Židovský hřbitov v Malešově se nachází na okraji obce kousek od silnici vedoucí na Roztěž. Založen byl snad v 18. století a sloužil až do 50. let 20. století. Na ploše 3.540 m2 je dochováno přibližně 210 náhrobků. Hřbitov je ohrazen kamennou zdí, uzamčen a udržován. Přístup je potřeba dohodnout na správě židovských hřbitovů. Původně hrobnický domek jenž je součástí hřbitova je dnes využit k obytným účelům. V obci se též nacházela synagoga, která byla v roce 1910 přestavěna na obytný dům a ten roku 1987 zbořen.

Historie Nového Města. Nové Město pražské bylo založeno v roce 1348 Karlem IV. v bezprostředním sousedství Starého Města. Navazovalo tak na jeho dopravní systém a bylo nejlidnatějším městem. Zahrnovalo rozsáhlé území, což umožňovalo jeho příznivý rozvoj. Usídlovali se zde řemeslníci, vznikla zde řada významných inscítitu. Samostatnost si Nové město udrželo až do roku 1784, kdy bylo připojeno k Praze. V 19. století byla značná část cenné staré zástavby díky spekulacím a podnikání zbourána a nahrazena novými stavbami. Současnost Nového Města. I tak zde dnes najdeme řadu významných staveb, kulturních a historických památek. Díky rozloze města se zde zachovaly, ve srovnání se Starým Městem, plochy zeleně. Za všechny lze jmenovat například park na Karlově náměstí, Zítkovy sady, či Karlov.

Autor je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil v roce 1707 na náklady Krištofa Mořice Withauera, rady purkrabství hradu. Sv. Antonín Paduánský, člen řádu františkánů, pocházel z Portugalska. Měl kazatelské nadání a dar výřečnosti. Původem byl šlechtic, který se vzdal majetku, aby mohl být přijat do řádu. Již rok po své smrti roku 1232 byl prohlášen za svatého pro zázračné účinky modliteb, s nimiž se lidé k němu obraceli jako k pomocníkovi při hledání ztracených věcí. Byl také vzýván neplodnými i těhotnými ženami. Na soše je znázorněn s Ježíškem a lilií. Po stranách stojí dvě vázy, na pravé jsou zobrazeny výjevy z legendy o světci.

Na severním okraji města nedaleko silnice směřující k dálnici D1 stojí trojice železničních viaduktů o délce 430 m. První cihlový viadukt zde byl postaven na budované jednokolejné trati spojující Vídeň s Haličí. Dokončen 23.8.1844 měl 32 oblouků. Následné rozšíření o druhou kolej si vyžádalo v letech 1870-1872 vybudování druhého viaduktu. Poslední třetí na kterém se měla nacházet třetí a čtvrtá kolej začal být budován v letech 1916-1918, ale bylo přerušeno a třiceti olboukový viadukt byl dokončen až v červnu 1937. Druhou světovou válku přečkal pokudivu bez úhony ačkoliv se stal terčem bombardování a následně jej chtěli vyhodit do povětří i nacisté. V roce 2004 přestal být používán první nejstarší viadukt v souvislosti s budováním železničního koridoru. Stavba byla v roce 2007 prohlášena za kulturní památku. Výstavba viaduktů byla náročná, na starších viaduktech pracovalo na 2.500 osob. Pro 20 lidí se stavba stala osudnou, z toho 14 z nich zahynulo při zřícení jednoho z pilířů. Na nejnovějším viaduktu při první fázi pracovalo zase na 2.000 italských zajatců. V září 1918 se při stavbě jednoho pílíře zřítili a zahynuli dva italští dělníci. Na 21. pilíři je zhruba ve výšce sedmi metrů zachován nápis pravděpodně se jejich iniciálami. Podle vyprávění jsou zazděni jejich ostatky a kámen představuje jejich náhrobek.