V roce 2004 byla postavena na vrchu Kopaniny u Olešnice malá dřevěná trámová rozhledna. Je vysoká pouhých 9 metrů a přístup na vyhlídkovou plošinu umožňují železné žebříky. Náklady na výstavbu dosáhly 300.000 korun. Výhled poskytuje půlkruhový směrem k obci Olešnice.Rozhledna je volně přístupná. 

Při Schwarzenberském kanále stojí malá dřevěná kaplička nesoucí název projektanta kanálu Josefa Rosenauera. Vystavěna byla kolem roku 1818, tedy již po jeho smrti. Postavena byla prý jako dík za postavení první části plavebního kanálu.

Modřanské kino promítalo filmy již roku 1919 a patřilo k prvním kamenným kinům v Praze. Původní jméno bylo "Bio Lido", název se odvodil od umístění v prostorách Lidového domu. V období Protektorátu bylo kino přejmenováno na Viktoria. Od konce války do roku 1948 pak neslo jméno Vlast. Roku 1950 proběhla rekonstrukce, při níž byl sál otočen o 180 stupňů. Původní obloukovitý portál jeviště je patrnný ještě dnes. Dnes kino, které stále zachovává atmosféru starého biografu, nabízí sál s 200 sedadly. Uvádí běžnou filmovou distribuci. Součástí kina je i Café Biograf.

Základní kámen k evangelickému kostelu byl položen 21.8.1904 a již 8.12.1905 byla stavba dokončena. Neorománský kostel inspirovaný porýnskou středověkou sakrální archtekturou byl postaven podle plánů stuttgartských architektů Eisenlohra a Weigla. Věž kostela nad hlavní předsíní je vysoká 26 m. I když je kostel postaven na svahu a velmi úsporně zhotoven, neprojevuje se žádný zásadní stavební problém a obstál dokonce menší zemětřesení. V letech 1960-85 docházelo k postupným opravám, v roce 1990 byla provedena rekonstrukce vytápění na teplovodní systém, díky příjemnému teplu je tak využíván celoročně. Na věži kostela byly původně tři zvony, které vážily dohromady 1.140 kg a stály 3.069 marek. Dnes je zde jen jediný (Luther), ostatní dva byly zabaveny v době druhé světové války pro potřeby válečného průmyslu. Kostel má i jednu neobyčejnou zajímavost. I když jsou zde varhany, žádné neuvidíte. Jde o pozoruhodný malý starý nástroj, který byl zabudován s celým prospektem tak, že nejsou vidět žádné píšťaly. Původně sloužily divadlu ve Weimaru, při jeho rekonstrukci byl tento nástroj vyřazen. Dnes již neznámý občan snad bydlící v Kynšperku je zakoupil a kostelu daroval. Rozebrané byly přepraveny vlakem a sestaveny za dva týdny občanem, který nebyl varhanář, ale stavitel klavírů. Již tehdy byly mechanické dřevěné části opotřebované a kovové části poruchové. Hra na tento nástroj vyžadovala velkou znalost stroje a správnou volbu rejstříků, aby byl poslech přijatelný. Varhany nešly nikdy ladit, neboť neměly správný regulační měch. Při stěhování byl dokonce jeden rejstřík vyměněn za odpovídající trendu tehdejší doby, ale neodpovídal originální dispozici varhan. Dne 8.11.2004 začala náročná oprava varhan. Byly rozebrány do jediné píšťaly, celkem jich bylo 378, vyčistěny, opraveny, vráceny na původní místo a naladěny. Oprava trvala plných 14 dnů a zhruba 13 hodin denně. Byl tak zachráněn unikát, kterých již v naší republice mnoho není. Od roku 1946 užívá kostel českobratrská církev evangelická.