Armádní muzeum je umístěno v Praze na Žižkově v historických budovách Památníku osvobození. Expozice muzea je rozčleněna do pěti základních celků. První se věnuje období 1. světové války 1914–1918, účasti Čechů a Slováků v ní a politickým a vojenským akcím, které vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje historii meziválečné Československé republiky a jejích ozbrojených sil. Třetí výstavní prostor zachycuje období 2. světové války a mapuje účast Čechů a Slováků ve vojenských operacích, v domácím odboji i v dalších akcích, které měly za cíl obnovu samostatnosti Československa. Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Poslední část expozice tvoří prostor, v němž probíhají příležitostné výstavy. Vedle zbraní je v muzeu vystavena řada unikátních dobových stejnokrojů, praporů, řádů, vyznamenání a rovněž osobních památek na čs. prezidenty a přední představitele čs. armády. Stálé expozice Sál 1914–1918 Je věnován období 1. světové války a I. čs. vojenskému odboji. Kromě vývoje na domácí politické scéně a účasti českých a slovenských vojáků pod prapory habsburské monarchie je největší část této expozice věnována především úsilí čs. domácího a zahraničního odboje o zřízení vlastního státního útvaru. Vzhledem k charakteru muzea je akcentována především historie zahraničních ozbrojených útvarů, čs. legií. Sál 1918–1939 Soustřeďuje se na muzejní zmapování historického vývoje armády meziválečného Československa. V tomto období ČSR patřila sice k menším, ale politicky, ekonomicky a kulturně nejvyspělejším státům tehdejší Evropy. V roce 1919 se dostala do ozbrojeného konfliktu se sousedním Polskem a především s Maďarskem, usilujícími o revizi státních hranic. Sál je zakončen exponáty z let 1938 a 1939, kdy došlo k narušení státní integrity a posléze k postupnému zániku čs. státnosti.Ke zcela unikátním patří i kolekce nejcennějších exponátů z muzejních sbírek VHÚ Praha, totiž nejvyšších zahraničních řádů udělených hlavám čs. státu, prezidentům T. G. Masarykovi a E. Benešovi, jakož i kompletní sbírka všech stupňů a skupin nejvyššího čs. Řádu Bílého lva. Sál 1939–1945 Je věnován 2. světové válce a II. čs. vojenskému odboji. Návštěvníci se detailně seznámí s účasti Čechů a Slováků ve vojenských operacích na všech frontách tohoto dosud nejkrvavějšího válečného konfliktu, v domácím odboji a v dalších akcích, které měly za cíl obnovení čs. státní samostatnosti. Úvod sálu je věnován odchodům čs. vojákům do zahraničí a jejich zapojení do prvních budovaných vojenských jednotek, závěr pak Českému národnímu povstání a osvobození Československa. Mezi nejcennější vystavované předměty patří i osobní památky na parašutisty Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Horní foyer muzea Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Příležitostné výstavy  V posledním výstavním sále se pořádají příležitostné výstavy, z těch nejúspěšnějších jmenujme alespoň „Bitva u Sokolova 1943“, „Invaze 1944“, „Military Radio“, „Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942“, „Doteky 2. světové války“, „Mobilizace“, „1945 - konec války v Čechách“. Do března 2014 je zde umístěna výstava „Pod křídly Sokola“, mapující 150 let historie tělovýchovné i společenské organizace Sokol. Výstava ukazuje vedle tělocvičné historie Sokola významnou měrou i jeho vojenskou linii: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo,“ tak zní známý výrok prezidenta T. G. Masaryka. Edukativní program pro školy - Operace Historikon - Cílem projektu „OPERACE HISTORIKON“ je nabídnout kvalitní program, který zvýší zájem žáků a studentů o dějiny naší země a zároveň svou náplní obohatí výuku vlastivědy a dějepisu na školách. Projekt se plně realizuje v Armádním muzeu Žižkov. Jedním z hlavních pilířů edukativního programu pro žáky ZŠ a studenty SŠ jsou komentované prohlídky s průvodcem. Ke všem expozicím muzea byl pro žáky různých věkových kategorií vytvořen pracovní list. Další součástí programu jsou přednášky k expozicím Armádního muzea. Veškeré poskytované služby včetně pracovních listů jsou pro školy ZDARMA. Nutná rezervace na tel.: +420 973 204 951 nebo na museum@army.cz. Možnost komentovaných prohlídek předem objednaným skupinám v počtu minimálně 10 osob. Nutná rezervace na tel.: 973 204 951 nebo na museum@army.cz

