Pozůstatky hradu Pajrek (původně německy Bayereck, doslovně přeloženo Bavorský kout) se nacházejí 1,5 jižně od města Nýrsko, z nějž k němu vede zelená turistická značka. Historie hradu Pohraniční hrad založili v polovině 14. století páni z Janovic, jako prvního z nich prameny roku 1356 připomínají Něpra z Pajrku. V těchto končinách často docházelo ke střetům Janovských s jejich bavorskými sousedy a ani hrad Pajrek jich nebyl ušetřen. Roku 1467 pod ním byla svedena bitva mezi bavorským katolickým vojskem a vojskem Jiřího z Poděbrad, které spolu s dalšími šlechtici přivedl k vítezství majitel hradu Racek z Janovic. Bavorům se porážka tuze nezamlouvala a proto roku 1472 vytáhli k hradu Pajrek, jedné z opor české strany, dobyli jej a vypálili. Hrad byl poté několik desetiletí pustý, než jej okolo roku 1512 obnovil Jindřich Kostomlatský z Vřesovic a učinil z něj loupežnické hnízdo. Podruhé byl život hradu ukončen roku 1520, kdy byl Kostomlatský jat a za své skutky odsouzen ke ztrátě hrdla. Roku 1556 se již Pajrek, od roku 1520 neudržovaný, uvádí jako pustý. Dispozice hradu Hrad Pajrek náleží mezi typické představitele hradů donjonového typu. Hlavní obytnou i obrannou částí hradu bývala čtverhranná věž (donjon), jedna z největších v Čechách, která se až do dnešních dnů dochovala do výše tří pater. Do věže se vstupovalo portálkem v úrovni prvního poschodí. Dále hrad tvořila hradba, vymezující u donjonu malé nádvoří, z níž se dochovalo několik střepů, a malá čtverhranná stavba v severovýchodním nároží nádvoří. Z vnějšího opevnění se nic nedochovalo, jen náznaky příkopu. Hrad je volně přístupný. Tipy na výlet Navštívit můžete poutní místo Dobrá Voda nedaleko Pocinovic nebo kapli sv. Bernarda na Medvědím vrchu. U nedalekých Klatov můžete vystoupit na rozhlednu Klatovská hůrka nebo navštívit hrad Klenová. V Klatovech stojí za prohlédnutí Černá věž a Bílá věž, barokní lékárna U bílého jednorožce, městské opevnění nebo dominikánský klášter s kostelem sv. Vavřince. Podívat se můžete také do katakomb města. Zajímavý je také hrad Velhartice, kde sídlil známý Bušek z Velhartic. Ubytování najdete v Nýrsku nebo v Klatovech. M.K.

Délka toku: cca 5,2 km.Povodí: cca 14,9 km2.Běchovický potok pramení na jižním okraji Újezdu nad Lesy a ústí u nádraží Běchovice do Rokytky. Zprava se do něj vlévá Blatovský potok.V Újezdu nad Lesy je zdrojem vody pro koupaliště a požární nádrž. Protéká katastry Újezd nad Lesy a Běchovice.

K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj. Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem). Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela. V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty. Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu.  Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany. O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem. V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon „Panna Maria Královna Míru“ o váze 141 kg. V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.

Vodní nádrž Džbán byla vybudována na Šáreckém potoce. Její hráz je dlouhá 75 m a vysoká 8,5 m. Má rozloh 18 ha a objem vody 0,443 m3. Maximální hloubka je 7,5m délka vzdutí je 0,8 km. Průměrný průtok činí 0,104 m3/s. Nádrž je v provozu od roku 1968. Je využívána pro rekreační účely. Jako koupaliště, tábořiště a pro sportovní rybaření.