Národní památník na Vítkově je od roku 2001 ve správě Národního muzea. Stalo se tak na základě vládního usnesení o rehabilitaci a rekonstrukci některých památek spjatých s československými dějinami 20. století. Po více než dvouleté rekonstrukci je památník od 29. 10. 2009 otevřen veřejnosti a návštěvníci mohou shlédnout expozici s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“.   Z historie památníku Památník Národního osvobození byl vystavěn v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů. Po skončení 2. světové války byl upraven, protože bylo nutné připomenout druhý protifašistický odboj. Po roce 1948 začal sloužit k podpoře komunistického režimu a stal se pohřebištěm významných představitelů Komunistické strany Československa. V roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Památník postupně začal upadat do zapomnění. Po roce 1989 byli všichni pohřbení odsud odvezeni, ale dlouho se hledalo konkrétní využití památníku. Více o historii Vítkova zde.   Popis expozice Expozice s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“ prezentuje důležité mezníky v našich dějinách 20. století, kdy se výrazným způsobem měnila státnost a ideové pojetí státu. Vzhledem k nevelkému expozičnímu prostoru bylo vybráno pět důležitých mezníků: vznik ČSR v roce 1918 období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939 obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později vznik československé federace v roce 1968 pád komunismu v roce 1989 spolu se zánikem Česko-Slovenska v roce 1992 Architektonické vyjádření odpovídá historickému prostoru Památníku. Vznik Československa se odehrává v prostoru tzv. Ústřední síně a nenásilně do svého středu včleňuje Pokorného reliéfy československých legionářů a Síň padlých italských legionářů. Ostatní křižovatky se odehrávají ve vestavbě – „kaabě“, která svými proporcemi plně respektuje architekturu Památníku. Vše je doplněno jednoduchou grafikou a výběrem sbírkových předmětů, které charakterizují téma a zobrazují některé osobnosti, které se určitým způsobem na vývoji státnosti podílely nebo jí byly postiženy. Návštěvníci tak mohou spatřit poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spjaté s Janem Palachem nebo významná státní vyznamenání a řády, prezidentskou standartu, první československou ústavu apod. Expozice využívá i některé další části Památníku, jako např. Kolumbárium, Síň Rudé armády nebo podzemí Památníku, kde je do kulis Gottwaldova mauzolea včleněna výstava o dějinách Národního památníku na Vítkově.   Na co se můžete těšit   Památník na vrchu Vítkově postavený v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů Muzeum moderních dějin s multimediální expozicí Křižovatky české a československé státnosti Hrob Neznámého vojína Dějiny Národního památníku na Vítkově včleněny do kulis Gottwaldova mauzolea Monumentální jezdecká socha Jana Žižky Netradiční kavárna s panoramatickou vyhlídkou na Prahu   Provoz vyhlídky na střeše Památníku: Vstup na vyhlídku je z bezpečnostních důvodů omezen na 25 návštěvníků jednou za půl hodiny. První vstup na vyhlídku je umožněn v 10:30, poslední v 15:30. V případě nepříznivého počasí bude vstup na vyhlídku zakázán.    

Komorní hůrka patří k nejmladším sopkám Českého masivu. Vznikla na rozhraní třetihor a čtvrtohor ve třetí a konečné vulkanické fázi svrchního pleistocenu před 115.000 – 15.000 lety. Sopka vznikla na dně vysychajícho slaného jezera. Navršená sopka vznikla jedním výbuchem se strombolskou aktivitou, při níž je v krátkých i delších intervalech z kráteru vymršťována žhavá láva a vypálené horniny z podloží. Vznik sopky podnítila erupce plynů, která navršila mnohametrové vrstvy strusky zejména východním směrem od jícnu sopky a dnešního vrcholu. Na závěr sopečné činnosti vyplnila sopečná čedičová hornina sopouch a kráter a překryla také část struskovitého materiálu na jihozápadní straně kopce. Je jednou z nejprobádanějších sopek, známou v celém vědeckém světě. O její slávu se zasloužily desítky vědců, které jí věnují pozornost již více jak 200 let. V letech 1834-37 podnikl hrabě Kašpar Štenberg nákladné průzkumné práce. Systémem asi 300 m dlouhých důlních chodeb se podařilo nalézt přívodní sopečný jícen vyplněný čedičem a zjistit omezení čedičového tělesa. Tím byl podán nezvratný důkaz o sopečném původu Komorní Hůrky.

