Lázně Karlova Studánka leží v údolí řeky Bílá Opava v Hrubém Jeseníku v nadmořské výšce 800 m. n. m., těsně na východní straně Pradědu (1492 m). Lázně, kteří mnozí považují za nejkrásnější u nás, leží v nádherné přírodě, obklopeny hustými lesy. Proto je v Karlově Studánce snad nejčistší vzduch v České republice. I přes polohu ve vyšší nadmořské výšce mají lázně v důsledku své chráněné polohy poměrně mírné, podhorské podnebí. K léčbě se používají místní přírodní prameny, přírodní plyn oxid uhličitý, rašelina a zejména jedinečné horské léčivé klima. Právě proto se zde léčí pacienti s chronickým onemocněním dechového ústrojí, alergici, astmatici, bronchitici a lidé s chronickými nemocemi plic či HCD, včetně pooperačního doléčování. Lázně také přivítají všechny co mají imunitní problémy a potřebují se zotavit. Lázně nabízejí pestré možnosti trávení volného času. Jsou zde ideální podmínky pro milovníky turistiky, jízdy na kole a lyžování. HistoriePodnětem pro vybudování lázní se stala kniha renomovaného balneologa von Cranze, který v ní roku 1777 popsal léčivé prameny habsburské říše. Jedním z pramenů byl i ten v Karlově Studánce o jehož blahodárných účincích se sice vědělo již dávno, ale trvale využíván začal být až na sklonku 18. století. Území patřilo od roku 1621 řádu německých rytířů z Bruntálu a vznik lázní souvisel s tímto řádem. Založení mají na svědomí velmistři řádu, Maxmilián II.František a Karel Ludvík. Ten první byl nejmladší syn císařovny Marie Terezie. Po druhém, jenž byl vojevůdcem ve službách Habsburků, dostaly lázně své jméno. Roku 1785 zde Maxmilián II.František nechal postavit první lázeňský dům.  V průběhu 19. stoeltí se Karlova Studánka stala velmi populárním klimatickým lázeňským místem Rakouska-Uherska a celý areál rostl a rozvíjel se. V majetku řádu byly lázně do roku 1938. Po záboru pohraničí je nacisti zkonfiskovali. V šedesátých letech bylo navrtáno několik nových zřídel. Dnes poskytují lázeňské služby Státní léčebné lázně Karlova Studánka, s.p. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: Místní přírodní prameny, přírodní plyn oxid uhličitý, rašelina a zejména jedinečné horské léčivé klima. Nejznámější prameny – Maxmiliánův, Karlův a Norbertův.Indikace: nemoci dýchacího ústrojí, onkologické případy bez známek recidivy, hypertenze, funkční poruchy cévLéčba: Léčí se zde pacienti trpící chronickým onemocněním hrdla, dutin, nosu, plic, alergickými, astmatickými a průduškovými nemocemi i poškozením plic hornickými nemocemi, ale i nemocemi onkologickými a cévními.Procedury: Přírodní léčivé zdroje, vodní masážní procedury, koupele (perličková, uhličitá, přísadová, minerální, slatinná, vířivá), masáže (klasická, mořská, podvodní, reflexní, thajská), inhalační léčba, rehabilitační techniky, elektroléčba, wellness procedury a další Lázeňské objekty: Libuše, Slezský dům, Bezruč, Opava, U lesa, Pošta, Orlík, vyšetřovací ústav, letní lázně-balneoprovozVolný čas: cykloturistika, pěší turistika, lyžování, tenis, fitness, billiard Kontakt: Státní léčebné lázně, Karlova Studánka s.p., 793 24 Karlova Studánka http://www.k.studanka.cz  

