Bývalá hořovická synagoga se nachází ve Valdecké ulici, kousek jižně od centrálního náměstí. Dnešní synagoga byla postavena v roce 1903 a svému účelu sloužila až do druhé světové války. V tomto období pak sloužila jako skladiště nábytku a v roce 1947 adaptována pro potřeby Církve českobratrské evangelické, které slouží dodnes. V roce 1972 proběhla zásadnější rekonstrukce, při které byl modlitební sál zmenšen na polovinu a v patře zřízen byt.

Kostel sv. Václava na Smíchově byl postaven v letech 1881 – 1885 staviteli V. Mildem a J. Linhartem. Projekt vypracoval architekt A. Barvitia. Vnějšek kostela má novorenesanční vzhled, nad vstupními portály je mozaiková výzdoba od L. Šimka. Jsou zde zobrazeni čeští patroni. Vnitřek kostela tvoří starokřesťanská bazilika. Návrh zařízení kostela rovněž vypracoval A. Barvitia. Interiér je vyzdoben mozaikou Krista a českých světců, která byla vyhotovena podle návrhu J. Trenkwalda, výjevy z legend sv. Václava od F. Sequense, mozaikami ze života Kristova od Z. Rudla a pracemi dalších mistrů. U hlavního oltáře jsou sochy sv. Ludmily a sv. Vojtěcha od Č. Vosmíka z roku 1923. Ten také podle návrhu S. Suchardy a L. Šimka zhotovil boční oltář Krucifixu s anděly. Sochy Panny Marie a sv. Jana před tímto oltářem jsou dílem J. Paši. V kostele, v jeho předsálí, jsou umístěny památníky obětem I. světové války. Jejich autorem je Č. Vosmík. Kostel sv. Václava na náměstí 14. října patří mezi významné památky české architektury 19. století. Když byl v roce 1891 kostel sv. Filipa a Jakuba zbořen, nesli to Smíchováci těžce. Zvony byly přeneseny do kostela na Malvazinkách. Ještě před zbořením se však již měšťané za svůj venkovský kostelík styděli a tak byl ustaven v roce 1866 kostelní výbor a do roku 1881 se podařilo shromáždit přes 180.000 zlatých. Arciděkanský kostel sv. Václava se dvěma 50 metrů vysokými věžemi byl postaven na pozemcích rodiny Portheimů na dnešním náměstí 14. října. Vystavěn byl v novorománském stylu v letech 1881-1885 podle plánů Antonína Barvitia. Při stavbě vzalo za své levé křídlo Dientzenhoferova letohrádku známého jako Portheimka. Novorománská svatyně s apsidou je bezesporu nejkrásnější pražskou církevní stavbou 19. století. Stojí na 7 metrů hlubokých základech z hlubočepského vápence a opuky, portál a věže má z hořického pískovce. Mezi okny bylo použito různých druhů omítnutých i neomítnutých cihel. Uvnitř je bazilika rozdělena na tři lodě. Postranní jsou odděleny od hlavní čtyřmi sloupy z carrarského mramoru. Každá loď má 6 oken, vyzdobených postavami 12 Kristových apoštolů.  Ke ztvárnění celého komplexu použil autor různých mramorů, pouze baldachýn klenoucí se nad oltářem je ze dřeva. 

Jenom kousek od obce Chanovice na vrchu Chlum (609 m.n.m.) byla vystavěna v letech 2006-2010 nová rozhledna. Základní kámen byl v roce 2006 položen občanským sdružením, založeným roku 1998. O rok později po položení základního kamene převzala iniciativu nad stavbou obec. Podle projektu Ing. arch. Jiřího Kučery stavba čtvercového půdorysu o stranách 5x5 m ve dvou ustupujících šířích a to z betonových cihel. Na vrchol tohoto tubusu ve výšce 25,5 m byla umístěna osmiboká dřevěná, prosklená, krytá plošina. Celkově dosáhla výška rozhledny 31 m a náklady činily na 3,5 mil. korun. Slavnostní otevření proběhlo v srpnu 2010. Z rozhledny je za dobrého počasí výhled na Blatensko, Nepomucko, Horažďovicko, Písek, ve větší vzdálenosti je možno vidět panoráma Šumavy od Českého lesa, přes střední část až po Prachaticko, dále pak jižní část Brd v oblasti Třemšínska. Rozhledna je přístupná ve své otevírací době.

Autobusová zastávka Uhříněvský hřbitov. Praha 22, Uhříněves.