Bysta spisovatelky Karoliny Světlé je dílem sochaře Gustava Zouly z roku 1910. Architektonické řešení navrhl Josef Fanta. Obsahuje i základní data literátky a nápis: „Památce slavné spisovatelky a z vděku zásluhám velké Češky věnováno MDCCCCX“. Pomník je umístěn v parku na Karlově náměstí. Jižně od křižovatky s Ječnou ulicí.

Na pražské Kampě proti severnímu výběžku Střeleckého ostrova stojí seskupení budov mající čp. 503 a 527. Jsou to objekty bývalých Sovových mlýnů. Dle pověsti zde stál v dávné minulosti vůbec první pražský mlýn, který dodával mouku na Pražský hrad. Pověst vypravuje i původu jména. Při kácení mohutného dubu, který musel uvolnit místo pro stavbu mlýna, vylétla ze jeho dutiny sova, v pohanských dobách ke své užitečnosti považovaná za posvátného ptáka. Tato událost byla považována za příznivé znamení a mlýn byl proto nazván Sovím. Skutečné pojmenování je však prozaičtější. Svůj název získala v polovině 16. století, kdy jej vlastnil význačný staroměstský měšťan Václav Sova z Liboslavě. Velkým nepřítelem Sovových mlýnů, když pomineme válečné události, byly oheň a voda. Objekty několikrát vyhořely většinou zásluhou neopatrnosti obsluhy mlýna. Také každá větší povodeň znamenala vzhledem k jejich poloze zkázu. Poněkud lepší situace nastala poté, co byl ostrov kampa zpevněn sutí z vyhořelých malostranských domů při požáru v roce 1541. Zhruba v polovině 19. století se mlýny dostaly do držení rodiny Odkolků. Podnikavý František Odkolek se pustil do velkých stavebních úprav mimo jiné přivedl část mlýnů na parní pohon, z tohoto důvodu byl v roce 1872 postaven vysoký komín, který byl velikou estetickou závadou nádherného malostranského panoramatu. Svůj špatný den měly mlýny z 29. na 30. ledna 1896. Tehdy zde vypukl rozsáhlý požár, zdaleka viditelný. Žár byl tak silný, že začal tát a praskat i led na Vltavě. Škody byly tenkrát nedozírné. Po roce 1913 mlýny odkoupilo od Odkolka město a v roce 1920 byla východní část mlýna zbořena z důvodu regulačních prací na Vltavě. Dlouho byly mlýny v dezolátním stavu až teprve nedávno byly opraveny. Paradoxně práce skončily krátce před povodní v roce 2002. Opravy však provázely i spory s památkáři zvláště se jim nelíbila skleněná kopulka která měla být původně vyšší a měla zde být vyhlídka.

Malé náměstí leží v místě, kudy vedla cesta k brodu, který byl v místě dnešního Mánesova mostu. Byly zde objeveny pozůstatky starého osídlení. Náměstí má trojúhelníkovitý tvar a je obklopeno řadou historických domů. Ve 14. století ze tomuto místo říkalo Věnečnícký nebo též Vlásenkářský trh. Podle zboží, s kterým se zde obchodovalo. Ve druhé polovině 15. století zde zhotovovaly koňské postroje a tak se zde říkalo V uzdářích nebo též Pod uzdáři. V 17. století se název změnil na Malý ryneček. Současný název náměstí nese od poloviny 19. století. Název Malé ho odlišuje od sousedního „velkého“ Staroměstského náměstí.

Městská knihovna byla postavena v letech 1924 – 1928 podle projektu F. Rotha. Průčelí budovy je vyzdobeno alegorickými sochami od L. Kofránka. Knihovna zde byla zřízena v roce 1891. Severní část Mariánského náměstí uzavírá budova městské knihovny, která vyrostla na asanačně uvolněném pozemku. Moderní architektura od Františka Roitha z let 1926-28. Nad průčelním balkonem je šest alegorických plastik z travertinu od Ladislava Kofránka. Největší pozornost při stavbě budily kamenické práce, neboť veškeré portály byly provedeny ze železnobrodské žuly a hlavní fasáda směřující do náměstí i přilehlý boční trakt ze slovenského travertinu. V budově jsou knihovny, čítárny, přednáškové sály, velká sbírka hudebnin. Ze Žatecké ulice je vstup do divadla Říše loutek, při kterém byla v roce 1929 založena mezinárodní unie loutkářů UNIMA.