Základní kámen k evangelickému kostelu byl položen 21.8.1904 a již 8.12.1905 byla stavba dokončena. Neorománský kostel inspirovaný porýnskou středověkou sakrální archtekturou byl postaven podle plánů stuttgartských architektů Eisenlohra a Weigla. Věž kostela nad hlavní předsíní je vysoká 26 m. I když je kostel postaven na svahu a velmi úsporně zhotoven, neprojevuje se žádný zásadní stavební problém a obstál dokonce menší zemětřesení. V letech 1960-85 docházelo k postupným opravám, v roce 1990 byla provedena rekonstrukce vytápění na teplovodní systém, díky příjemnému teplu je tak využíván celoročně. Na věži kostela byly původně tři zvony, které vážily dohromady 1.140 kg a stály 3.069 marek. Dnes je zde jen jediný (Luther), ostatní dva byly zabaveny v době druhé světové války pro potřeby válečného průmyslu. Kostel má i jednu neobyčejnou zajímavost. I když jsou zde varhany, žádné neuvidíte. Jde o pozoruhodný malý starý nástroj, který byl zabudován s celým prospektem tak, že nejsou vidět žádné píšťaly. Původně sloužily divadlu ve Weimaru, při jeho rekonstrukci byl tento nástroj vyřazen. Dnes již neznámý občan snad bydlící v Kynšperku je zakoupil a kostelu daroval. Rozebrané byly přepraveny vlakem a sestaveny za dva týdny občanem, který nebyl varhanář, ale stavitel klavírů. Již tehdy byly mechanické dřevěné části opotřebované a kovové části poruchové. Hra na tento nástroj vyžadovala velkou znalost stroje a správnou volbu rejstříků, aby byl poslech přijatelný. Varhany nešly nikdy ladit, neboť neměly správný regulační měch. Při stěhování byl dokonce jeden rejstřík vyměněn za odpovídající trendu tehdejší doby, ale neodpovídal originální dispozici varhan. Dne 8.11.2004 začala náročná oprava varhan. Byly rozebrány do jediné píšťaly, celkem jich bylo 378, vyčistěny, opraveny, vráceny na původní místo a naladěny. Oprava trvala plných 14 dnů a zhruba 13 hodin denně. Byl tak zachráněn unikát, kterých již v naší republice mnoho není. Od roku 1946 užívá kostel českobratrská církev evangelická.

Na jižním úbočí Plešivce při turisticky značené cestě můžeme najít viklan, křemencový balvan o výšce zhruba 2 metry a dlouhém 3 metry. Ještě v 19. století se vikla. Dnes se to již nepodaří, údajně se tak stalo po úderu blesku, který jej srazil z ložiska. Podle legendy se houpáním prý dal přivolat déšť, otevřít země, čarodějnice na něm houpaly své děti a také se jím dala ověřit věrnost žen. Ta která jím nepohla byla prý nevěrná.

Park Podvinný mlýn.

Štěchovická přehrada se nachází v blízkosti stejnojmenné obce zhruba 28 kilometrů jižním směrem od Prahy. Historie stavby je velmi dlouhá a poznamenaná druhou světovou válkou. Pro spory o koncepci přehrady bylo promarněno její nejpříhodnější období pro stavbu v době první republiky. Až teprve v roce 1937 bylo přikročeno k zadání stavby zdymadla ve Štěchovicích. Místo stavby bylo poměrně úzké a na pravém břehu nepřístupné, silný proud, proměnlivé vodní stavy a problémy se zamrzáním. Také protože musela být zajištěna plavba pro vory a lodě byla celá stavba rozložena do tří etap. Pro výrobu betonové směsi byly na obou březích zřízeny betonárky, které na celou stavbu vyrobily 186.000 m3 betonu. Celá Štěchovická přehrada s hydrocentrálou byla uvedena do provozu v roce 1945. Přehrada je přímá, tížná, betonová, obložená žulovými kvádry. Sestává se z betonového tělesa s pěti přelivnými poli po 20 m. Výška ke koruně je 22,5 m  a šířka v základech 20 m. Délka hráze je 124 m. Přelivy byly dimenzovány na povodeň v roce 1890 pro statický výpočet tělesa zatížení z bezpečnostních důvodů zvýšeno ještě o 50%. Takové povodni byla přehrada vystavena v roce 2002. K ochraně betonových konstrukcí je celé vodní dílo obloženo kopákovým žulovým zdivem. U pravého břehu je umístěno plavební zařízení sestávající se ze dvou komor za sebou. Plavidla na nich překonávají výškový rozdíl hladin 20 m. Vrata komor jsou vzpěrná a svojí výškou představují unikát ve vodním hospodářství v Evropě. Obtoky i výtoky byly provedeny ze železobetonu obloženého kvádrovým zdivem a jsou pro toto své provedení dodnes v perfektním stavu. Součástí stavby je středotlaká a v roce 1942 bylo rozhodnuto vzhledem k příznivé terénní konfiguraci k výstavbě i vysokotlaké přečerpávácí elektrárny. Ve středotlaké elektrárně pracují dvě Kaplanovy turbíny o výkonu 2 x 11,25 MW. Vysokotlaká elektrárna měla původně dvě Francisovy turbíny o výkonu 2 x 21 MW, v roce 1992-1995 prošla zasádní rekonstrukcí kdy byly turbíny nahrazeny jedním reverzibilním soustrojím typu Francis – FR 180, její dnešní výkon je tak 50 MW. V tomto důsledku bylo i upraveny i přivaděče vody z akumulační nádrže umístěné na vrchu Chlum. Dva přivaděče vedoucí z akumulační nádrže jsou těsně nad elektrárnou spojeny do jednoho tzv. „kalhotovým“ kusem, vedoucím k turbíně. Celá přečerpávací elektrárna byla umístěna 29 m pod úrovní spodní vody, pro novou turbínu byla vyhloubena jáma 45 m hlouboká. Dnešním hlavním účelem vodního díla je vyrovnávání špičkových odtoků z vodních elektráren Slapy a Orlík. Zatopená plocha přehrady je 95,7m. Své využití našla pro rekreaci, plavbu i sport. K jejímu většímu rozšíření však nedošlo. Důvodem je nejen horší dostupnost, zejména motorovými vozidly, ale také chladnou vodou a to i v letních měsících. Zásobována je totiž spodní studenou vodou, odebíranou ze Slapské turbíny a v poměrně krátkém úseku je zastiňována vysokými svahy, voda tak nestačí příliš změnit svoji teplotu. Díky tomu však zůstalo toto údolí, které přišlo o svoje pověstné Svatojánské proudy alespoň trochu stále romantické. Skalnaté svahy dokreslují stále původní sruby, trampské osady, včetně svých totemů a šerifů. Od Slapské přehrady až po Štěchovickou vede po levém břehu turistická cesta, vedená místy pohodlně a místy po skalnaté stráni se skalními tunely.