Sice se za autora označuje Jan Brokof, ale autorem sousoší z roku 1707 je ve skutečnosti jeho devatenáctiletý syn Ferdinand Maxmilián, který pracoval se svým bratrem v otcově dílně. Podíl Jana Brokofa se zde projevuje v dekoraci podstavce. Sousoší financoval císařský rada Jan Václava Obytecký z Obytce. Jeho znak je na soklu pod sv. Markétou, pod sv.Alžbětou je znak jeho manželky. Sv. Barbora, stojící uprostřed, je patronkou horníků a dělostřelců, vlevo stojící sv. Markéta je ochránkyní porodů a sv. Alžběta napravo poskytuje útočiště opuštěným ženám. Uprostřed, pod sochou svaté Barbory, je nápis: ORATE PRO NOBIS NVNC ET IN HORA MORTIS - Modlete se za nás nyní i v hodině smrti. Na mostě je umístěna kopie.

Městská část Praha - Benice je součástí správního obvodu Praha 22.

Zříceniny kláštera Rosa coeli premonstrátek v Dolních Kounicích se nacházejí nedaleko centra města, z něhož ke klášteru vede turistické značení. Zřícenina kláštera je přístupná v otevíracích hodinách. Klášter premonstrátek Rosa coeli (Nebeská růže) v Dolních Kounicích založil kajícník Vilém z Kounic roku 1181. Nápomocen mu v tom byl opat Gotšalk z premonstrátského kláštera v Želivi. V roce 1183 se v provizorních budovách usídlili sestry z louňovického kláštera a jejich představeným se po Petrovi z téhož kláštera stal Vilémův příbuzný Eberhard. Někdy krátce před rokem 1276 nechal klášter vyhotovit falešnou zakládací listinu kláštera s mylným datem 1173. V létě roku 1185 musely sestry z kláštera prchnout na Bítov před plenícím českým vojskem. Klášter byl spolu s kostelem jediným nepostiženým stavením. Ve 20. letech 13. století klášterem otřásla aféra, olomoucký biskup Robert byl obviněn ze dvou vražd a smilnění se dvěmi dolnokounickými jeptiškami. Biskup Robert však dokázal obvinění vyvrátit. Od roku 1284 klášter spadal pod krále. V první polovině 14. století byl klášter natolik silný, že pro svou obranu nechal na kopci nad klášterními budovami zbudovat pevný hrad. Ve 14. století byl klášter též goticky přestavěn. V literatuře se traduje, že byl klášter roku 1423 vypálen husity, což dnes není zcela jisté. Konec klášterního života zapříčinil skandál, probošt kláštera Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránství a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka ostatních členek konventu upadala a nakonec se všechny rozutekly. Panství kláštera se roku 1527 ujal český král Ferdinand I. a roku 1537 jej prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Od té doby klášterní budovy sloužily hospodářským účelům. O znovuvzkříšení kláštera se pokusili strahovští premonstráti za podpory majitele panství Ferdinanda Dietrichsteina, kteří v letech 1699–1703 opravili klášterní budovy včetně kostela a vystavěli nově barokní budovu konventu. V roce dokončení oprav však Dolní Kounice zasáhl rozsáhlý požár, který zničil i opravený klášter. Poté byla opravena již jen barokní budova konventu, kde sídlil administrátor dosazovaný strahovským klášterem, a ostatní objekty včetně klášterního kostela chátraly. V roce 1808 klášterní areál strahovský opat postoupil Janu Křtiteli z Dietrichsteina. Za 1. republiky v areálu kláštera probíhaly restaurátorské a konzervační práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice, které objekt zpřístupnilo veřejnosti. Původní klášterní budovy z 12. století byly s největší pravděpodobností dřevěné, pouze kostel Panny Marie byl postaven z kamene v románském slohu. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě areálu. O přestavbě na přelomu 17. a 18. století již bylo psáno výše. Dnes zde návštěvník může shlédnout zříceniny klášterního kostela a kvadratury. Klášter je ještě dnes zčásti ohrazen kamennou zdí s bránou. M.K.

Blatenský vrch (1043 m) leží v Krušných horách asi 2 kilometry severovýchodně od Horní Blatné. Rozhledna na něm stojící je nejmladší a nejvýše položenou z trojice krušnohorských rozhleden Karlovarského kraje. Krásná rozhledna s armádní stopou O její vznik se zasloužil německý Spolek pro zimní sporty z Horní Blatné. Ten měl v úmyslu z Horní Blatné vytvořit centrum turistiky a sportování. Jedním z kroků měla být výstavba hotelu s vyhlídkovou věží na Blatenském vrchu. Požádali proto chebského architekta Karla Matusche o vypracování projektu jehož realizace si vyžádala 30 tis. Kč. Hotel i s rozhlednou byl slavnostně otevřen na jaře roku 1913. Při této příležitosti byla rozhledna slavnostně pokřtěna jménem rakouské arcivévodkyně Zity. Hotel nabízel prostorný taneční sál a terasu na opalování. Celý areál byl hojně navštěvovaný až do konce 40. let, kdy zde československá armáda vybudovala vzdušnou hlídku. V poválečném období připadl objekt pohraničníkům, kteří hotel tak zdevastovali, že musel být zbourán. Zůstala pouze osamocená rozhledna, která je dnes ve správě spolku na ochranu přírody. Rozhledna je 21 metrů vysoká, vystavěná z kamene a obložená dřevem. Na dvě vyhlídky vede celkem 94 schodů. Po jejich zdolání se naskýtá pěkný kruhový výhled na Krušné a Doupovské hory či na Karlovy Vary. Nejlépe se k rozhledně dostanete z obce Horní Blatná, odkud vede na vrchol naučná stezka Vlčí jáma.   Výhled   sever: německé vrcholy Krušných hor v čele s Ochsenkopfem východ: Klínovec a Božídarský Špičák jih:  Doupovské hory, Karlovy Vary, Tisovský vrch západ: Zaječí hora Popis cesty   Autem - přímo na vrchol se dá zajet automobilem. 1 km dlouhá odbočka k rozhledně vede od silnice vedoucí z Božího Daru do Horní Blatné a je umístěna asi 1,5 km před Horní Blatnou vpravo. Vlakem - přes Horní Blatnou vede také železnice do pohraniční stanice Potůčky. Od nádraží je to k rozhledně asi 2 km po červené TZT.