Monumentální barokní dřevěný kostel Panny Marie Sněžné se nachází v obci Velké Karlovice. Kostel byl založen roku 1754 Františkem hrabětem ze Žerotína. První mše se zde konala již 15.8.1754. Bez větších změn slouží původní stavba dodnes. Půdorysně je objekt ve tvaru kříže, jelikož je stavba sroubena ze dřeva, jsou ramena zakončena diagonálně. Stavba tak má 24 úhlů. Na středem kostele se nachází věžička se dvěma zvony (sv. Jiří a Blahoslavená Panna Marie, Pomocnice křesťanů). Interiér byl původně bez nátěru, podlaha byla z dřevěných prken. Před rokem 1900 byl vymalován bílou olejovou barvou a ještě později roku 1928 upraven do dnešní podoby. Dřevěnou podlahu nahradily později velké kameny a od roku 1948 je zde dnešní dlažba.

Hranická radnice byla vystavěna v roce 1528. Ve 40. letech 16. století byla rozšířena přestavbou věže, zřízením renesančního schodiště s loggií v prvním poschodí. Hlavní vchod byl opatřen kamenným renesančním portálkem zdobeným znakem Pernštejnů, města Hranic, podobiznou a jménem tehdejšího purkmistra. V šedesátých letech 19. století prošla radnice tzv. užitkovou přestavbou. Při ní bylo odstraněno renesanční schodiště, loggie zazděna a upravena na kanceláře. Kamenný portál byl snesen do přízemí.  Stržen byl i renesanční štít se dvěma ozdobnými arkýřovými vížkami. Radnice tém byla velmi ochuzena. V nedávné době (2001) prošla budova rekonstrukcí. Dnes zde sídlí městské muzeum s galerií, městská knihovna, informační centrum a ZUŠ. Do dnešní doby se jako jedna z mála původních prostor dochoval v přízemí pozdně gotický sál s hvězdicovou klenbou, osmibokým podpěrným pilířem uprostřed, ze kterého vybíhá gotické cihlové žebroví stropu.

Součástí Národního muzea je také jeho knihovna. Jedná se o prezenční vědeckou knihovnou zpřístupňující své fondy ve studovně k badatelským účelům a sídlí v hlavní budově Národního muzea. Počátky muzejní knihovny jsou spjaty se založením muzea v roce 1818. Počátkem všech sbírek budoucího muzea se staly dary knih a přírodnin z majetku jeho zakladatelů a mecenášů. Zaštiťující osobností byl v případě knihovny Josef Dobrovský. Prvním řádným bibliotékářem Knihovny Národního muzea byl od roku 1822 Dobrovského žák Václav Hanka. Knihovna má tyto oddělení Oddělení základní knihovny - obsahuje bohemikální tiskovou produkci od 19. století do současnosti Oddělení rukopisů a starých tisků Oddělení časopisů - přestavuje nejúplnější sbírku svého druhu u nás, a je umístěno mimo hlavní budovu v tzv. Zámečku, bývalém místodržitelském letohrádku v Královské oboře v Praze 7 Oddělení zámeckých knihoven - specializované pracoviště pro fondy zámeckých knihoven v České republice Oddělení knižní kultury Oddělení služeb (studovna, výpůjční protokol, informační služby, reprografie) Oddělení mezinárodní výměny publikací - zajišťování odborné literatury pro knihovnu formou mezinárodní výměny publikací, nákupem i dary      

Zaniklé cisterciácké opatství Panny Marie, jehož stavební pozůstatky lze v nevýrazných fragmentech ještě dnes vidět, se nacházejí v obci Klášter, ležící přibližně 1,5 km severně od města Nepomuk. Prostor klášteřiště je částečně volně přístupný. Cisterciácké opatství v Nepomuku bylo založenou nedlouho před rokem 1146 a bylo čtvrtou  ebrašškou filiací. Za zakladatele jsou označováni český král Vladislav II. a jeho bratr Jindřich, který zde byl i pohřben. V písemných pramenech je nepomucký konvent poprvé doložen až roku 1177. V roce 1252, za opata Berchtolda, se nepomucký klášter stal mateřským konventem nově vznikajícího kláštera ve Ždáru nad Sázavou. Nepomucký klášter finančně velmi prosperoval zásluhou těžby stříbra a zlata na jeho pozemcích. V roce 1380 obyvatele kláštera postihla morová rána. Další téměř smrtelnou událostí pro klášter bylo zpustošení jeho budov husity v dubnu roku 1420. Mniši se zachránili jen díky tomu, že se v roce 1418 téměř všichni přestěhovali do Ebrachu. Do poloviny 16. století nepočetný konvent živořil, v roce 1558 jeho majetek do dědičného držení získal Adam ze Šternberka a tím klášter zanikl definitivně. Podobu klášterních objektů, vystavěných v románském a později gotickém slohu, neznáme. Na místě bývalého klášteřiště se v průběhu staletí rozrostla obec Klášter, jejíž stavby pozřely ruiny klášterních budov. Jedná se především o domy čp. 8, 9, 39 a 55, mlýn a hřbitovní zeď v jihovýchodní části obce.   M.K.