Petřínské sady patří mezi nejrozsáhlejší zelené plochy Prahy a tvoří je zahrady Lobkovická, Seminářská, Nebozízek a Květnice, Růžový sad a park u Petřínské rozhledny. Samostatný celek tvoří Kinského sady v jižní části svahu.Svahy Petřína byly původně zalesněné. První zmínky o této lokalitě pochází již z roku 1108. Z doby, kdy zde bylo popraviště, na němž byli stínáni i poslední příslušníci rodu Vršovců.Petřínské sady patří mezi místa vyhledávaná nejen Pražany, ale i zahraničními turisty.

Vrch Oškobrh (285 m.n.m.) je nejvyšším vrcholem v této oblasti asi 7 km východně od Poděbrad. Je tvořen svrchnokřídovými slínovci a spongility. I když je vrchol víceméně plochý, z určitého pohledu vypadá jako dvojhrbý kopec. A má skutečně dva vrcholy. Na jižním zřejmě kdysi bývala keltská osada, na severním byly zase odkryty zbytky středověké svatyně. Přímo na vrchol turistická značka nevede, ale prochází po jeho úpatí. Při dobrém počasí se dá alespoň vystoupat mimo značku k jižnímu vrcholu, jinak značnou část vrcholu zaujímá obora.

Barokní zámek Choltice leží ve stejnojmenném městyse, 7,5 km JV od Přelouče.   Na přelomu 13. a 14. století zde vznikla tvrz, poprvé písemně doložená roku 1379. Choltice byly rozděleny mezi dva majitele. Za husitských válek se v písemných pramenech setkáváme s Jankem z Choltic. Druhou polovinu tvrze vlastnil v letech 1397-1415 Vaněk Sekyrka z Choltic. Koncem 15. století koupili celé choltické panství Jaroslav a Petr Boubínští z Újezda, kteří si Choltice rozdělili na dvě části. Jednu vlastnil Jaroslav, zakladatel nadace pro studenty Karlovy univerzity. Za jeho syna Petra Boubínského, který vlastnil panství v letech 1524-1532 začalo sídlo postupně upadat. Pak Choltice měnily často majitele. Roku 1542 jej získal slezský šlechtic Jiří Gersdorf z Gersdorfu, podkomoří Království českého, který již rok předtím získal druhou polovinu choltického panství od Diviše Boubínského z Újezda. Nový majitel začal budovat kolem Choltic postupným přikupováním okolních vesnic rozsáhlé rodové panství. Patrně v druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna na poměrně velký zámecký objekt. Stavba byla provedena podle architekta Rossiho de Lucca z Pisy, a vlastní stavbu a vnitřní výzdobu provedl A. Nuvolone, jehož dílem je zejména bohatá štuková výzdoba zámku a kaple. Roku 1623 byly Choltice pro aktivní účast majitele na stavovském povstání zkonfiskovány a novým vlastníkem se stal válečník třicetileté války Krištof Šimon z Thunu. V majetku této rodiny byl zámek až do roku 1945. Již roku 1946 zde obec umístila vlastivědné muzeum, později zde byla zřízena ozdravovna mateřských škol.      Podoba zámku Choltický Zámek je raně barokní dvoukřídlá jednopatrová budova o půdorysu písmene L, původně však měl mít tvar čtverce. Středem celé stavby měla být uprostřed jižního křídla vestavěná kaple. Dnes je postavena polovina projektované stavby včetně kaple sv. Romedia, která je nejcennější součástí zámku. Na místě hradeb a příkopů byl založen rozsáhlý anglický park přecházející v zámeckou oboru. Vnější vzhled zámku vyniká členěním toskánskými pilastry, kordonovou římsou a okny rámovanými pravoúhle zalamovanými lištami. V přízemí vidíme dnes zasklené arkády, nad vchodem do kaple je balkón nesený toskánskými sloupy a na jižní straně zámku je barokní portál. Sala terrena je zdobena štukovou výzdobou a lze zde pozorovat zbytky ornamentálních a figurálních maleb. Zajímavostí je umístění postav kacířů v kapli. Zámecké expozice Na zámku jsou umístěny nejstarší nálezy z Cholticka, ukázky řemesel, hudebních nástrojů, zbraní, kuchyňského nádobí a skla. Nově je tu instalována barokní lékárna, jejíž zakladatelkou a donátorkou byla Barbora ze Salmu, manželka Romedia Konstantina Thuna. Lékárna byla zřejmě založena v roce 1672 jako lékárna pro chudé a je jednou z nejstarších lékáren v republice. Nově jsou tu také umístěny zrestaurované barokní obrazy svatých apoštolů, které pravděpodobně pocházejí z dílny Karla Škréty. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete mohutnou zříceninu věžové tvrze Svojšice, rozhlednu Barborka, kostel sv. Václava v Jezbořicích, zámek Heřmanův Městec, zříceninu hradu Lichnice nebo zříceninu hradu Rabštejnek. Ubytovat se můžete v Heřmanově Městci nebo v Chrudimi.