První opevnění města Jihlavy vzniklo již při založení města. Město mělo velký hospodářský i vojenský význam. Během 14. století prošlo opevnění změnami, hradby byly zesíleny hranolovými či polokruhovými věžemi v hradebním pásu se nacházelo pět bran. V husitském období došlo k dalšímu následnému zdokonalení. Město bylo velmi dobře opevněno, ve válečné době se sem uchylovali lidé z blízkého okolí a svůj majetek sem dávaly i významné instituce, například mniši ze sedleckého kláštera a před husity i mniši kláštera želivského. Středověké opevnění dlouhé pět kilometrů tvořila 6 m vysoká vnitřní zeď, před ní parkán s parkánovou zdí a až 7 m hluboký příkop. Hradby byly zesílené hranolovými, válcovými a polovičními věžemi. Prakánový pás pak doplňovaly bašty. V 16. století se začalo s budováním zemního bastionového opevnění před původním středověkým. To vyvrcholilo na konci 16. a v průběhu 17. století. Roku 1645 se Jihlavy zmocnily Švédové. Po jejich zdokonalení opevnění dokonce tvrdili, že jejich opevnění je nepřekonatelné. Vývoj následujících událostí nabral jiný spád. Během třicetileté války bylo město v podstatě zredukováno na město za hradbami. Rozsáhlé a mohutné opevnění se pro město stalo údržbově a vývojově neúnosným. Na konci 17. století a během první poloviny 18. století začalo opevnění chátrat, hradby se rozpadaly a příkop zanášel. V roce 1755 byla Jihlava jako pevnost formálně zrušena. Na konci 18. století započaly likvidační práce. Bourány zemní náspy, zavezen příkop u bran, taktéž samotné brány a jejich předbraní. Ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou některých komunikací byly na několika místech prolomeny hradby. V dalším století ubourány celé úseky hradeb. Tomu co nakonec zbylo se začalo věnovat pozornost až v roce 1950, tehdy byla Jihlava prohlášena za památkovou rezervaci. Do dnešní doby se dochovala zhruba 2/3 hradeb, nejvíce jižní polovina a pak část mezi Palackého a Husovou ulicí. V této časti se také nachází parkově upravený veřejnosti přístupný parkán. V menší míře v ulici Věžní je to hradební příkop a jen ve zbytcích vnější val. V Divadelní uličce můžeme vidět malebnou baštu vnitřně přestavěnou na obytný dům. Z pěti bran se dochovala jediná brána Matky Boží. Na hradebním úseku mezi ulicemi Benešova a Husova byl do jedné ze zbytků věže v hradebním pásu vložena železná konstrukce nepřevyšující výšku hradby, slouží jako malá volně přístupná rozhledna.

Zřícenina hradu Starý Jičín se vypíná na Starojickém kopci, nedaleko města Nový Jičín, v Moravskoslezském kraji. Historie hradu Původně gotický hrad, zde založili ve 30. letech 13.století Huckenwagenové. Konkrétně Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, jenž zastával důležité místo v družině Přemysla Otakara I. Hrad Starý Jičín patřil tak mezi nejstarší moravské hrady. Toto místo lákalo k osídlení už v pradávných dobách. Také Slované zde po svém příchodu založili hradiště. Po svém založení měl hrad funkci vojenskou a strážní. Hlavně vzhledem ke své strategické poloze blízko obchodní cesty do Polska a také u vstupu do Moravské brány. Počátkem 14. století se stal držitelem hradu rod pánů z Kravař, kteří hrad rozšířili přistavěním paláce při západní hradbě. Po několika změnách majitelů po husitských válkách získává panství na počátku 16. století rod pánů ze Žerotína. Ti provedli poslední stavební úpravy, když přistavěli renesanční palác a renesanční dělové bašty. Za účast na stavovském povstání ztratil Vilém Bedřich ze Žerotína čtyři pětiny majetku. Mezi nimi i panství Starý Jičín. 1624 bylo panství přiřčeno charvátskému bánovi Mikuláši Frankopávovi z Tržacu. Hrad byl v průběhu třicetileté války obsazován vojsky obou táborů. Po válce se v držení Starého Jičína vystřídala řada rodů. Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů, kteří jej drželi do roku 1906. Ovšem majitelé už neměli o hrad zájem, ten rychle chátral až se z něj stala zřícenina. Hrad dnes Zachovaly se části hradeb, hranolová věž se vstupní branou, zdivo renesančního paláce a dělové bašty. Nejlépe zachovalou částí je vnitřní hrad, jehož vnější obvodové zdi se zachovaly až do výše 2. patra, zachováno též torzo okrouhlé věže. V roce 1996 byla zrekonstruována strážní věž a upravena na hradní kavárnu a vyhlídku, kde je umístěna expozice historie hradu. Tipy na výlet V Novém Jičíně najdete Muzeum Novojičínska, radnici, renesanční Žerotínský zámek, kostel Nejsvětější Trojice nebo městské opevnění. Nedaleko odsud se nachází barokní zámek Kunín, zřícenina hradu Štramberk nebo zřícenina hradu Šostýn. Ubytovat se můžete v Novém Jičíně.

Šerák je významným vrcholem nacházející se jen pár kilometrů jihozápadně od Jeseníku. Od roku 1888 zde stojí kousek pod vrcholem horská chata s meteorologickou stanicí, rozšířená v roce 1926. Vrchol poskytuje krásné výhledy na Jesenicko, Staromětsko, Kralický Sněžník, Rychlebské hory aj. Na vrchol vede několik turistických cest. Z Ramzové nebo z Lázně-Lipová je možno jít přes Obří skály, což je náročnější. Podlnější cestou přes několik dalších vrcholů lze jít z Červeného sedla kam se lze dostat autobusem z Jeseníka. Asi úplně nejsnadnější verze je vyvézt se sedačkovou lanovkou z Ramzové kousek pod vrchol Šeráku. Jinak sem vedou další cesty přímo z Jeseníka nebo z Branné.