Palác, jenž je typickou ukázkou tzv. české renesance má velmi bohatou a pestrou historii. Trojkřídlá stavba byla po velkém požáru na Hradě roku 1541 přestavěna podle předlohy Augustina Vlacha pro potřeby české šlechtické rodiny Lobkoviců v letech 1545–1567 jako jejich městská rezidence. Jako jedna z prvních staveb v Praze byla postavena ve stylu italské renesance. Zdi jsou zdobeny černými sgrafity severoitalského a benátského typu a půdorys paláce je ve tvaru písmene T. Na schodišťových štítech se nachází bohatá figurální výzdoba. Svým charakterem připomíná stavba spíš zámek než městský palác. Když majitel paláce Jiří z Lobkovic upadl u císaře Rudolfa II. v nepřízeň, byl mu veškerý majetek zkonfiskován a on sám byl uvězněn. Jeho majitelé se poté rychle střídali. Po Petru Vokovi z Rožmberka jej vlastnili Švamberkové, pak Eggenberkové. V roce 1719 přešel do majetku Schwarzenberků, jmenovitě Adama Františka knížete ze Schwarzenberka.  V letech 1723 - 24 opravoval a nově budoval obytné prostory pro schwarzenberskou rodinu Antonín Hafenecker podle projektu Antonia Erharda Martinelliho. Další osud paláce poznamenala skutečnost, že císařský dvůr sídlil ve Vídni a pražské paláce přestaly plnit funkci obytnou, protože jejich majitelé následovali dvůr. Na počátku 20. Století byly prostory paláce využity pro vojenskou konírnu a roku 1908 pronajali Schwarzenberkové palác Národnímu technickému muzeu. Za Druhé světové války byl palác částečně poničen a po jejím skončení sloužil jako expoziční prostory Vojenského historického muzea. Roku 2002 přešel palác do vlastnictví Národní galerie v Praze.

Na vyvýšenině nad Zákolanským potokem u Kovár, v dnešním kladenském okrese, stojí zbytky hradiště Budeč, které bylo založené za prvních Přemyslovců. Zdejší hradiště bylo jedním z mnoha, které budovali Slované na návrších jako opevněná sídla. Na Budeč přišli kolem roku 800. Postupně se z Budče stalo jedno z hlavních knížecích sídel Přemyslovců, kteří za vlády prvního historicky doloženého knížete Bořivoje sjednotili okolní kmeny a položili tak základy budoucí české státnosti. Po něm vládl jeho syn Spytihněv, který nechal postavit na Budči rotundu sv. Petra. V 1. třetině 10. stol. se tak z Budče stalo jedno z center rodícího se českého státu. Kolem kostela sv. Petra se rozkládal knížecí dvorec, hradiště bylo rozděleno na několik menších areálů a bylo obklopeno dvěmi na některých místech dodnes viditelnými valy. Nedaleko knížecího dvorce se rozkládal ještě jeden dvorec, ke kterému patřil také kostel. Byl poněkud mladší, zasvěcen Panně Marii a dochovaly se z něj pouze základy, které nyní na povrchu vyznačuje jejich maketa. Nejstarší písemné zprávy o Budči pocházejí ze svatováclavských legend z 10.-11.století. Uvádí se v nich, že kníže Vratislav, který vládl v letech 915 - 921, poslal svého syna Václava, budoucího svatého a patrona české země, na Budeč, aby se tam učil latinsky. Od přelomu 10. a 11.,století, kdy Přemyslovci sídlili již trvale na Pražském hradě, Budeč ztrácela svoji vojenskou a správní funkci a postupně ustoupila do pozadí. Poslední historická zpráva o Budči je ze 13. stol., kdy ji královna Kunhuta darovala vyšehradské kapitule.Na akropoli dodnes stojí rotunda sv. Petra a Pavla s přilehlým hřbitovem a jen o kousek dál jsou v zemi vyznačeny základy někdejšího kostela Narození Panny Marie. Místem, kolem kterého se v době největšího významu Budče vše soustřeďovalo, byla právě rotunda sv. Petra. K rozšíření názvu a zasvěcení rotundy také sv. Pavlu došlo zřejmě koncem 11.století. I když byla několikrát přestavována tak zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní. Jde tedy o nejstarší dodnes funkční stavbu na našem území. Hranolová věž na severní straně přibyla někdy ve 2. polovině 12. století uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna z roku 1585. Přístavba sakristie pochází z roku 1663. Dnes je rotunda vymalována na bílo, u oltáře je tělo Ukřižovaného Krista. Na nevelkém místě na podlaze je ponechán otvor, kde je možno spatřit původní románské základy a na kůru jsou varhany. Z původního hradiště se zachovaly pozůstatky hradeb - valy, které obepínají plochu 22 hektarů a jsou dlouhé 1,5 km, tak řadí budečské hradiště k největším raně středověkým hradištím u nás. Na hřbitově je pohřben významný pedagog 19. stol. Karel Slavoj Amerling, který spojil svůj osud s odkazem Budče a v duchu její vzdělávací tradice zmíněné ve svatováclavských legendách založil v Praze vzdělávácí učitelský ústav, který nesl i její název. V průběhu 20. století se Budeč stala oblíbeným katolickým poutním místem, byly zde obnoveny mše a také každoroční poutě, které se koncem června na svátek patronů sv. Petra a Pavla a koncem září takzvaná Národní svatováclavská pouť. Návštěvu Budče je možné spojit s výletem na blízký hrad Okoř.

Horáček Jiří padl v květonovém povstání proti německým okupantům.

Starobylý dům čp. 53 vznikl spojením dvou starších domů. Ten severní byl pozdně gotický a jižní renesanční s velkým mázhausem. V prvním patře domu se dochovala místnost s malovaným stropem ze 17. století.