Areál baťových závodů se nachází severně od páteřní třídy Tomáše Bati, při příjezdu k centrum města od Otrokovic. Dominantou tohoto areálu je Baťův mrakodrap, označovaný také jako Správní budova č. 21. První továrny zde vyrostly již v roce 1906, neměly však ještě typické prvky baťovské architektury. To přišlo až s přestavbou továrny v roce 1924. Staré budovy byly postupně nahrazeny novými. Základem se stal modul 6,15 x 6,15 m. Železobetonový skelet pak byl vyzděn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Objekty byly následně řazeny šachovnicově do větších souborů a vzájemně dopravně propojeny. Úpadek Svitu nastal po revoluci během 90. let 20. století, kdy nemohl konkurovat dovozem levných bot z Východu a také jeho zadluženost a špatně zvolená strategie.

Pomník spisovatele Aloise Jiráska je dílem K. Pokorného a J. Fragnera z roku 1960. Stojí na stejnojmenném náměstí a v blízkosti domu kde v letech 1903 – 1930 Jirásek žil.

Pozůstatky přemyslovského hradu jsou dominantou města Týnec nad Sázavou, od železniční stanice k němu vede zelená a modrá turistická značka. Historie hradu Nejstarší částí hradu je do dnešních dnů dochovaná románská rotunda, postavená patrně již v 11. století jako farní svatostánek. V první polovině 13. století zde Přemyslovci nechali vystavět královský hrad a rotunda se stala hradní kaplí. První písemná zmínka o hradě pochází však až z roku 1318, kdy hrad již nebyl v rukou krále, nýbrž Oldřicha, předka Medků z Valdeka. Oldřichovi potomci hrad drželi až do druhé poloviny 15. století. V roce 1498 získal hrad Litvín z Klinštejna, po něm jej zdědila jeho dcera Lidmila z Klinštejna, která jej roku 1544 prodala Bernardovi Barchanci z Baršova. Jeho potomci po ženské linii hrad drželi do roku 1607, kdy jej zakoupil konopišťký pán Hodějovský z Hodějova. Adam Hodějovský z Hodějova však o svůj majetek přišel v důsledku potrestání za účast ve stavovském povstání, týnecký hrad získal Albrecht z Valdštejna a již v roce 1623 jej prodává Pavlovi Michnovi z Vacínova. Na počátku století hrad ztrácí svou rezidenční funkci a další ránu mu uštědřil požár roku 1654. Až ve století následujícím se hradu dostalo alespoň nějaké péče. V roce 1765 dala majitelka Marie Anna z Vrtby upravit jeden z paláců a v roce 1793 byly pro provoz manufaktury na kameninu, založené Františkem hrabětem z Vrtby, adaptovány některé prostory hradního areálu. Podoba hradu Jak již bylo výše zmíněno, nejstarší částí hradu byla románská rotunda. Přemyslovský hrad oválného tvaru kromě ní tvořil k rotundě připojený čtverhranný bergfrit a trojprostorový palác. V průběhu 14. století Oldřichovi potomci hrad rozšířili – především postavili nádvorní část paláce, v níž se dnes nachází malé muzeum. V 15. století byla zdokonalena obrana hradu vystavěním bašt v hradbě. Dnes mohou návštěvníci hradu obdivovat dochovanou rotundu s bergfritem, nádvorní část paláce a základy původního přemyslovského paláce. V otevírací době muzea jsou přístupné všechny dochované interiéry, z podkroví bergfritu je krásný výhled, nejen na nedalekou zříceninu hradu Zbořený Kostelec nebo Muzeum vojenské techniky v Lešanech. Krásné ubytování naleznete poblíž Lešan. M.K.

Františkánská zahrada leží v samém centru Prahy mezi Václavským a Jungmannovým náměstím. Byla součástí bývalého kláštera františkánů. Její původní velikost ustoupila rostoucí zástavbě. V těsném sousedství zahrady je kostel Panny Marie Sněžné. Vstup do Františkánské zahrady je pasáží z Václavského náměstí a z Vodičkovy ulice, z Jungmannovy ulice a vstupem z Jungmannova náměstí. Zahrada je obklopena zástavbou domů, které ji izolují od okolního ruchu města. Je tak příjemným místem odpočinku. Název zahrady je odvozen od řádu františkánů.