Kostel Zvěstování Panny Marie v Jezuitské ulici byl postaven v letech 1701-1731 na místě pěti zbořených domů. Jeho původním architektem byl G. Broggio, kostel pak dokončoval jeho syn Octavio Broggio. V roce 1793 jej zakoupilo měšťanstvo a zřídilo zde sklad pro pivovar. V roce 1810 byl znovu vysvěcen. Dnes slouží jako výstavní prostor a pro pořádání koncertů, jinak je nepřístupný. Mohutný barokní kostel se dvěma průčelními věžemi má odsazený pravoúhle zakončený presbytář, nižší přístavek sakristie a v patře oratoře. Vnitřní široký prostor je sklenutý třemi poli české klenby, presbytář zaklenutý valenými klenbami s lunetami. V patře jsou průchozí empory. Téměř celý klenební prostor zaujímají monumentální fresky patrně od J. Hiebla. Hlavní oltář zhotovený z umělého mramoru J. Kramolínem podle návrhu O. Broggia. Od něj pak pocházejí i všech šest bočních oltářů. V úrovni patra je kostel spojen krytou chodbou s protější bývalou jezuitskou rezidencí.

Nad Vršovickým náměstím stojí honosný dům čp. 67, jehož stavbu iniciovala a v letech 1911-12 realizovala Občanská záložna ve Vršovicích. Tato stavba je vynikající ukázkou pražské secese. Nová budova měla jedno podlaží podzemní a pět nadzemních, část podkroví a půdu ve dvou úrovních. Ústřední prostor tvořila velká dvorana situovaná do dvorní části pozemku a prostupující dvě podlaží. Zcela mimořádné pozornosti stavebníka se těšila výtvarná výzdoba interiérů a exteriéru budovy. Dekorativní figurální plastiky při štítu hlavního průčelí jsou dílem sochaře Ladislava Šalouna. Štít zakončuje znak města Vršovic. Před vstupem do budovy stojí dva vysoké sloupy se sochami sokolů. Čas znárodnění se nevyhnul ani občanské záložně. Po jejím zániku se stala majitelem budovy Česká spořitelna. Ta naštěstí zachovala nejen dispozici celého domu, ale i veškerá výtvarná díla a zařízení interiérů.

Kosárkovo nábřeží lemuje levý břeh Vltavy mezi Mánesovým mostem a ulicí U plovárny. Je souběžné s nábřežím Edvarda Beneše. Vltavu tak v této části paradoxně lemují dvě nábřeží. Jeho délka je cca 320 m. Do roku 1961 se zde říkalo U Vltavy. Současný název nese na počest českého malíře Adolfa Kosárka. Ulice slouží především jako příjezdová komunikace do Strakovy akademie, úřadu vlády Česko republiky.

Dominantou města je pozdně gotický katedrální chrám sv. Barbory, který je společně s historickým jádrem města a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Byl založen již roku 1388 a prvním stavitelem chrámu byl Jan Parléř, syn stavitele chrámu sv. Víta v Praze Petra Parléře. Za husitských válek byla stavba přerušena, a to až do roku 1482, kdy se stavby ujal další slavný stavitel Matěj Rejsek. Když poklesla těžba stříbra byl v roce 1558 chrám uzavřen provizorní zdí. Roku 1626 byl chrám předán do správy jezuitům a částečně přestavěn v barokním slohu. Poté zůstal více než 300 let nedokončen. Až v období let 1884 – 1905 byl chrám dostavěn do podoby, ve které ho můžou návštěvníci vidět dnes. Chrám byl zasvěcen patronce horníků, sv. Barboře, a jeho interiér byl vyzdoben několika pozoruhodnými freskami s báňskou tematikou.