Rozhledna stojící na vrchu, kterému se říká Březina u Žandova, u Uhlířských Janovic, je stavbou, která v sobě snoubí mnoho funkcí. Je to radiokomunikační bod, který využívají zdravotníci, záchranáři, vojáci, policie, hasiči a v neposlední řadě také turisté.  Projekt vyšel z dílny plzeňské firmy IND Bau, s.r.o. Stavba probíhala od října 2000 do dubna 2001. Za její stavbou stála plzeňská firma GES-Electronics, která měla v plánu postavit takových komunikačních bodů několik. Věž spočívá na čtyřech betonových pilotech, které sahají do hloubky 6,3 m. Na základech stojí ocelová, žárově pozinkovaná věž s celkovou hmotností přes 27 tun. Vyhlídková plošina která byla trvale zpřístupněna 29.7.2001 je ve výšce 23 m. Na ní vede 109 kovových schodů. Náklady na stavbu věže dosáhly 3,5 mil. korun. Kromě vyhlídkové plošiny jsou na věži ještě dvě anténní plošiny ve výškách 30,3 m a 40,9 m. Jelikož stojí věž na nejvyšším bodu Kutnohorska, poskytuje rozsáhlý kruhový výhled na okolní města a celou východní část středních Čech od Prahy až po masiv Železných hor. Klíče lze vypůjčit v Žandově v č.p. 18 u pana Vedrala, proti pomníku padlých v 1. sv. válce.

Nová budova divadla Minor ve Vodičkově ulici(prostor bývalého kina Skaut) byla otevřena roku 2001 a v dalším roce získala prestižní ocenění Stavba roku 2002 a cenu primátora hlavního města Prahy. K nejzajímavějším akcím pořádaným v Divadlo Minor je dvoudenní Přehlídka sólové tvorby pro děti. 

