Zelená hora (637 m) je dominantou okolí města Cheb. Proto již v minulém století byla častým cílem nedělních procházek místních. Roku 1891 zde byla postavena jednoduchá trámová konstrukce vysoká 14 metrů. Nechal ji vystavět chebský okrašlovací spolek.Byla v provozu 16 let, poté musela být pro špatný stav uzavřena. Spolek se rozhodl vystavět rozhlednu novu, tentokráte již kamennou, ale trvalo dva roky než byl shromážděn potřebný finanční obnos. Její slavnostní otevření se neslo v politickém podtextu. Věž se totiž měla původně jmenovat Nová rozhledna, ale díky místním podporovatelům Německa pod vedením nacionálního politika Georga von Schönerera, byla pokřtěna jménem sjednotitele německé říše, kancléře Otto von Bismarcka a také se jim podařilo umístit na věž řadu germánských mytologických symbolů. O pár let později byla ještě v sousedství rozhledny postavena chata s pohostinstvím. Po roce 1948 byl vstup do okolí rozhledny zakázán, neboť se nacházela v pohraničním pásmu. Byla vymazána z map a postupně se na ní zapomnělo. V sedmdesátých letech vyrostl nedaleko rozhledny televizní vysílač a také byla zbořena turistická chata. Po roce 1989 byl sice přístup na ni možný, ale svůj účel mohla plnit těžko. Výhled byl totiž omezen vzrostlými stromy. Ke všeobecné spokojenosti vše vyřešila rekonstrukce v roce 2005 a 18 metrů vysoká mohutná rozhledna na Zelené hoře již opět nabízí kruhový výhled. Aby se před Vámi rozprostřel je nutné vystoupat 72 schodů. Budete odměněni výhledem na Chebsko, Krušné hory, Slavkovský les a část Šumavy.

Štěnovický a významný židovský hřbitov v Plzeňském kraji, najdeme na severovýchodním okraji obce, na konci ulice K Pile (dobrý výhled na hřbitov je i z ulici V Potocích). Hřbitov byl založen na svažitém pozemku nad Losinským potokem někdy v letech 1795-1796. Jeho původní výměra byla cca 700 m2, později pak byl ještě rozšířen na 850 m2. Zřejmě při tomto rozšíření na konci 19. století byla postavena průchozí márnice v severozápadním nároží hřbitova (dnes sloužící pro soukromé účely). Druhá světová válka se hřbitovu naštěstí vyhnula, stejně tak někdy nešťastné práce akcí Z v době komunistického režimu. Naopak v roce 1955 byl hřbitov vyčištěn od náletových křovin. Výrazně lepší péče se však dočkal až po roce 1990, kdy byl uklizen. Dobré péče se mu dostává i v současné době. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí, místy až dva metry vysokou. V 11 řadách zde najdeme na 162 náhrobků zhruba od doby založení. Ty nejstarší se nacházejí na východní straně, jsou z pískovce, žuly, ojediněle ze slivence. Některé jsou již poškozené erozí, na těch dobrých najdeme reliéfy symbolů a epitafy. Nejstarší epitaf byl datován zhruba do roku 1801 a je na náhrobku židovského osadníka z Čižic. Novodobější situované v části blízko vstupu jsou z mramoru či leštěné žuly. Na hřbitově jsou pochováni kromě židovských občanů ze Štěnovic, také židé z Litic, Starého Plzence, Chválenic a do poloviny 19. století i židé z Plzně (než byl zřízen nový židovský hřbitov v Plzni). Z výběru osob můžeme zmínit například sběratel plzeňských pověstí Ignaz Lederer se svými sourozenci a rodiči, Leopold Treichlinger, Winternitzové a další. Jak už bylo zmíněno o hřbitov je dobře pečováno, je uzamčen a přístup umožňuje pověřená osoba ze Štěnovic, která je uvedena na ceduli umístěné na brance hřbitova.

Kostel sv. Jakuba Většího stojí ve staré části Sokolova mezi Starým a Růžovým náměstím. Poprvé je doložen k roku 1290, jeho podoba, ale není známa. V roce 1632 vyhořel při dobývání města Sasy. V letech 1632-1637 byl vystavěn nový kostel v renesančním slohu. Ten později nahradila barokní úprava v letech 1671-1681. V roce 1873 byla při požáru poškozena věž, následně nouzově zakryta a v roce 1880 opatřena novou bání. Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, s předsunutou věží a presbytářem, který je uvnitř polygonální, vně oblý. Vchod je opatřen dochovaným barokním portálem z roku 1684. Strop lodi je klenutý a plochý, v presbytáři vidíme křížovou klenbu s lunetami, ve vstupní síni renesanční hřebínkovou klenbu. Na klenbě v kostele se nachází renesanční štuková výzdoba. Po obou stranách lodi jsou panské oratoře. Hlavní oltář pochází z roku 1756 od Jana Pavla Seydla, dva postranní oltáře sem byly převezeny v roce 1786 ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Dále můžeme vidět pískovcovou křtitelnici (1679), kazatelnu (2. pol. 18. století), původní barokní lavice a další barokní vybavení.

Zachovaná věž tvrze Lošany se nachází v areálu rozlehlého hospodářského dvora na severním okraji stejnojmenné obce, ležící přibližně 8 km jihozápadně od Kolína. Historie tvrze Soudě dle architektonických detailů pochází tvrz z období první poloviny 15. století. Písemné prameny o jejích počátcích mlčí, jejími majiteli však zcela jistě v té době byli Alderové z Lošan. Poprvé lze o existenci tvrze dle písemných pramenů soudit v roce 1484, kdy majitel Lošan Jan Čábelický ze Soutic zde měl purkrabího Mikuláše ze Stropnice. Janův syn pak prodává ves Lošany s tvrzí městu Kutná Hora. Při té příležitosti je již tvrz přímo zmiňována. Kutná Hora vlastnila tvrz až do jejího zestátnění v roce 1945. Poté ji spolu s dvorem, jehož hlavní budova vznikla v 17. století na místě příkopu, využíval Státní statek Kolín, který prováděl jen nejnutnější opravy. Dnes je tvrz v soukromých rukách a nepřístupná veřejnosti. Dnešní podoba Věž tvrze je do dnešních dnů velmi dobře dochována. Má celkem 5 pater – polozapuštěné přízemí a první patro s valenými klenbami a 3 plochostropá podlaží určená k obytným účelům. První dvě podloží byla přístupná portály ze dvora, vstup do třetího patra zajišťovala dnes neexistující pavlač či budova, z níž vedl do hrotitého portálu padací mostek. Ve čtvrtém patře se zachovaly zbytky sopouchu a stopy po prevetu. V okolí můžete ještě navštívit zámek Bečváry nebo si prohlédnout město Kolín, kde jistě najdete také ubytování. M.K.