Horní popovská bříza, okres Karlovy Vary.

Stavba kostela sv. Mořice na dnešním Stojanově náměstí založil již roku 1260 biskup Bruno ze Schauenburgu. Během staletí byl několikrát upravován. Na konci 14. století to byla gotická přestavba, po husitských válkách kdy byl v roce 1432 vypálen a stejný osud jej postihl při třicetileté válce v roce 1643. Při požáru roku 1836 byl téměř zničen. Jeho dnešní podoba pochází z puristické přestavby v novogotickém slohu od stavitele Antonína Archeho. Vnitřní zařízení pochází převážně z doby novogotické přestavby. Na hlavním oltáři je obraz sv. Mořice v Thébské legii od Antona Pettera. Na něm se pak nachází gotická socha Piety. Před oltářem pseudogotický náhrobek biskupa Bruna ze Schauenburgu. Ve východní zdi presbytáře kenotaf biskupa ze Sommerau a ve vikářské sakristii renesanční portálek z roku 1582. Interiér kostela zdobí nádherná fresková výzdoba.

Kostel sv. Jakuba Většího stojí ve staré části Sokolova mezi Starým a Růžovým náměstím. Poprvé je doložen k roku 1290, jeho podoba, ale není známa. V roce 1632 vyhořel při dobývání města Sasy. V letech 1632-1637 byl vystavěn nový kostel v renesančním slohu. Ten později nahradila barokní úprava v letech 1671-1681. V roce 1873 byla při požáru poškozena věž, následně nouzově zakryta a v roce 1880 opatřena novou bání. Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, s předsunutou věží a presbytářem, který je uvnitř polygonální, vně oblý. Vchod je opatřen dochovaným barokním portálem z roku 1684. Strop lodi je klenutý a plochý, v presbytáři vidíme křížovou klenbu s lunetami, ve vstupní síni renesanční hřebínkovou klenbu. Na klenbě v kostele se nachází renesanční štuková výzdoba. Po obou stranách lodi jsou panské oratoře. Hlavní oltář pochází z roku 1756 od Jana Pavla Seydla, dva postranní oltáře sem byly převezeny v roce 1786 ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Dále můžeme vidět pískovcovou křtitelnici (1679), kazatelnu (2. pol. 18. století), původní barokní lavice a další barokní vybavení.

Oproti jiným metropolitním městům se Praha se stavbou svého planetária poněkud opozdila. Dokončeno bylo až v roce 1960. Bylo postaveno podle projektu arch. Jaroslava Fragnera. Byla poplatná době a to do jisté míry vyjadřoval i sloh nazývaný socialistický realismus. Ještě dnes jsou zvenku pod kupolí po celém obvodovém plášti vidět mělké výklenky, tvářící se jako zazděná okna. Je jich celkem 12 a podle původního záměru měla být v každém výklenku socha budovatele socialismu. Měly představovat různé dělnické profese jako slévač, havíř, stavař atd. Z finančních důvodů k tomu nedošlo. Po svém dokončení měla budova půdorys o průměru 24 m a celkovou výšku 23,90 m, tři podlaží, ochozy a terasy. V suterénu byly dílny a přednášková síň pro 240 osob. V přízemí laboratoře, šatny a bufet. Vlastní planetárium mělo prostor v prvním patře. V sále pro 467 osob byly instalovány složité přístroje, vesměs od firmy Carl Zeiss Jena. Stejná firma vyrobila i projekční planetárium, které promítalo přes 9.000 hvězd pomocí 32 projektorů umístěných ve dvou velkých koulích. Celý přístroj vážící 2 tuny, vysoký 5 metrů byl mistrovským dílem jemné optiky a mechaniky. Střecha kupole byla sestavena z 216 kusů prefabrikovaných dílců. Hned od otevření nemělo planetárium o návštěvníky nouzi. V letech 1988-90 prošlo planetárium rekonstrukcí. Největší změnou byl nákup nového přístroje. Jde o absolutně špičkový optický přístroj Kosmorama, taktéž výrobek firmy Carl Zeiss Jena. Po uplynutí záruční doby Kosmoramy byla do přístroje nainstalován nový řídicí systém. Změnila se i doplňková projekční technika, přibyla širokoúhlá, celooblohová a panoramatická projekce, kvalitní velkoplošná videoprojekce a nový laserový projekční systém. Planetárium nabízí desítky programů a má také svoje vlastní nahrávací studio, ve kterém se vystřídalo mnoho umělců, mezi nimi i takový mistr hlasového projevu, jakým je Radovan Lukavský.