Na nejvyšším položeném místě středověkého města byla založena stavba kostela Narození Panny Marie ve 40-60. letech 13. století. Tehdy byla vystavěna trojlodní bazilika s polygonálně ukončeným presbytářem a v průčelí se dvojicí věží. K jižnému boku presbytáře byla ještě přistavěna Mariánská kaple. Původně se vcházelo do kostela severním portálem, ve druhé polovině 14. století byl vybudován současný západní vstup. Na konci 15. století byla jedna z věží přeměněna na dnešní věž se zvonicí, tvořící dominantu města. Nad zvoničním patrem byl zřízen ochoz s kružbovou balustrádou a později i byt hlásného. V roce 1555 věž vyhořela po úderu blesku, dnešní barokní báň pochází z roku 1804. Věž vysoká 74 m je dnes přístupná s průvodcem. Ve zvonici se nachází 4 zvony z nich největší sv. Václav váží na 1300 kg. V první polovině 40. let 18. století byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého. Západní průčelí zdobí bohatá kamenná reliéfní výzdoba z první čtvrtiny 16. století. Všechny prostory až na kapli sv. Jana Nepomuckého jsou sklenuty křížovými klenbami se žebry, závěr presbytáře pak paprsčitou. Hlavní loď od vedlejších oddělují arkády na mohutných čtyřbokých pilířích. V presbytáři a sakristii jsou klenební konzole a svorníky plasticky zdobené. Kaple sv. Jana Nepomuckého je uvnitř oválná, sklenutá kopulí s barokní freskou z roku 1743 (veduta města Písku). Zařízení je pseudogotické navržené J. Mockerem při regotizační úpravě kostela, doplňují barokní obrazy. Oltář Panny Marie obsahuje cenný gotický deskový obraz Madony ze 14. století. V jižní lodi se nachází náhrobník z roku 1300.

Počátky muzea v Mnichově Hradišti spadají do 90.let 19.století, kdy se v Čechách začala připravovat národopisná výstava. Sbírky poslané do Prahy se staly prvními vystavovanými exponáty a také základem pozdější sbírky. Hned od počátku se řešil problém jejich umístění. Nejprve byly uloženy v malé místnosti na radnici, později např. v okresním domě na náměstí, od roku 1951 se nacházejí v dnešních prostorách, tj. ve 2.patře státního zámku. V průběhu více než 110 let trvající historie  byly sbírky rozšiřovány až do dnešního počtu cca 20 000 exponátů. Stálá expozice archeologické nálezy z období pravěku gotické fragmenty z nedalekého kláštera Hradiště velké sádrové modely Drábských světniček dřevěné figurální úly, modely venkovských chalup a kostelů, selský nábytek, lidové kroje historické šicí stroje, dětské kočárky a jízdní kola ukázky předmětů ze staré lékárny, herbáře z 16.století obrazy mnichovohradišťských malířů  

Autor je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil v roce 1707 na náklady Krištofa Mořice Withauera, rady purkrabství hradu. Sv. Antonín Paduánský, člen řádu františkánů, pocházel z Portugalska. Měl kazatelské nadání a dar výřečnosti. Původem byl šlechtic, který se vzdal majetku, aby mohl být přijat do řádu. Již rok po své smrti roku 1232 byl prohlášen za svatého pro zázračné účinky modliteb, s nimiž se lidé k němu obraceli jako k pomocníkovi při hledání ztracených věcí. Byl také vzýván neplodnými i těhotnými ženami. Na soše je znázorněn s Ježíškem a lilií. Po stranách stojí dvě vázy, na pravé jsou zobrazeny výjevy z legendy o světci.

Nábřeží Edvarda Beneše spojuje na levém břehu Vltavy Klárov s nábřežím kapitána Jaroše. Vzniklo na místě staré cesty pod Letnou, která vedla od Klárova do Holešovic. Jeho délka je cca 1300 m. Cesta byla postupně přebudována na silnici a pak nábřeží, které bylo pojmenováno Kramářovo. V roce 1948 bylo přejmenováno na nábřeží kapitána Jaroše. V roce 1991 byla část mezi Štefánkovým mostem a Klárovem oddělena a pojmenována po Edvardu Benešovi. Paradoxní je, že v úseku od Klárova po ulici U plovárny lemují břeh Vltavy souběžně dvě nábřeží. Komárkovo nábřeží a nábřeží Edvarda Beneše.