Nový židovský hřbitov se nachází na západním okraji obce, vede sem zpevněná cesta pokračující z ulice Na Obci. Hřbitov byl založen po uzavření starého hřbitova (nachází se v lesním porostu dále od obce). Na ploše 1.503 m2 se nachází okolo 340 náhrobků z let 1856-1936. Hřbitov spolu s obřadní síní byl na konci 90. let 20. století opraven. Pohřebeni jsou zde i příbuzní spisovatele Oty Pavla. Jedna strana ohradní zdi chybí a hřbitov je tak přístupný.

Nemocnice Na Bulovce byla budována od roku 1909, kdy zde byl postaven první, infekční pavilón. K největšímu rozvoji došlo v letech 1927 – 1936. Podle projektu J. Rosolka, V. Martínka, M. Petrů a K. Roštíka byla postavena většina budov dnešního nemocničního areálu. K dalšímu významnějšímu rozvoji došlo v 80. letech 20. století. Naši pouť zakončíme u nemocnice na Bulovce. Areál je směsicí staveb budovaných postupně od roku 1908, které nesou znaky prakticky všech vývojových typů české architektury 20. století. Za druhé světové války zažila nemocnice mimořádně těžké chvíle, když v chirurgickém pavilonu zemřel 4.6.1942 na následky atentátu pod Bulovkou zastupující říšský protektor a generál SS policie Reinhard Heydrich. V místě atentátu cestující tramvaje, která právě jela kolem, pomalu začali probírat z šoku. Mladá blondýnka v raněném poznala Heydricha a ujala se shánění odvozu do nemocnice. Jeden z pasažérů, policista mimo službu, zastavil přijíždějící pekařskou dodávku. Řidič se však zdráhal mít se situací cokoliv společného. Heydrich dál ležel na kapotě svého vozu. Někdo z přítomných proto zastavil další auto – dodávku přepravující leštidlo na podlahy. Bylo krátce po jedenácté když raněného dovezli do nemocnice na Bulovce. Haydrich požadoval chirurga z Berlína, nakonec dospěl ke kompromisu, že se jí zúčastní přední nacistický specialista profesor Holbaum z německé kliniky v Praze. Gestapo dostalo zprávu krátce před polednem. Případ byl oznámen Karlu Hermannu Frankovi, který na Bulovku dorazil krátce před prezidentem Háchou. Příslušníci SS přemístili z oddělení chirurgie veškeré pacienty a jako ochranu proti odstřelovačům nechali zabílit všechna okna. Na střeše nemocnice instalovaly kulomety a u všech nemocničních vchodů rozmístily hlídky SS. Krátce po poledni se dostala zpráva k Hitlerovy. Ve 12.30 telefonoval na Bulovku a pověřil zprávou Franka. Příkře odsoudil Heydrichovu nedbalost a hazard a neprodleně zaslal pancéřový automobil. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 1.000.000 říšských marek. Několik dní po operaci se však Heydrichův stav výrazně zhoršil. Objevil se zánět podbřišnice a v rychlém sledu otrava krve. K zástavě otravy krve použil chirurg SS rannou verzi sulfonamidu. Tento přípravek však nedosahoval ani zdaleka takové účinnosti jako nacistům dosud nedostupný penicilin. Ve 4 hodiny 30 minut časně zrána 4.6.1942 Heydrich zemřel.