Dřevěný kostelík sv. Cyrila a Metoděje v obci Hrčava patří mezi ty nejmladší v kraji, je z roku 1936. Každoročně se tu na svátek patronů setkává mnoho lidí ze tří států a to tím, že obec leží v tzv. trojmezí a blízko se nachází hranice se dvěma státy. V interiéru vyniká zejména křtitelnice, vynikající řezbářská práce dnes již nežijícího místního rodáka Zogaty.

Skalní masiv nazývaný Rudolfův kámen (484 m.n.m.) se nachází asi 4 km po turistické značce vedoucí z Jetřichovic. Na jeho plošině byl v roce 1824 postaven Kinskými dřevěný altánek. Na skalním bloku se nacházejí železité inkrustace, který vytvářejí různé ornamenty a další podivuhodné tvary. řístup k altánu je volný i když poněkud obtížnější. Stoupá se skalní průrvou, po sešlapaných do skály vytesaných schodech a schůdcích, a také po železných žebřících.  Vrcholová plošina poskytuje dobrý kruhový rozhled.

Tato jeskyně již dnes neexcituje. Její poloha byla zanesena do mapy M. A. WOGTA již v roce 1729. Nacházela se pod bývalým kostelem sv. Prokopa a tvořila jí dvakrát esovitě zatočená chodba, která směřovala k jihozápadu. Její celková délka byla cca 120 m. Význam jeskyně byl v bohatých nálezech vyhynulé zvířeny. Například jeskynního medvěda, mamuta, či nosorožce srstnatého. Mezi cenné nálezy patří také lebka člověka Homo sapiens fossillis.

Berounka vzniká soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Původně se celý tok řeky nazýval Mže. Název Berounka vznikl až v 17. století, kdy byl úsek řeky na berounském panství nazýván tehdy obvyklým způsobem jako řeka berounských. Podle Ottova slovníku naučného se na konci 17. století začal užívat název Berounka pro dolní tok. Poprvé je uváděna plzeňským kronikářem J. Tanerem jako tok za městem Berounem. V 18. století používali někteří autoři název Berounky nesprávně i pro střední tok od Plzně, Berounka postupně vznikala na soutoku Mže a Rakovnického potoka, později se její začátek posunul na soutok se Střelou a ještě později na soutok s Úslavou. Ottův slovník z roku 1908 přesto uváděl Mži jako řeku ústící do Vltavy.Plzeňští radní z iniciativy historika Jana Anderleho rozhodli 7. září 2006 o přejmenování Berounky zpět na původní název na území města, zároveň chtějí jednat s vedením Plzeňského kraje o jejím přejmenování na celém území kraje a usilovat o naprosté vymazání Berounky z map. Rozhodnutí však zatím nic nemění na oficiálním názvu, který je stanoven vyhláškou ministerstva zemědělství.Berounka protéká Plzeňskou kotlinou a následně přírodním parkem Horní Berounka. V Berounské kotlině dále přijímá zprava řeku Litavku. Pod městem Beroun v Českém krasu vytváří Berounka ve vápencích Karlštejnské vrchoviny kaňon se skalními stěnami. U Lahovic se vlévá do Vltavy. Berounka je řekou se silně kolísavými vodními stavy, téměř celý tok je splavný i pro otevřené sportovní lodě a využívaný ke koupání.Nejnavštěvovanější jsou úseky v CHKO Křivoklátsko a úsek v Českém krasu, zejména Vodácká naučná stezka Berounka.