Městská knihovna byla postavena v letech 1924 – 1928 podle projektu F. Rotha. Průčelí budovy je vyzdobeno alegorickými sochami od L. Kofránka. Knihovna zde byla zřízena v roce 1891. Severní část Mariánského náměstí uzavírá budova městské knihovny, která vyrostla na asanačně uvolněném pozemku. Moderní architektura od Františka Roitha z let 1926-28. Nad průčelním balkonem je šest alegorických plastik z travertinu od Ladislava Kofránka. Největší pozornost při stavbě budily kamenické práce, neboť veškeré portály byly provedeny ze železnobrodské žuly a hlavní fasáda směřující do náměstí i přilehlý boční trakt ze slovenského travertinu. V budově jsou knihovny, čítárny, přednáškové sály, velká sbírka hudebnin. Ze Žatecké ulice je vstup do divadla Říše loutek, při kterém byla v roce 1929 založena mezinárodní unie loutkářů UNIMA.

Informační centrum je v provozu od června 2005 a od svého vzniku je zařazeno do seznamu Oficálních turistických informačních center ČR. Od roku 2006 je vlastníkem certifikátu Cyklisté vítáni. Mimo běžných reklamních předmětů lze v infocentru zakoupit kompletní sortiment čajů firmy Jemča Jemnice.

Památník je umístěn v rodném domě Karla Havlíčka Borovského. Stavení roku 1817 postavil Havlíčkův otec Matěj. KHB se zde narodil o čtyři roky později. Roku 1929 koupila dům Občanská záložna v Praze - Vršovicích a věnovala ho Havlíčkovu novinářskému fondu za podmínky, že zde bude zřízeno Havlíčkovo muzeum.To bylo slavnostně otevřeno v roce 1931. V letech 1956 a 1970 bylostavení za účasti Památníku národního písemnictví rekostruováno a v roce 1978 byl objekt vyhlášen za národní kulturní památku. Návštěvníci mohou shlédnout stálé  expozice věnované životu a dílu slavného rodáka. Nově jsou ve výstavních prostorách umístěny 2 stálé expozice: jedna se týká rodáka dr. Josefa Stránského, DFC a padlým příslušníkům 311. peruti RAF z Vysočiny a druhá sochaře Viktora Dobrovolného. Stálá expozice Rodný dům Karla Havlíčka Borovského. Život a dílo Karla Havlíčka Borovského - průvodcovské slovo s výkladem o K. H. Borovském, Zdeňce Havlíčkové. Havlíčkovské oslavy. Rodák dr. Josef Stránský - pilot u 311. peruti RAF a letci 311. peruti z Vysočiny, kteří padli ve 2. sv. válce. Rodák Viktor Dobrovolný - sochař, výstava jeho děl. V domku také sídlí místní knihovna a informační centrum.

Románský kostel byl postaven kolem roku 1168 na místě starší rotundy. V 70.-80.letech 14. století byl goticky přestavěn. Tehdy byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář. Renesanční přestavba pak proběhla v roce 1591. V první třetině 18. století byl barokně upraven interiér kostela, nově sklenuta loď a věž snížena o jedno patro. Kolem roku 1800 při pozdně barokní úpravě byly prolomeny nová okna a rozšířena varhanní kruchta. Roku 1892 byl kostel znovu upraven tentokrát puristicky, odstraněny některé pozdější přístavby. Mělo jít o obnovu románského vzhledu, příliš se však nepovedla. V roce 1910 byl postaven sousední kostel sv. Jana Křitele. Od té doby se změnila funkce kostela na hřbitovní a začal postupně chátrat. V současné době (2009) není kostel v příliš dobrém stavu. Stavba je jednolodní z tesaných kvádrů v pásech střídavě z bílého a červeného pískovce. Presbytář je pětiboce uzavřený s opěráky. Západnímu průčelí dominuje hranolová věž 38,5 m vysoká. V jižní stěně lodi jsou dvě románská okna a fragment původního románského portálu. Pod střechou je loď zdobena římsou s obloučkovým vlysem a zubořezem. Na věži je jedno románské okno a dvě sdružená románská okénka. Pod střechou je opět římsa s obloučkovým vlysem a zubořezem. Presbytář dodnes osvětlují gotická hrotitá okna s kružbou (původně jich bylo sedm) a je sklenut dvěma poli žebrové klenby. Klenební žebra jsou štíhlého hruškovitého profilu a protínají se ve dvou velkých kruhových svornících s reliéfem růžic. Ve východní stěně se nachází konzole s reliéfem lidské polopostavy. Najdeme zde i pozůstatek sanktuáře. Vybavení interiéru kostela je víceméně barokní až rokokové. Rokokový je hlavní oltář z roku 1794. Dále jsou zde pak boční oltáře z roku 1766 a oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1800. V podvěží jsou zazděny tři renesanční náhrobky, jeden Anny a Ludmily Mírkové ze Solopysk (1582), druhý Adama Mírka ze Solopysk (1560) a třetí Barbory Dobřichovské (1581).