alegorie Labe a Vltavy a po stranách sedí sochy představující Moravu a Slezsko. Autorem soch je Antonín Wagner. Hlavní kamennou ozdobou vestibulu Národního muzea je 20 hladkých toskánských sloupů, vysoustruhovaných z tmavočervené švédské túly. Impozantní schodiště, vytvořené architektem Schluzem po vzoru velkých světových muzejních budov, nad arkádami zdobené 16 obrazy českých hradů od Julia Mařáka, je nejpozoruhodnějším mramorovým schodištěm v Praze. Kámen pro něj byl převážně dovezen z Carrary. Také balustráda okružní chodby je z mramoru. Samotná chodba je vydlážděna z drobných kostiček různě zbarvených mramorů a serpentinitů. Na severozápadní straně se vchází do panteonu, hlavní, slavnostní prostory muzea. Tam nás zaujme především mramorová dlažba o ploše 420 m2. Architekt pro tuto benátskou mozaiku vybral šest barevně odlišných mramorů: šedobílý carrarský, žlutý český, červenofialově žilkovaný francouzský z pohoří Jura, červený veronský, šedočerný bílé skvrnitý belgický a světle šedozelený z Pyrenejí. Hlavní prostor panteonu ohraničuje osm vysokých sloupů z královédvorského pískovce. Jejich dříky jsou potaženy mramorem umělým, patky jsou z mramoru carrarského. Před muzeem se ze zvlněné dlažby vynořuje bronzový kříž, připomínající protestní  sebevraždu Jana Palacha i jeho následovníka Jana Zajíce. Symbolizuje lidskou postavu jako pochodeň a zároveň naznačuje směr, kterým se Jan Palach při svém hrdinském činu rozběhl. Budova muzea došla k úhoně při okupaci v roce 1968. Tehdy sovětské tanky vystřílely do jeho fasády několik střel, prý protože bylo z muzea na ně stříleno. I přes velké restaurátorské práce jsou místa po střelách dodnes patrná. Další problém mělo muzeum při výstavbě trasy metra C a A. Jednomu z nárožních pilířů musela dokonce pomoct hydraulika. Samotnou a nepříliš veselou kapitolou je severojižní magistrála, která obklopila budovu a vytrhla ji tak z Václavského náměstí.   Budoucnost Národní muzeum má slavnou minulost a věřme v ještě slavnější budoucnost. Ta by měla být spojena s celkovou proměnou Václavského náměstí a celkovou rekonstrukcí hlavní budovy. Svedením severojižní magistrály do tunelu se propojí Václavské náměstí s muzeem a pěším bulvárem s Vinohradskou třídou. Budovu Národního muzea a někdejšího Federálního shromáždění pak propojí podzemní tunel, a vytvoří tak jeden návštěvnický a technologický celek. Nabídne tisíce metrů čtverečních moderních expozičních i výstavních prostor, řadu přednáškových a promítacích sálů, zázemí pro školy a práci s dětmi, muzejní obchody, restaurace a kavárny. V roce 2018 bude Národní muzeum slavit 200 let od založení. Snad již v novém hávu a v kulturnějším prostředí, které se jistě tato vážená instituce zaslouží.   Stálé expozice v Hlavní budově Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska - Originální archeologické nálezy a historické doklady Mineralogicko-petrologická expozice - Minerály, horniny, drahé kameny, meteority, tektity Sbírky Paleontologické - vývoj života na Zemi - zkamenělé rostliny a živočichové Sbírky Zoologické - Bezobratlí, nižší obratlovci, ptáci, savci. Antropologie - Lidské kosti vypovídají... Sbírky Osteologické – kostry savců