Historie hradu Kdo a kdy založil hrad Egerberk není známo, neboť se o jeho počáteční podobě nic nedochovalo. Hrad prošel rukama řady šlechtických rodů. Nejstarší dostupné doklady jsou z první poloviny 14. století. V nich se hovoří o pánech z Egerberku. Prvním doloženým vlastníkem je Vilém z Egerberku v roce 1317. Jeho mladší syn prodal v roce 1350 hrad Šumburkům. Ti jej vlastnili až do roku 1384, kdy jej prodali pánům z Dubé. Časté střídání majitelů Od roku 1385 vlastnil hrad Jindřich Škopek z Dubé, jeden z členů rady krále Václava IV. Za jeho vlastnictví prošel hrad první zásadní přestavbou. Přestavěný hrad získal v letech 1411 a 1412 Mikuláš Augustinův, nejvyšší zemský písař. Po něm držel na počátku husitských válek hrad Wend z Ilburka. Wend se dostal do sporu s Vilémem z nedalekého Šumburka. Ten lstí obsadil Egerberk a později nechal Wenda umučit v hradní hladomorně. Po smrti Viléma koupil hrad Jakoubek z Vřesovic, ale v roce 1455 se po dlouhých majetkových sporech podařilo hrad získat opět Ilburkům. Hrad nadále střídal majitele, v roce 1557 jej například získal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, v roce 1623 jej po bělohorských konfiskacích koupili Thunové. Za jejich držení pak Egerberk postupně pustl a měnil se ve zříceninu, neboť jejich sídlo bylo v Klášterci nad Ohří. Podoba hradu Hrad měl původně elipsovitý tvar a byl obklopen vysokým valem s příkopem. Kolem vnějšího obvodu se táhla 2 m silná zeď, jako hlavní obranný prvek. Vstupní brána do hradu byla od jihozápadu. Do vlastního hradu se pak vstupovalo další branou za příkopem. Hrad tvořily dvě části – východní obytná a hospodářská, západní obranná. Obytnou část tvořil hlavně třípatrový hradní palác se dvěma sály a několika menšími místnostmi včetně ložnice. Na západní straně byl vnitřní hrad uzavřen mohutnou obrannou věží se silnou zdí. Do dnešní doby se nejlépe zachovala střední palácová část s nádvořím a jeho obloukovitým zakončením. Ve zdech paláce jsou zachována i některá okna a dveřní otvory. V jednom z oken se z části dochovala gotická klenba. Tipy na výlet V okolí můžete navštívit zříceninu hradu Perštejn, zříceninu hradu Šumburk nebo zámek Klášterec nad Ohří. Rozhlednu Svatý Kopeček, bývalý evangelický kostel, Katovu uličku nebo hrad Kadaň najdete v Kadani. Ubytovat se můžete v Klášterci nad Ohří.

Budějovická brána je nejmladší ze všech Krumlovských bran. Byla postavena Domenico Benedettem Comettem v letech 1598-1602, na náklad Petra Voka z Rožmberka. Dvoupatrová věž má z vnější strany pevnostní charakter, na vnitřní straně je zdobena freskovou výzdobou se slunečními hodinami. Původně byl k brána přístup patrně po dřevěném padacím mostě na místě dnešního kamenného.

Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.

Obec Želiv leží na Českomoravské vrchovině asi 10 km západně od města Humpolce, na soutoku řek Trnávky a Želivky.  Místní klášter je jedním ze tří nejstarších klášterů u nás a patří k nejlépe zachovaným středověkým celkům v Čechách. Komplex klášterních budov je jedním z nejcennějších uměleckých souborů v Čechách. Klášter byl založen společně s klášterním kostelem Narození Panny Marie v roce 1139 přemyslovským knížetem Soběslavem I. a jeho chotí Adlétou pro mnichy řádu sv. Benedikta. Po deseti letech byli benediktini vystřídáni řádem premonstrátů, kteří zde působí dodnes. Z jejich řad vyšel i známý husitský kazatel Jan Želivský. V letech 1420 a 1424 husité klášter dobyli a zničili, ještě do poloviny století se jej však podařilo alespoň částečně obnovit. V roce 1559 si vystavěli v areálu Trčkové, tehdejší majitelé panství, goticko-renesanční sídlo zvané Trčkův hrad. Do správy premonstrátů se klášter vrátil až v průběhu 16. století. V století 17. proběhly barokní úpravy kláštera G. A. Maggim. Po požáru v roce 1712 byly budovy obnovovány G. Santinim, který také provedl opravu kostela ve stylu barokní gotiky. Začátkem 20. století zajistila novorenesanční úprava klášteru slohovou pestrost. V druhé polovině 20. století komunistický režim využil kláštera jako vězení, v němž byli protizákonně internováni významní členové československých katolických řádů. Nyní je opět v majetku řádu. Ústřední stavbou komplexu je klášterní kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi. Na základech románské baziliky z první poloviny 12. století byl počátkem 14. století vystavěn gotický chrám. Do dnešní podoby jej upravil J. B. Santini v letech 1713 - 1720. Kostel je trojlodní s dlouhým presbytářem. K němu přiléhá ze severu původně raně barokní konvent, dnes pseudobarokní, z let 1652 - 1688. Ze severní strany uzavírají nádvoří pseudobarokní nová prelatura a opatství, ke kterému přiléhá Trčkův hrad s hranolovu věží. Poblíž kláštera se nachází původně románský jednolodní hřbitovní kostel svatého Petra a Pavla z první poloviny 12. století. Obnoven byl v letech 1712 - 1719 a kolem roku 1930 byl restaurován. V letních měsících ožívají historické prostory bohatým kulturním programem.