Sezimovo Ústí je město se zhruba 7300 obyvateli, ležící v Jihočeském kraji v okresu Tábor, mezi Planou nad Lužnicí a právě Táborem. Město leží na pravém břehu řeky Lužnice a prochází jím důležitá mezinárodní silnice E55, která ho rozděluje na dvě části, které mají rozdílnou historii i vzhled. Sezimovo Ústí I, které leží na západní straně u Lužnice je historickou částí města, vzniklo již ve 13. století, bylo zničeno během husitských válek a v 19. století opět vystavěno. Sezimovo Ústí II., situované na východní straně silnice, vzniklo jako dělnická kolonie během průmyslového rozvoje, který se započal roku 1939.Sezimovo Ústí I bylo prvně uváděno pouze jako Ústí a to poprvé roku 1250. A týká se zasvěcení tamního klášterního kostela sv. Dominikovi. Později bylo dáváno do souvislosti se Sezemou z mocného šlechtického rodu Vítkovců, a proto bylo nazýváno Sezimovým Ústím. Postupem doby dosáhlo město svojí vrcholně středověké podoby s domem Pánů z Ústí, klášterem, kostelem a farou, špitálem a třemi předměstími. Jeho vrchol a pád přišel s Husitskou revolucí. Nejdříve se stalo centrem dění, kdy roku 1413 pobýval na blízkém Kozím hrádku mistr Jan Hus. Zde též sepisuje své hlavní dílo De ecclesia. Po jeho upálení roku 1415 v Kostnici, v Sezimově Ústí vznikla nejstarší husitská obec. Konec původního města přišel v roce 1420, kdy sami husitští obyvatelé město vypálili zřejmě z vojensko-strategických a také z náboženských důvodů a zanechali zde vše, co připomínalo staré časy. Již předtím bylo obyvatelsko Ústí přesídleno na nedalekou skalní ostroh s hradem, hradištěm a se zříceninami stejnojmenného města a nové sídliště dostalo jméno podle bliblické hory Tábor. Ústecké spáleniště pustlo, zarůstalo travou a křovinami. Sezimovo Ústí se stalo významným archeologickým nalezištěm, které vydalo svědectví o životě lidí zpočátku 15.století. Byl odkryt úplný unikátní půdorys ústeckého předměstí. Nové město s celými usedlostmi, řemeslnickými dílnami, studnami i trativodním kanalizačním systémem. Není divu, že Sezimovo Ústí je nazýváno českými Pompejemi. Dnešní Sezimovo Ústí 1, bylo obnoveno roku 1828. Jeho dnešní podoba je tvořená domky se zahradami a množstvím zeleně, zasazené do příjemného prostředí krásné přírody. Dominantou historické části města je Husovo náměstí. Již v 19.století byla vystavěna škola a kostel.Sezimovo Ústí 2 vzniklo na místě pozemků městského dvora zásluhou podnikatelských aktivit Tomáše Bati. Tento zlínský podnikatel si zvolil toto místo pro výstavbu svého závodu a rozhodl se, jak bylo jeho zvykem, zde vybudovat pro své dělníky nové město. V roce 1939 bylo započato s výstavbou velkého strojírenského závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu. V jeho sousedství současně vyrostl nejen kulturní a zároveň obchodní dům, dnes hotel, ale i moderní sídliště pro zaměstnance, architekturou podobné zástavbě ve Zlíně, tzv. Baťovské domky. Po druhé světové válce došlo k rozvoji obce zejména budováním dalších průmyslových závodů.Dnešní Sezimovo Ústí je vyhledávaným turistickým cílem, zejména pro osobnost druhé československého prezidenta Edvarda Beneše. Který měl v historické části letní sídlo, ve kterém často pobýval a také zde 3.září 1948 zemřel. Jeho odkazu se návštěvníci mohou poklonit na několika místech. Celoročně přístupný je park s hrobkou, kde je prezident spolu s manželkou pochován. Památník Dr. E. Beneše ve vile, kde lez navštívit pracovnu úmrtní pokoj, je přístupný jen ve dnech státních svátků a dnech osobních výročí manželů Benešových. V roce 2005 byl otevřen také nový Památník Dr. E. Beneše - přístupný denně od května do září. Necelé 3 km od města se v lesích nachází další důvod proč město navštívit, zřícenina Kozího hrádku. Sezimovo Ústí je rovněž dobrým výchozím bodem pro návštěvu dalších pamětihodností a zajímavostí v blízkém či vzdálenějším okolí. Jsou to hrady Kotnov v Táboře, dále Šelmberk, Choustník a Příběnice. Blízké zámky jsou v Bechyně a Starý zámek u Borotína. Unikátní technické dílo jako je Stádlecký řetězový most. Příroda kolem Sezimova Ústí je vhodná pro pěší turistiku, cyklistiku nebo projížďku na koni. K návštěvě lákají i přírodní zajímavosti - Přírodní památka Luční, Chýnovská jeskyně, Botanická zahrada v Táboře nebo naučná stezka Borkovická blata. Lákavá je rovněž v letních měsících řeka Lužnice.

Rozhledna stojí na malém kopečku (225 m.n.m.) vedle Velkých Pavlovic. Vede sem cyklostezka a zároveň se k ní dá odbočit ze silnici Velké Pavlovice – Bořetice. Rozhledna byla postavena v roce 2009 v rámci Programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007-2013. Zahraničním partnerem se stalo město Senica. Dřevěná rozhledna s ocelovým vnitřním vřetenovým schodištěm a vyhlídkovou plošinou je 18,6 m vysoká, přičemž vyhlídková plošina se nachází ve výšce 15 m, na kterou vede 75 schodů. Projektantem stavby se stal architekt Ing. Martin Novák ve spolupráci s Ing. Antonínem Olšinou. Právě Ing. Olšina je projektantem rozhleden na Poličsku (Borůvka, Terezka, Toulovcova). Rozhledna Slunečná se tvarově blíží nejvíce rozhledně Borůvce, je však nezvykle mírně vychýlená do strany, směrem k Velkým Pavlovicím, což ji přidává na atraktivitě. Základy rozhledny jsou železobetonové, podezdívka je postavena z kamenů bílého vápence dovezeného sem z lomu nedaleko Senice. Dřevo pochází z Vysočiny, konkrétně z lesů okolo města Ždírec nad Doubravou. Nedílnou součástí areálu jsou dvě stavby stylizované do podoby typických jihomoravských vinných sklípků. V menší budově se nachází sociální zařízení, druhá nabízí občerstvení, prodejnu suvenýrů a také ukázkový vinný sklípek. Rozhledna poskytuje dobrý výhled: obce Velké Pavlovice a Bořetice, Hodonín, Senica, Břeclav, Mušovská jezera, hřeben Pálavy se siluetou Dívčích hradů a další. Rozhledna je volně přístupná.