Jméno staré usedlosti připomíná rod Cibulků z Veleslavína, kteří toto místo vlastnili v 15. a 16. století. Samotný dvorec který prý býval sídlem majitele Košíř, existoval už ve 14. století. Ve 14. století patřil dvorec panu Jindřichu Nasovi který byl dohlížitelem kuchyně samotného císaře Karla IV. a nebyl to žadný chudák. Vedle Cibulky vlastnil dům na Perštýně, obec Strašnice a další statky v pražském okolí. V roce 1817 koupil Cibulku pasovský biskup Leopold Thun-Hohenstein za 112.000 zlatých a dal ji upravit na pěkný empírový zámeček. Kolem ústředního dvora zůstaly obytné budovy a hospodářské objekty. Nad průjezdem jedné z těchto budov je vztyčena věžička se čtvercovým půdorysem, zakončená dosti mohutnou cibulovitou bání s lucernou a makovicí. Dnes je ovšek jako celý objekt v dezolátním stavu. Zde jsou také umístěny věžní hodiny. Nad branou byl osazen thunovský znak s atributy dosažených církevních hodností hraběte Thuna. Populární bylo na usedlosti také kamenné poprsí muže, které bylo umístěno v jednom úmyslně slepém okně hospodářské budovy, nazývané též zahradnický domek. Oficiálně byla tato plastika pojmenována zahradník. Lidová pověst je ovšem jiného mínění. Jednalo se prý o zdejšího šafáře, který nejenže odmítl dát starému, nemocnému žebrákovi almužnu, ale vykláněje se ještě před tím z okna, hrubě mu spílal. Stalo se to co se v pověstech obvykle stává, šafář na místě zkameněl a zůstal tak zde pro výstrahu kolemjdoucím. Po smrti hraběte začala Cibulka pomalu, ale jistě chátrat. Ve snaze zabránit další devastaci koupila pražská obec v roce 1922 objekt Cibulky s parkem. Proces zmaru se tím však jen zpomalil a usedlost byť snah na její záchranu nebylo málo chátrá dál.Na okolních pozemcích založil hrabě Thun přírodní anglický park, doplněný drobnou architekturou a plastikou. Dnes už z něj mnoho neuvidíme, zničil ho jak se eufemistiky říká „zub času“. Přesnější by však bylo hovořit o lidech, nevšímavosti a vandalství. V zájmu spravedlnosti je však nutno říci že některé sochy byly restaurovány v roce 1972. Jak park vypadal si řekneme z této jedné z mála dochovaných staveb, romantické zříceniny hradu. U jezírka už dnes nenajdeme chrámek s kupolí, v němž byla umístěna socha antické bohyně Diany se dvěma loveckými psy. My stojíme teď na nejvyšším bodě parku na značně sešlé vyhlídkové věži v podobě umělé hradní zříceniny, zřícené víc než byla zřícena jako nová. V objektu zříceniny stála figurína rytíře s brněním a s mečem. Když se zatáhlo za skrytou páku, postava se dala do trhavého pohybu. Na kraji lesíka návštěvníka kdysi lákala imitace gotické poustevny. Po sešlápnutí pera ukrytého pod podlahou se vztyčila postava poustevníka a udílela požehnání. Romantický lesopark plný cestiček a stezek zdobily další drobné stavbičky a plastiky, například dodnes ještě trochu zachovalý i když zchátralý osmiboký čínský pavilon na jehož vrcholu střechy stála postava Číňana s deštníkem. Figurka byla vytepána z měděného plechu, pomocí vodorovně uložených lopatek v jejím základu se působením větru otáčela. Dále tu byla umělá jeskyně „Dantovo peklo“ se sochou Jitra, socha Jova s blesky, čtverice Číňanů, rybníky a můstky. Na počátku 21. století je stav nejen parku ale i samotné usedlosti velmi žalostný a určitě by si zasloužila větší ochranu a pozornost. Formování parku vycházelo z přirozených dispozic místa, Cibulky a zároveň naplňovalo osobní nostalgii zakladatele. V sešlém parku  je dodnes patrný jeho původní koncept. Ve východní části, zastavěné dvěma vstupními osmiúhelníkovými altány, stojí pomník biskupa Thuna. V torzu zahrady přiléhající k zámečku je dosud patrná vyhlídková terasa, původně zdobená zmíněnými Číňany. Žalostné zbytky subtilních schodišť, zídek a kašny smutně vyprávějí o původním klasicistním členění tohoto romantického parku, do něhož byl situován toskánský sloup z roku 1824 na památku návštěvy císaře Františka I. Pravidelně členěná byla i původní růžová zahrada s překrásnou slunnou jihozápadní dispozicí, jejíž torzo přiléhá k dvoru ze západní strany.