Jméno obce Nebušice pochází patrně z osobního jména  Nebuch (Nebuchova či Nebušova osada). Nejstarší zmínka o Nebušicích je v papežském privilegiu papeže Řehoře X. pro premonstrátský klášter na Strahově. Tomuto klášteru náležela ves až do husitských válek. Na počátku husitských bouří zabrali církevní majetek, pražané. Premonstrátský dvůr se ale zakrátko vrátil do majetku Strahovského kláštera. Klášter pak využíval tuto državu jako zástavu a tak Nebušice často střídali majitele. Třicetiletá válka zasáhla ves značně a po válkách z ní mnoho nezbylo. V roce 1680 vypukla jedna z velkých morových epidemií a strahovská vrchnost zřídila na Jenerálce morový hřbitov. Vesnice utrpěla i za pobytu Prusů na našem území v 18. století. Nebušice se začínají rozšiřovat až v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století začínají Nebušice pomalu získávat ráz příměstské obce. Obyvatelé začínají pomalu přecházet ze zemědělství na práci v cihelnách a na stavbách v Praze. Především ve 20. století zde pak vyrůstá vetší množství rodinných domů. V roce 1968 se obec stává součástí Prahy. Dnes je MČ Praha – Nebušice součástí správního obvodu Praha 6. Název obce snad vyjadřuje, že šlo kdysi o ves lidí Nebušových. Nejstarší písemná zpráva o Nebušicích se nachází v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273 pro Strahovský klášter, kterému v předhusitské době náležely. Při obléhání Prahy za třidetileté války utrpěla vesnice velké škody a ještě v roce 1654 zde bylo kromě dvou selských stavení 6 pustých domů. V 19. století se ves rozvinula do typické předměstské osady. V roce 1890 měla již na 158 domů se 1.332 obyvateli. Ve 20. století se díky autobusovému spojení dále rozrůstala o celou řadu rodinných domků a vilek.Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Nebušicích byl postaven v letech 1885-1886 v novorománském slohu. Sousoší slovanských věrozvěstů, kterým je tento kostel zasvěcen, zdobí hlavní oltář. U oltáře Panny Marie stojí křtitelnice z červeného mramoru. V chrámové věži pak visí dva zvony.  

Koryčanský židovský hřbitov se nachází na východním okraji obce, nedaleko jeho centrálního náměstí. Založen byl patrně v první polovině 17. století a poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Na jeho nepravidelné ploše o délce cca 100 m a šířce 40 m se nachází dnes přibližně 200 náhrobků, různě roztroušených po celé jeho ploše. Nejstarší dochovaný pochází z roku 1674. Většina náhrobků je z pískovce nebo žuly, méně pak jich je vápencových nebo mramorových. Náhrobky jsou nezvykle namixovány a tak se novější nacházejí mezi staršími. V jihozápadním rohu se nacházela márnice, po které zbyly již jen stopy. Hřbitov je volně přístupný, původně jej obklopovala zeď asi 120 cm vysoká, která se dnes dochovala částečně jen v jižní části na severní zcela chybí. Ke hřbitovu vede od hlavní silnice v blízkosti základní školy ulice Cihelny. Na jejím konci u posledního domku jsou pak vpravo železné schůdky.

V místech kde se dnes setkává třída Legií a Nádražní ulice nechal vystavět pelhřimovský purkmistr Jan Eusebius v roce 1658 boží muka. Po několika zázračných uzdravení, dávajících se do souvislosti s obrazem na těchto božích mukách byla v letech 1710-1714 vystavěna kaple Panny Marie Sedmibolestné. V letech 1787-1906 se kolem kaple rozkládal hřbitov. Jako jediná z církevních staveb si téměř zachovala svoji původní podobu. Osmibokou kapli zastřešenou kupolí svírají dvě hranolové věže. Za kaplí se nachází zbytky ambitů vystavěných později v roce 1759. Po stranách oltáře jsou umístěny oratoře, přístupné z věží s bohatě vyřezávanými balkony. Do hlavního oltáře jsou zabudovány původně zde stojící boží muka. Poškozené malby na klenbě kupole zobrazují zemské patrony. Ve zdejší kryptě byli pohřbíváni příslušníci zdejších měšťanů. V areálu zbývajících ambitů se nachází menší lapidárium smírčích křížů a náhrobních kamenů z oblasti pelhřimovska.