Stanice byla uvedena do provozu v roce 1978. Je ražená, pilířová a tvoří ji tři lodě. Střední loď má délku 107,2 m. Hloubka stanice je 32 m. Je obložena eloxovaným hliníkem žlutavé a zelené barvy. Vestibul stanice je monolitické konstrukce, je pod povrchem a je obložen šedým mramorem. Stanice navazuje na tramvajovou a autobusovou dopravu. Uměleckou výzdobu stanice tvoří kopie barokní sochy Naděje od M.B.Brauna, faksimile rokokové vázy z roku 1770, šest barokních soch z braunovské dílny. Vstup do metra je vyzdoben kovovou mříží od J. Smrže, J. Bruthause a Z. Brunzíka. Stanici dále zdobí kašna od L. Jiránka, O. Kuči a Z. Drobného a mramorová kašna od M. vystrčila. Projektanty byli Z. Drobný a O. Kuča. Název stanice je odvozen od její polohy, od katastru Malá Strana, kde se nachází.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Malostranská je situována v prostoru pod Klárovem.Zprovozněna byla 12.8.1978Hloubka nástupiště je 32 m pod povrchem.Stanice je ražená, pilířového typu. Konstrukce stanice je trojlodní s prodlouženým středním tunelem se 4 páry prostupů do bočních lodí. Ke stanici patří technologický tunel o délce 19 m. Obklad stěn za kolejištěm je z hliníkových výlisků v barvě zelené a jejích odstínech.Z nástupiště vede jeden eskalátorový tunel do podzemního vestibulu z něhož vede jeden výstup do prostoru u Valdštejnské jízdárny.Počet provozně-služebních místností: 103Obestavěný prostor: 40.060 m3.Stavební náklady: 248 mil. korun.

Neznámý bojovník Padl v boji s německými okupanty v květnovém povstání 1945.

Konvent augustiniánů poustevníků s kostelem Zvěstování Panny Marie se nachází v obci Zaječov. Klášter je přístupný příležitostně. Augustiniánský klášter nechal v roce 1262 založit Oldřich Zajíc z Valdeka na místě, kde se mu dle legendy zjevila Panna Marie. Stavba klášterního areálu musela postupovat velice rychle, protože již o rok později proběhlo jeho svěcení za přítomnosti pražského biskupa Jana III. z Dražic a téhož dne byla vydána i zakládací listina. Své jméno klášter získal v roce 1327, kdy sem byly převezeny z pražského augustiniánského kostela sv. Tomáše ostatky sv. Dobrotivé (sv. Benigny), které získal Oldřichův pravnuk Oldřich († 1326), kanovník u sv. Víta. Zkáza přišla s husitstvím, během kterého byl konvent několikrát vypleněn. V následujících desetiletích společenství fungovalo jen s velkými obtížemi. S obnovou kostela bylo započato koncem 15. století, kdy se mezi dobrodinci objevuje např. Jan Zajíc z Hasenburgu či Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné. Přesto však se řeholní život vzkřísit nepodařilo. Roku 1552 odtud odchází poslední augustinián. Klášter a jeho statky přešly na Zajíce z Valdeka, kteří jej roku 1592 prodali Ladislavu Popelovi z Lobkovic a na Zbiroze. Ten však byl obviněn z velezrady a jeho majetek posléze zkonfiskován královskou komorou. Do 30. let 17. století klášterní areál chátral a  znovu podlehl vyplenění za třicetileté války. O obnovu kostela se zasloužil před polovinou 17. století Jan Kolenec z Kolna. Roku 1650 zažádali augustiniáni u Ferdinanda III. o navrácení konventu, ten však nesouhlasil. Ke změně došlo až za vlády Leopolda I., který roku 1676 klášter obnovil. Restituce se však týkala jen areálu bez vesnic, které kdysi ke klášteru patřily. Během prvních let žili řeholníci v provizorních podmínkách. Jako první začali se stavbou nového kostela (původní se nacházel v místech dnešní sakristie) a posléze v 80. letech 17. století i konventu. Za reforem Josefa II. se klášter dočkal roku 1787 zrušení, které bylo o dva roky později zneplatněno z důvodu řídké farní sítě. Řeholníci zde nakonec působili až do roku 1950, kdy byli z konventu vyhnáni. V následujících letech tu sídlil pomocný technický prapor či depozitář Muzea tělesné výchovy a sportu (do r. 1997). V roce 1990 byl objekt vrácen řádu augustiniánů a je postupně opravován. A. Š.

Přírodní památka se nachází zhruba 50 m mimo značenou cestu nedaleko kalvárie u Miličína ve směru na Votice.Tento přírodní útvar připomíná mocného krále zvířat, podle toho dostal také své pojmenování. Podle pověsti je to zkamenělý zvířecí strážce blanických rytířů. Až se přiblíží nepřátelé, zařve tak mocně, že probudí spící vojsko v hoře Blaník.