Na severozápadním okraji Chomutova se přes údolí potoka Chomutovky a zároveň nad ulicí Bezručova klene 142 m dlouhý železobetonový akvadukt, který převádí vodu umělého kanálu Podkrušnohorského přivaděče.

Muzeum techniky a řemesel v Kolovči na Domažlicku překvapí návštěvníka nebývalou velikostí výstavní plochy a pestrou paletou vystavených exponátů. Těšit se tak můžete na výstavní plochou 900 m2 a více než 6000 vystavených předmětů. Tímto počtem se muzeum řadí mezi nejobsáhlejší svého druhu v České republice. Jak už název muzea napovídá, čeká zde na nás přehled všech tradičních řemesel a živností provozovaných na vesnici. V současnosti se v muzeu nachází 48 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších 12 technických expozic. Řemeslné dílny Návštěvníci mohou zhlédnout například tyto řemeslné dílny -  řeznickou, pekařskou, cukrářskou, vlásenkářskou, bednářskou, sedlářskou, kloboučnickou, kartáčnickou, kamenickou, hodinářskou. Živnosti zde jistě zaujme - holičství a kadeřnictví, hostinec ,koloniální obchod, řeznický obchod, tkalcovna i ordinace dentisty s laboratoří. Dále je k vidění expozice hodin a hracích strojů, kočárků a hraček, elektropřístrojů, zařízení kuchyně, pastí na zvířata, zpracování mléka i hasičskou zbrojnici. K zajímavostem patří i světoznámý kolovečský mlýn na přemílání starých bab na mladá děvčata. Keramika Součástí prohlídky je funkční hrnčířská dílna. Již od roku 1785 vyrábí v Kolovči rod Volfů tradiční lidovou keramiku. Hrnčířské umění se v této rodině již po sedm generací předává z otce na syna. U zrodu této tradice stál Lambert Wolf a v současnosti v ní pokračuje Rudolf Volf se synem Martinem. Kolovečská keramika je charakteristická svým červenohnědým střepem a tradičním dekorem. Od roku 1900 se vyrábí také tmavě modrá keramika. Všechny výrobky jsou vyráběny ručně a do dnešních dnů jsou dodržovány původní technologické postupy. Za svou práci byl Rudolf Volf jmenován „Mistrem lidové umělecké výroby“ a v roce 2001 obdržel z rukou ministra kultury titul „Nositel tradice lidových řemesel“. Služby prohlídka s odborným výkladem možnost volby základní a rozšířené prohlídky zhlédnutí krátkého filmu, pojednávající o vzniku a historii mlýna na přemílání bab na mladá  děvčata pro skupiny nad 10 osob ukázka práce na hrnčířském kruhu možnost nákupu z širokého sortimentu keramiky za výrobní ce návštěva původní hrnčířské dílny rodiny Volfů organizované výpravy je lépe objednat předem telefonicky pro organizované výpravy nad 30 osob sleva na vstupném parkoviště 50m od budovy muz cykloturistům možnost uzamčení kol ve dvoře

Zříceniny hradu Kostomlaty pod Milešovkou se nachází na výrazném kopci nedaleko obce Kostomlaty. Historie hradu Hrad vznikl v první čtvrti 14. století v místech, kde v 10. století stávalo slovanské hradiště. Nedlouho poté, co pánové z Oseka v roce 1333 hrad dostavěli, koupil jejich sídlo markrabě moravský, budoucí císař Karel IV. Pozdější započatou přestavbu přerušily husitské války a operace vojsk znepřátelených stran hrad těžce poškodily. Vážně na něj v 17. století dolehla konfiskace majetku za účast majitelů panství, Petra a Oldřicha Kostomlatských z Vřesovic, na stavovském povstání 1618-20. Koupí přešel do majetku Černínů. Od 19. století se konaly pokusy o jeho záchranu. Rekonstrukce však probíhaly bez jasné koncepce, a tak hrad byl opět později znepřístupněn. Dnes je vstup do hradu jen na vlastní nebezpečí. Dispozice hradu Jádro první fáze hradu tvořil okrouhlý bergfrit, který je zakončen užší nástavbou s ochozem. Věž tohoto typu se nazývá máselnice. Dále to pak byly dva rovnoběžné paláce. Celé jádro pak obtáčel parkán. Do hradu se vcházelo drobnou, čtverhrannou věží, kterou zajišťovala okrouhlá hradební věž s čtverhranným interiérem. V první polovině 15. století byl hrad modernizován. Byla zlepšena obranyschopnost pomocí dvou bašt. Rozšířen, zvyšen a lépe vybaven byl palác při velké věži. Hrad dnes Z hradu se nejvíce zachovaly zbytky jádra hradu s okrouhlou věží (máselnicí), vstupní brány s okrouhlou věží a zbytky opevnění. Areál hradní zříceniny je volně přístupný. Tipy na výlet Vydat se můžete třeba na barokní zámek Bílina, taktéž barokní zámek Duchcov nebo na přírodní památku Bořeň, což je mohutný znělcový vrch. Severovýchodně od Kostomlat najdete klášter Osek nabo zříceninu hradu Rýzmburk u Oseka. Na hoře Milešovka najdete rozhlednu. Poblíž Milešovky je také zámek Milešov. Zavítat můžete také na zřícenina hradu Oparno. Ubytovat se můžete v Bílině nebo v Duchcově.

Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.