Socha spisovatele Franze Kafky na rohu Vězeňské a Dušní ulice, v blízkosti Španělské synagogy, je dílem sochaře J. Róny. Plastika je 3,75 m vysoká a váží 700 kg. Slavnostně byla odhalena 4.12.2003.

Bývalý augustiniánský klášter se nachází v obci Pivoň přibližně 5 km jihozápadním směrem od Poběžovic. Podle pověstí byl klášter založen po roce 1040 na počest vítězství přemyslovského knížete Břetislava I. nad římským králem a pozdějším císařem Jindřichem III. Dle písemných pramenů byl však založen ve 30. letech 13. století řádem Augustiniánů Eremitů na obchodní stezce z Prahy do Regensburgu. Během staletí přestál klášter řadu těžkých období. V roce 1573 jej zachvátil dokonce velký požár, po kterém však byl opraven. Obyvatelé v okolí však byli většinou protestanti, v důsledku toho byl roku 1606 zastřelen opat Kašpar Malesius. Během třicetileté války byl vydrancován Švédy. Řeholní život byl znovu po válce obnoven a to až do roku 1787. Tehdy klášter zrušil císař Josef II. V roce 1800 kupuje bývalý klášter pražský advokát Leopold Stöhr, který ho přestavuje na zámek. V roce 1843 tento objekt kupuje rodina Thun Hohenstein a připojuje ho ke svému poběžovickému panství. Od poloviny 19. století až do roku 1945 patří rodině Coudenhove-Kalergi, která žila na zámku Poběžovice. Po roce 1948 se zde usídlila vojenská posádka a později státní statky. To vykonalo své, k tomu požár roku 1953. Dnes je majitelem sdružení Aurelius, které se pokouší celý objekt zrekonstruovat a využít pro sociální a kulturní účely. V současné době (2009) je však ještě areál stále v žalostném stavu a tedy nepřístupný. Nejzajímavější částí kláštera je presbytář jednolodního kostela Zvěstování Panny Marie, jenž je datován do období vzniku kláštera tedy poloviny 13. století. Je tedy nejstarší dochovanou částí kláštera a zároveň považován za jednu z nejstarších plně gotických staveb v Čechách. Loď kostela je pak barokní. Zbytek areálu je dnes tvořen skupinou patrových barokních budov, postavených kolem obdélného vnitřního dvora, který není na severu uzavřen. Jižní hospodářské sídlo, vybíhající západním směrem z obvodu kláštera bylo postaveno někdy po zrušení kláštera v 19. století.

Skalní útvar Kočičí hrad tvoří mohutná pískovcová kra o rozměrech 750 x 300 m. Nachází se na značené odbočce vedoucí z cesty vedoucí od Ostaše do Dědova. Spolu s dalšími skalními útvary tvoří tzv. Dolní labyrint vrchu Ostaš. Od hlavní cesty je to sem cca 2 km, cesta vede docela obtížným terénem, který je za sněhu a náledí nebezpečný. Nejbližším místem pro parkování je parkoviště u osady Ostaš.

Při návštěvě města Vyškova stojí za zastávku zdejší barokní zámek, který stojí přímo v centru města. Zámek tvoří komplex zčásti patrových, zčásti dvoupatrových budov se zámeckou zahradou. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozice Muzea Vyškovska, které se zaměřují na historii města a regionu, zaniklý hrad Melice, lidovou keramiku, národopis, zdejší přírodu a pamětní síň orientalisty Aloise Musila. Historie zámku Ve Vyškově stál patrně již kolem roku 1200 zeměpanský hrad, neboť se v roce 1201 uvádí vyškovský župan Jakub. Jako biskupský se hrad uvádí teprve v roce 1318, kdy se připomíná jako součást organizace biskupského lenního práva vyškovské provincie. Hrad stával na okraji vnitřního města a zbytky jeho gotického jádra byly objeveny až v polovině 20. století. Za husitských válek byl pobořen husity, ale již v roku 1449 byl obnoven a nazýval se nový hrad. V jeho stavbě pokračoval biskup Tas Černohorský z Boskovic, který rozšířil hrad o další křídlo. Stalo se tak patrně poté, co bylo vyškovské sídlo poškozeno roku 1468 útokem vojsk Jiřího z Poděbrad kvůli odporu města. Počátkem 16. století jej biskup Stanislav Thurzo přebudoval v renesanční zámek a současně zde zřídil i rozsáhlou zámeckou zahradu. Později sloužil zámek jako kněžské vězení. V březnu 1605 zasedal na vyškovském zámku moravský zemský sněm. V roce 1619 se v zámku usadila silná biskupská posádka, která měla podporovat akce císařské generála Dampierra v Podyjí, ale 17. srpna 1619 si stavovské vojsko za pomoci vyškovských měšťanů vynutilo její kapitulaci. Za švédského náporu v roce 1643 byl Vyškov vypálen a současně značně poškozen i zdejší zámek. Olomoucký biskup Karel XI. z Lichtenštejna však v letech 1664 — 1695 zámek znovu vystavěl a zřídil zde obrazovou galerii. Jako většinu lichtenštejnských staveb projektoval i tuto Giovanni Pietro Tencalla. Na zámku byla umístěna i mincovna, která se pak přemístila do Kroměříže. Významné osobnosti na zámku Vyškovský zámek se stal častým sídlem olomouckých biskupů, hostil také mnohé významné hosty, například v roce 1696 moskevskou delegaci při její návštěvě císařské Vídně, kde jednala o politické alianci. V polovině 18. století zde dočasně sídlil biskup Ferdinand Troyer, pozdější kardinál, který tady pořádal lovy v okolních lesích Drahanské vysočiny, stejně jako předtím biskup Wolfgang Hanibal Schrattenbach, jenž zřídil v zámku divadelní sál, v němž se hrály italské opery. Od požáru v roce 1753 zámek chátral, byl změněn ve vojenskou nemocnici, sídlo biskupských patrimonijních úřadů a obydlí úředníků. V roce 1800 zde přenocoval ruský maršál Suvorov, před bitvou u Slavkova v roce 1805 se zde konala schůzka rakouského císaře Františka I. s ruským carem Alexandrem I. Po požáru v roce 1917 byl vyškovský zámek znovu upraven. Olomouckým arcibiskupům patřilo sídlo až do roku 1928, od té doby jej vlastní ČR a Muzeum Vyškovska. Tipy na výlet Ve Vyškově můžete také navštívit Zoo park Vyškov nebo Muzeum perleťářství a tradičního bydlení. Na výlet se můžete vydat na zámek Habrovany, zámek Drnovice, zámek Křtiny, renesanční zámek Račice, zříceninu hradu Kuchlov nebo poutní kapli P. Marie Sedmibolestné na Lutrštéku. Jistě vás nezklame ani pohled na větrný mlýn Chválkovice. Ubytování najdete ve Vyškově.