Židovský hřbitov se nachází přibližně 1 km od centra obce Liteň a to jižním směrem. Je potřeba se vydat z centra směrem na Skuhrov. Před koncem obce odbočit do Mánesovy ulice a pokračovat dál z obce ven směrem k okraji lesa. Hřbitov byl založen roku 1680 a rozšiřován byl v 18. i 19. století. V 19. století byl postaven i byt hrobníka, v roce 1927 pak obřadní síň. Na ploše 4.117 m2 je dochováno přilibžně 300 náhrobků pocházejících z let 1687-1939. V obci se též nachází synagoga postavená kolem poloviny 19. století v klasicistním slohu na místě starší synagogy. V roce 1939 byla však prodána obci a po válce adaptována na hasičskou zbrojnici. V roce 1956 ještě navíc zásadně přestavěna na dům požární ochrany a zvýšena o patro. Hřbitov je ohrazen dobrou kamennou zdí a uzamčen. Na vratech je sice zpráva kde sice lze zapůjčit klíč, nicméně je staršího data a je uvedeno pouze číslo popisné. Obytné stavení vedle vchodu je nefunkční a vybydlené.

Vodní nádrž Josefův důl se nachází 8 km severně od Jablonce nad Nisou. Nádrž byla postavena hlavně pro akumulaci vody pro vodárenské účely a jako ochrana proti povodněmi v oblasti pod ní. V 60. letech 20. století se totiž v oblasti Liberecka a Jablonecka začal projevovat nedostatek pitné vody. Stavební práce byly zahájeny v roce 1976 a vodohospodářská kolaudace nádrže proběhla 27.5.1987. Nádrž má dvě hráze, hlavní a boční. Obě jsou zemní, sypané, na návodní straně utěsněné asfaltobetonovým pláštěm a na vzdušné straně zpevněné travním porostem. Délka hlavní hráze je 360 m. Ze železobetonové věže, přístupné lávkou, vede ocelové potrubí o průměru 800 mm, dlouhé 2.569 m do úpravny vody v Bdřichově. Tudy proudí surová voda pro úpravu na pitnou z nádrže do úpravny. Ze stejného objektu pak vede 418 m dlouhý odpadní tunel vnitřního podkovovitého tvaru do podhrází. V polovině délky je do něho též zústěn šachtový bezpečnostní přeliv. Na odbočce z levé základové výpusti je nainstalována vodní elektrárna se dvěma turbínami o výkonu 2x55 kW. Celkový objem nádrže činí 22,114 mil. m3 vody, maximální zatopená plocha je tak 138,10 ha. Hráz vodní nádrže je přístupná.

Vrch Vysoký Kamýk v Píseckých horách byl za Rakouska-Uherska vybrán jako jeden ze základních bodů trigonometrické sítě a roku 1864 vyměřen. Od roku 1931 tu stávala, ale jen poměrně krátce dřevěná vyhlídková věž. Geodetický bod označuje žulový hranol vysoký 65 cm. V roce 1941 bylo zdejší místo obohaceno o 16 m vysokou zděnou věž (jedna z devíti podobných v ČR), která za války sloužila wehrmachtu a po válce jako turistická vyhlídka. Postupem času věž přerostly okolní stromy, věž tak pozbyla svého smyslu a dostala se do havarijního stavu. Záchranu ji přinesl rok 2011 kdy k ní byla zakomponována příhradová konstrukce nesoucí vysílače radiotelefonní sítě. Současně na nové konstrukci byla zbudována vyhlídková plošina. Ocelová konstrukce obestavěla původní kamennou věž, která byla současně rekonstruována a celá nová konstrukce tak měří 46 m. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 32,82 m, na kterou vede 166 schodů. Jedno ocelové točité schodiště je instalováno uvnitř původní kamenné věže, ze které byl zřejmě původní interiér při rekonstrukci odstraněn a je tak její vnitřek povětšinou prázdný. Uvnitř bylo také nově vybudováno zázemí pro operátora vysílače. Další ocelové točité schodiště již vede od střechy věže, zhruba uprostřed příhradové konstrukce. Na ni bylo spotřebováno cca 70 tun oceli a spojeno více jak 2.200 VP šrouby a třmeny. Investice na stavbu dosáhly cca necelých 23 mil. korun. Otevření pro veřejnost bylo oficiální v květnu 2012. Při dobrém počasí je výhled na Písecké hory, Písecko, Temelín, Vltavotýnsko, Českobudějovicko a některé šumavské vrcholky. Provoz rozhledny je sezónní (zhruba duben-říjen) a to o víkendech povětšinou jen pár hodin (kvůli zachování klidu v rezervaci). Na vrchol vede turistické značení, pro parkování je nejlepší pozice při silnici č. 138 (Všeteč – Albrechtice nad Vltavou) v místech kde se setkává několik asfaltových lesních cest. Odsud je to pak kousek po jedné z nich na turistické značení vedoucí již na vrchol k rozhledně. Otevírací dobu najdete na uvedených webových stránkách v sekci turistické informace.

Kostel byl postaven pravděpodobně již před vznikem města ve 13 století. První písemná zmínka pochází z roku 1350. Svůj gotický ráz si uchoval až do barokizace v 17. století. Poslední velká úprava kostela – regotizace proběhla v letech 1857-1880 pod vedením Františka Schmoranze st. Novou podobu dostala zejména dvojice věží a průčelí stavby. Kostel je trojlodní s dlouhým presbytářem a přístavky. Presbytář byl vložen do hradištního valu pozdější městské hradby. Vnitřní vybavení pochází z 15. – 20. století. Nad hlavním oltářem visí obraz sv. Salvátora z druhé poloviny 16. století, pozdně gotická archa v jižní lodi, křídlový oltář Panny Marie v severní lodi a malované oltářní křídlo se sv. Jáchymem a Madonou s dítětem z roku 1527. Krov nad částí kostela kde se nachází presbytář je středoevropským unikátem, pochází z doby okolo roku 1338.