Zahradní domek na Smetanově ulici v Brně je další ze stálých expozic Moravského zemského muzea (MZM). Je zde umístěna stálá expozice Život a dílo Leoše Janáčka. Památní vznikl roku 1956 a odkazuje na období 1910-1928 kdy v domku bydlel právě světoznámý skladatel, svého času ředitel brněnské varhanické školy. K vidění je tak původní Janáčkova pracovna s klavírem, v další části domku je moderní expozice, která podává základní textové a obrazové informace o životě skladatele a připomíná jeho nejznámější díla. Je zde i možnost poslechu hudebních ukázek a zhlédnutí videodokumentů.Na počátku 21. století prošel památník rekonstrukcí a je dnes doplněný o výstavu věnovanou Mistrovým stěžejním dílům včetně audiovizuálního sálu. Stálá expozice Kompletně dochovaná pracovna Leoše Janáčka. Památník Leoše Janáčka je pod správou Moravského zemského muzea.

Historie výstavby zdejších nádržína řece Dyji, jako ochrana před povodněmi sahá až do 18. století, ale reálný podklad pro výstavbu vznikl až vodohospodářským plánem z roku 1954. Výstavba celé vodní nádrže skládající se ze tří částí proběhla ve dvou etapách. První etapa byl vznik horní a střední nádrže, druhou etapou vznikla nádrž dolní. Celkový objem všech tří nádrží se pohybuje okolo 130 mil. m3 vody. Jejím primárním účelem je tedy ochrana důležitých míst před povodněmi a také významně slouží k rekreaci a rybolovu. První nádrž (horní) začíná za obcí Brod nad Dyjí a končí hrází po níž vede komunikace první třídy č. 52 (Brno – Mikulov). Výstavba byla zahájena v roce 1974 a dokončena roku 1978. Sypaná hráz je dlouhá 2.484 m a vysoká jen něco málo přes šest metrů. Celkový objem horní nádrže činí 14,313 mil. m3 vody. Kousek od hráze severním směrem se nachází pozůstatky tábora římských legií. Střední nádrž začíná hned pod hrází horní nádrže a končí hrází po níž vede komunikace č. 420 Dolní Věstonice – Hustopeče. Výstavba byla započata souběžně s horní nádrží a dokončena o tři roky později než u horní a to v roce 1981. Zemní sypaná hráz je nejmenší ze všech třech, délku má 1.365 m a výšku 6,7 m. Celkový objem je však vyšší než u horní nádrže, činí něco málo přes 32 mil. m3 vody. Zajímavostí této nádrže je dochovaný kostelík, původně románská stavba, přestavěná goticky ve 14. století. Stojí na malém ostrůvku chráněný valem , nedaleko hráze horní nádrže. Kostelík je dokladem někdejší vesnice Mušov, která výstavbou nádrže zanikla. Dolní nádrž je svojí rozlohou největší ze všech tří a má rovněž největší hráz. Dokončena byla až v roce 1989. Má rozlohu 1700 ha a objem téměř 84 mil. m3 vody. Zemní sypaná hráz je dlouhá na 4.658 m a vysoká 9,8 m. Vede zde komunikace č. 421 Mikulov – Velké Pavlovice. Při hrázi se nachází elektrárna se dvěma turbínami. Hlavní turbína má výkon 2,3 MW, druhá slouží při asanačním průtoku jen 0,2 MW. Vodní nádrž Nové Mlýny ukzála svoji potřebu již několikrát a to hlavně při povodních. Zejména pak v roce 2002 a 2006 dokázala významnou část povodňově vlny zachytit a významně tak snížit při povodní průtok pod nádrží.

Barokní hřbitov ve Střílkách je jedinečnou a významnou památkou svého druhu z období baroka ve střední Evropě. Nachází se v obci Střílky v okrese Kroměříž.

Zříceniny tvrze Žerotice, přestavěné na zámek, se nacházejí ve stejnojmenné obci, ležící přibližně 6 km severovýchodně od Znojma. Zříceniny jsou volně přístupné. První zmínka o žerotické tvrzi pochází z roku 1358, kdy se majitelem obou dílů vsi spolu s tvrzí stal Beneš z Vajtmile. On i jeho potomci od té doby nesli přídomek Vajtmilnar ze Žerotic. Při proději Žerotic Lechovickým ze Zástřizl roku 1512 je již označena jako zámek (v dobové terminologii značí hrad), proto se zdá pravděpodobné, že ji Vajtmilnarové nechali přestavět. V roce 1559 se novým majitelem stává Fridrich Březnický z Náchoda a renesančního vzezření se tvrzi dostalo koncem 17. století za Jiřího hraběte z Náchoda. V roce 1643 zámeček poničili Švédové a von Blierové museli přistoupit k jeho opravě. Počátkem 18. století byly Žerotice připojeny Františkem Karlem Berchtoldem z Uherčic k želetickému panství a zámeček byl ponechán svému osudu. Areál tvrze vymezovala několikrát zalomená hradba, obklopená příkopem a valem, která v sobě ukrývala zástavbu, postupně se rozšiřující. Renesanční přestavba rozšířila dosavadní stavbu především o pilířové věžice při obvodové hradbě a arkádový ochoz při východním paláci. Dnes je zde možné obdivovat zříceniny severozápadní partie tvrze-zámečku, obvodní zeď na západě a pozůstatky věžic. M.K.